Ananas Indiáni znali již od dávných časů, v jejich jazyce byl zván anasa nebo nanas. Byl již tehdy jejich oblíbenou pochoutkou, i když do současné podoby i chuti měl značně daleko. Planí předkové dnešního ananasu dodnes rostou v zemích Střední a Jižní Ameriky.

Stará Evropa ananas poznala až spolu s dalšími převratnými exotickými plodinami z Nového světa, jako byly brambory, rajčata, papriky, fazole, slunečnice, kakao, kukuřice. To když v roce 1492 mořeplavec Christobal Colon (Krištof Kolumbus) doplul k břehům Ameriky, ochutnal jej a užasl nad jeho lahodnou chutí. Jako velká vzácnost zamířil ananas do Evropy.

Ananasy se v Krumlově pěstovaly již v 18. století

Nejprve si mohli jen ti nejbohatší šlechtici dovolit nechat postavit nákladné skleníky, v nich bylo možné teplomilný ananas pěstovat a jako nebývale lahodnou pochoutku pro přepychové hostiny. Trvalo však jen několik dalších desítek let a pěstování ananasů se stalo velkou módou ve šlechtických, církevních a klášterních zahradách. Například v roce 1766 se jen v krumlovském zámeckém skleníku pěstovalo 251 ananasových rostlin!

Španělští a portugalští mořeplavci chutný ananas brzy rozšířili po celé planetě: dostal se na tropické ostrovy Indického oceánu, do Číny, Afriky, Austrálie, Oceánie a na Havajské ostrovy. Zájem o ananas a jeho pěstování rostl, vznikaly obrovské plantáže.

Ananas prozrazuje své tajemství: Čím jsem tak výjimečný?

  • Lahodná šťáva ananasu obsahuje proteolytický (bílkoviny trávicí) enzym bromelin (podobný pepsinu a papainu), který podporuje trávení. Celé mé šiškovité nepravé plodenství, až 10 kg těžké, je možno zcela využít.
  • Chutnám výtečně v syrovém stavu. Z uzrálých plodů se však připravují i vynikající kompoty, džemy, želé, marmelády, sirupy a mošty, mražené i sušené pochoutky. Zkvašená šťáva slouží k výrobě ananasového vína, alkoholického nápoje chicha a různých likérů.
  • Z oloupaných slupek se extrahuje kyselina citronová.
  • Má dužnina obsahuje až 20 % cukrů, vitaminy C, B1 a B2, betakaroten, organické kyseliny a mnoho důležitých minerálních prvků.
  • Moje mečovité listy zase poskytují pevná vlákna, která se po zpracování používají jako jemná příze k tkaní ananasového hedvábí.

Proč sladké plody zajídat solí?

Spolupracovník Receptáře Bohumír Muchka se před lety s tehdejším proslulým Československým státním souborem písní a tanců podíval na Havajské ostrovy do ananasového ráje. Vzpomíná: „Ocitli jsme se uprostřed širých plantáží ananasovníků a brzy přišlo i pozvání na občerstvení. Stoly byly obtíženy napůl rozříznutými, obrovskými oranžově vyzrálými plody. Z malého vodotrysku, lépe snad „ananasotrysku“ prýštil lahodný, chlazený, božsky chutnající mok.

Stály tu překvapivě i slánky se solí. Všimli jsme si jich, ale to bylo vše.

Brzy na stolech zůstaly jen slupky a k mírnému údivu našich hostitelů i nedotčená sůl. Rozloučili jsme se s plantáží obdarováni koši ananasů a představovali jsme si přitom, jak strávíme následující kouzelné vlahé havajské večery pod sametově temnou oblohou posetou zářícími drahokamy hvězd. Na balkonu hotelu Waikiki Biltmoore budeme dál vychutnávat nepopsatelně slastnou chuť vyzrálého ananasu, nesrovnatelnou s chutí dovážených, nedozrálých plodů. Vzduch na pláži Waikiki voněl tisíci květy a šumícími vlnami Tichého oceánu...

A stalo se. Snídaně i oběd příštího dne opět vrcholily ananasovou pochoutkou. Nám však již zdaleka nechutnala tak příjemně jako na plantáži. Ústa, tváře i jazyk jako by byly vypláchnuté něčím žíravým, pálily při každém soustu, bolestivost se stupňovala a brzy nebylo na ananas ani pomyšlení.

Ananasová šťáva totiž vedle mnoha vitaminů, organických kyselin (citronové, jablečné, vinné) obsahuje i enzym (proteolytickou trávicí látku) bromelin, který se postaral o natrávení sliznice našich úst. To, že trocha kuchyňské soli jeho účinek zmírňuje, jsme se dozvěděli pozdě."