obrázek z archivu ireceptar.cz

Kdo je klíšťovou encefalitidou ohrožen nejvíce? Jak ji rozpoznat?

Proti lymeské borelióze vakcína neexistuje, prevencí rovněž velmi nebezpečné encefalitidy je očkování. U nás je však proočkovanost malá a navíc chybí právě u těch, kteří by ji potřebovali nejvíce.

Trávíte volný čas v přírodě sportem, turistikou, prací na zahrádce nebo houbařením? Chodíte na procházky do parku? Odpověděli jste alespoň na jednu z úvodních otázek kladně? Pak vás může potkat nepříjemné onemocnění, někdy doprovázené vážnými zdravotními následky: klíšťová encefalitida neboli klíšťovka.

Bodec klíštěte na zvětšeném zháběruBodec klíštěte na zvětšeném zháběruAutor: Shutterstock.com / Cornel Constantin

Kde všude se můžeme nakazit?

Česká republika se bohužel dlouhodobě udržuje na předních příčkách výskytu této nebezpečné nemoci, navíc se situace během posledních třiceti let markantně zhoršila. Už dávno neplatí, že pozor si musíme dávat zvláště v Jižních Čechách a na Moravě. Ohnisek zamořených klíšťaty přenášejícími klíšťovou encefalitidu neustále přibývá, takže za rizikové už lze považovat takřka všechny kraje, ty s vyšší nadmořskou výškou nevyjímaje. Ohniska však bohužel nejsou zmapovaná – jsou totiž veliká zhruba jako fotbalové hřiště, a tak se na ně přijde až po nahlášení infekce. Na větším rozšíření infikovaných klíšťat se podílí změna klimatu, nákazu ale přenášejí i zvířata a ptáci - nakazit se tak můžeme po konzumaci nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků, nebo při neopatrném odstraňování klíštěte u svého zvířecího mazlíčka.

Nejohroženější jsou senioři

Nejvyšší počet nakažených v Evropě dávají odborníci do přímé souvislosti s nízkou proočkovaností. Zatímco v sousedním Rakousku je takřka devadesátiprocentní, u nás je zhruba 23procentní. Ve větší míře jsou přitom u nás očkovány děti, dospělí a senioři už méně. Vzhledem k tomu, že s přibývajícím věkem klesá výkonnost imunitního systému a stoupá riziko závažných trvalých následků, mělo by tomu být právě naopak: očkovat by se prioritně měli prarodiče, poté rodiče a děti. Vyššímu riziku jsou vystaveni lidé starší padesáti let a ti, kdo se často pohybují ve volné přírodě – houbaři, vodáci, chalupáři či rybáři.

virus klíšťoové encefalitidyvirus klíšťoové encefalitidyAutor: Shutterstock.com / Kateryna Kon

Zatímco u dětí infikované klíště obvykle vyvolá spíš meningitidu (zánět mozkových blan), u dospělých je mnohem častější nebezpečná encefalitida (zánět mozku). Onemocnění mívá dvě fáze. Po uplynutí inkubační doby (1 až 3 týdny) mívá během té první nakažený obvykle příznaky podobné chřipce či viróze: zvýšenou teplotu, bolesti hlavy, kloubů a cítí se celkově unavený. Tyto první projevy po několika dnech často samy odezní a zpravidla následuje období (1 až 2 týdny) bez příznaků. V tomto mezidobí se virus množí a ve druhé fázi může proniknout z krve do centrální nervové soustavy a napadnout ji. Nemocného pak bolí hlava, trpí svalovým třesem, závratěmi či poruchami spánku. I po vyléčení nemoci může mít trvalé následky v podobě bolestí hlavy, ztráty zraku, sluchu či řeči, sníženého soustředění a výkonnosti, třesu nebo obrny končetin. Na klíšťovou encefalitidu přitom neexistuje specifický lék, léčí se pouze příznaky.

I z tohoto důvodu je důležité včasné rozpoznání diagnózy, velká část nemocných si ovšem neuvědomí, že měla přisáté klíště. Častěji totiž nemoc přenášejí takřka neviditelné nymfy a larvy, které se rychle nasají a odpadnou, aniž by je napadený zaznamenal. Nebezpečné na klíšťové encefalitidě je i to, že virus se může dostat do krve už po dvou hodinách od přisátí (u další obávané nemoci přenášené klíšťaty – lymeské boreliózy – to bývá až po 24 hodinách).