Dnešní medicína již dusičnany nepovažuje za tak škodlivé jako dříve, i limity jsou o trochu mírnější. Přesto je zbytečné jich konzumovat nadbytek, pokud jejich obsah v zelenině můžeme sami ovlivnit. Především v listové zelenině (salátech, špenátu, rukole), v červené řepě a v celeru mohou dusičnany překročit přiměřenou mez poměrně snadno. Druhou ligu v hromadění dusičnanů hraje pór, kedluben, zeleninový fenykl a petržel, na třetí místo se řadí zelí a kapusta. Výrazně méně jich hromadí květák, brokolice, mrkev, okurky a dýně. Nejnevinnější jsou v tomto ohledu rajčata, papriky, melouny, luštěniny, cibule a česnek, lilky, artyčoky či chřest.

K nadměrnému hromadění dusičnanů v zelenině přispívá:

  • Nedostatek světla
  • Nadbytečné hnojení dusíkatými hnojivy
  • Nedostatek humusu v půdě
  • Používání herbicidů

Záleží i na sklizni...

Nižší obsah dusičnanů bývá ve zralé zelenině, jejich množství klesá také ve večerních hodinách, když se zelenina přes den těšila z dostatku slunce.

  • Saláty obsahují nejvíce dusičnanů ve vnějších listech a v košťálu.
  • Špenát je hromadí více ve stopkách než v listech.
  • Kořen mrkve a petržele jich obsahuje více v části těsně pod natí.
  • Obecně více dusičnanů obsahují listy, stonky, žebra listů, slupky. Méně kořeny, hlízy a nejméně plody, květy a semena.

...a na zpracování

Mezi sedláky se odedávna traduje, že brambory snesou i čerstvý hnůj. Hnojiva si brambory opravdu žádají mnoho a výhodou je, že dusičnany v hlízách hromadí méně než mnohé jiné druhy zeleniny. Navíc brambory dlouho vaříme či pečeme, čímž dusičnany do značné míry omezujeme. Na druhé straně jich konzumujeme poměrně velké množství.