Podle světové zdravotnické organizace WHO byste měli denně sníst 400 gramů čerstvé zeleniny. Případně – pokud máte rádi ovoce – tak si svou dávku rozdělit na 270 gramů křupavé zeleniny a 130 gramů sladkých plodů. Při volbě zeleniny věnujte zvýšenou pozornost druhům, které obsahují nadmíru toxinů, což vám může přivodit spoustu zdravotních problémů. A na co konkrétně byste si měli dát pozor?

Autor Top Trending vám ve své videu ukáže, které druhy zeleniny mohou být nebezpečné. Více na kanále YouTube:

Zdroj: Youtube

Hořkou cuketu nikdy nejezte

Říká se o nich, že jsou šťavnaté a nízkokalorické. V obchodech často narazíte na mladé cukety, což není náhoda. U větších a vyzrálejších cuket se totiž vyskytuje větší podíl takzvaných toxických steroidů (kukurbitacinů), které mohou být nebezpečné hlavně pro děti a seniory.

Přemíra těchto jedů se naštěstí projevuje hořkou chutí, takže pokud narazíte na hořkou cuketu nebo okurku, zásadně ji nejezte. Zkazí vám chuť jídla, ale zároveň vám může přivodit zažívací potíže!

Příliš mnoho melounu

Tato oblíbená zelenina hraje v létě prim. A není divu, je osvěžující a sladká. Navíc se o ní říká, že odvodňuje a pročišťuje tělo. Proto se stává součástí různých redukčních diet. Podle odborníků není přemíra melounu zase tak moc zdravá.

Pokud sníte na jeden zátah 600 gramů vodního melounu, můžete očekávat nevolnost, průjem, nadýmání či jiné trávicí obtíže. Pozor si ale dejte zejména na nezralé, ale i přezrálé melouny. Obsahují toxické steroidy, které mohou vyvolat horečku, zvracení nebo halucinace.

Pozor na klíčky brambor

Pokud máte doma v košíku nazelenalé brambory se vzrostlými klíčky, raději je vyhoďte. Podle odborníků tyhle hlízy obsahují extrémní množství solaninu – gykoalkaloidu, který v takovém množství odolává tepelné úpravě a nabourává tak vaše trávení. Pokud nechcete mít zažívací problémy tak se starými bramborami raději zamiřte rovnou na kompost.

Nezralá rajčata

Zelená rajčata obsahují hned dva toxiny najednou – solanin a tomatin. Tato "dvojka" vám štěstí nepřinese. Jednak je mírně jedovatá a také chuťově naprosto příšerná. Proto nechte své zelené dozrát třeba na okenním parapetu. Sluníčko tyto toxické látky odbourá.

Lilek jen upravený

Tento král řecké kuchyně má jedno tajemství. Obsahuje glykoalkaloidy, takzvané solamariny, jejichž množství závisí na stupni zralosti plodu. Pravdou ale je, že syrový lilek je nejen plný toxinů, ale i hořký. Proto ho konzumujte jen po tepelné úpravě. Zlepšíte tím jeho chuť a užijete si noc bez zbytečných úprků na toaletu.

Rebarbora není pro všechny

Tato zelenina se vyznačuje osvěžující nakyslou chutí, která úžasně vynikne v moučnících a kompotech. Rebarbora obsahuje kyselinu šťavelovou, jenž může narušit metabolismus minerálních látek, zejména pak vápníku. Právě proto není vhodná pro všechny, kdo trpí onemocněním ledvin, močových cest, revmatismem nebo dnou. Rebarboru by měly ze svých jídelníčků dočasně vyškrtnout i těhotné ženy nebo děti.

Plody chřestu jsou jedovaté

Většina z nás z chřestu zná jen opracované stonky. Víte ale, že zelenina má i červené plody, které jsou pro člověka toxické? Proto je raději nikdy neochutnávejte.

Fazole jen dobře uvařené

Výživoví poradci nabádají veřejnost, aby jedla více luštěnin. V případě fazolí je ale potřeba si dát pozor, aby byly dostatečně uvařené. Syrové nebo nedovařené luštěniny totiž obsahují toxin lektin, který může vyvolat průjem nebo zvracení.

Maniok nikdy ne syrový

Patří mezi exotické druhy zeleniny. Jeho hlízy mívají až 100 centimetrů a mohou vážit úctyhodná dvě kila. Jde o plody, které jsou tvořeny vodou, proto rychle zahnívají a musí se rychle spotřebovat. Maniok má ale také jeden nešvar, při konzumaci v syrovém stavu se může přeměnit na jed kyanid.

Přerostlé okurky

Její osud je podobný jako u cukety. Pokud necháte tuto plodinu přerůstat, zvýší se její podíl toxických steroidů (kukurbitacinů) a tím pádem bude hořká a nebezpečná. Raději takovou zeleninu nejezte a počkejte si, až vám na zahradě vyrostou mladé okurky. Jsou křupavější, šťavnatější, chutnější a hlavně – zdravější.

Související články

Zdroje: www.axn.cz, www.ceskestavby.cz