Ať už pobýváte v nemocnici s jakýmkoliv problémem, sestra vám ráno v šest přijde změřit teplotu. Praxe, která zůstává věky stejná. Přinejmenším od roku 1866, kdy T. C. Allbutt, anglický lékař a fyzik, sestrojil první lékařský teploměr.
Teplota lidského těla však byla používána jako rozhodující diagnostický faktor už od prvních dnů klinické medicíny, i když přesné měřicí nástroje bývaly obvykle suplovány prostým dotekem na kůži postiženého, což jako podstatnou diagnostickou metodu prosazoval už Hippokrates, trvající na tom, že lékaři musí umět rozpoznat příznaky „abnormální teploty“. Coby „nadpřirozené teplo“ vnímal horečku zase Galén. Přibližně od 16. století se objevovaly první neobratné pokusy o přesnější měření teploty lidského těla, nicméně až C. R. A. Wunderlich studoval tělesnou teplotu v podpaží přibližně u 25 000 lidí a nakonec stanovil, že průměrná teplota zdravého člověka je 37 °C. Všichni jsme to od té doby brali jako fakt.
Horečka je signálem, že se v našem těle něco děje.
O půl stupně chladnější
Dnes už víme mnohem více – tělesná teplota se v průběhu dne mění podle aktivit a vnějších faktorů. K večeru má tendenci se zvyšovat. Nejnižší máme asi dvě hodiny před probuzením. Ženy mívají vyšší tělesnou teplotu než muži a mladší lidé vyšší než ti starší. Nedávné studie však ukázaly, že i přes veškeré změny, jimiž naše tělesná teplota prochází, její průměrná hodnota u člověka od konce 19. století klesla takřka o půl stupně.
Před dvaceti lety vědecký tým na univerzitě v Marylandu zjistil na testovaném vzorku lidí, že jejich teplota je v průměru 36,8 °C. Studie z roku 2017, jíž se účastnilo více než 35 000 lidí ve Velké Británii, dospěla k závěru, že jejich průměrná teplota je 36,6 °C. Vědci začali okamžitě pátrat po možných příčinách našeho ochlazování. Jako jeden z důvodů bývá často zmiňována nižší rychlost metabolismu současného člověka. Frekventované v této souvislosti bývá tvrzení o menší četnosti infekcí a zánětů: v době Wunderlicha bývala běžná tuberkulóza, syfilis, chronické onemocnění dásní a mnohé další stavy, které mohly tělesnou teplotu zvýšit.
„Jsem si jistá, že většina lidí v 19. století trpěla chronickým zánětlivým stavem,“ říká epidemioložka Julie Parsonnetová, která vede výzkumný tým na Stanfordské univerzitě. „Dnes máme kvalitnější výživu, dokonalejší lékařskou péči a lepší veřejné zdraví. Také máme klimatizaci a topení, takže v našich domovech žijeme pohodlněji a není těžké udržet tělo v teple.“
Senioři v ohrožení
Podle odborníků dnes naše tělo nejlépe funguje při teplotě 36,3 °C až 36,8 °C. Protože tělesná teplota závisí i na hydrataci organismu, mívají ji nižší například senioři, pro které už okolo 37 °C může být ukazatelem zdravotního problému. Vzhledem k tomu se v současné době tak často diskutuje o tom, že starší lidé ani při onemocnění covidem-19 mnohdy nemívají horečku. „Starší lidé mají obecně méně výkonný metabolismus pro udržení teploty a víc prochládají,“ říká profesor František Vyskočil, DrSc., přední český neurofyziolog.
„Často procházejí slabšími infekcemi bez horečky, dokonce i při covidu a chřipce. Jakmile jim stoupne teplota k 38 °C, je to už varovné. U seniorů tak horečka naznačuje závažnou virovou nebo bakteriální infekci, nebo jde o přehřátí, sepsi, maligní novotvary, vedlejší účinky léků či příznaky běžných chronických stavů, jako je revmatická artritida. Stručně řečeno, horečka u starších lidí často naznačuje vážnější základní problém. Mnoho lidí uvažuje o 37 °C jako standardní zdravé tělesné teplotě, ale zdravá teplota se ve skutečnosti mírně liší. A tato odchylka může být zvláště výrazná u starších lidí.“
Samozřejmě se výška teploty mění i způsobem jejího měření. Teplota v konečníku, vagině nebo v uchu bývá okolo 37,5 °C, v ústech přibližně 36,8 °C, pod paží pak cca 36,5 °C.
Teplotní rekordy
Desátého července 1980, v době, kdy v oblasti panovala nesnesitelná vedra, byl do nemocnice v americké Atlantě přijat s těžkým úpalem Willie Jones. Lékaři mu tehdy naměřili neuvěřitelnou horečku 115 stupňů Fahrenheita, což je asi 46,1 °C. Strávil 24 dní v nemocnici a vzdor veškerým předpokladům a dosavadním medicínským zkušenostem přežil – vstoupil i do Guinnessovy knihy rekordů. Běžná praxe je však zdaleka jiná.
Ke snížení horečky pomůže i chladivý obklad na čele.
Za hranici horečky bývá obvykle považována teplota 38 °C, kdy postižený může zažívat návaly horka či naopak zimnici, má žízeň a pocit značného nepohodlí. Při 39 °C je už pravděpodobné silné pocení, zarudnutí pokožky, zrychlená srdeční frekvence či dušnost. U dětí mohou nastat křeče. Teploty atakující 40 °C bývají častější právě u dětí. U dospělých se mohou objevit mdloby, dehydratace, slabost, zvracení, bolesti hlavy, dušnost a závratě. Horečka už v tuto chvíli může u některých jedinců být i život ohrožující. Naměření 41 °C je signál pro neodkladné volání záchranky. K dosavadním potenciálním projevům se přidružuje zmatenost, halucinace, delirium, ospalost.
Při teplotě 42 °C se dotyčný může dostat do kómatu, mohou se objevit křeče. Krevní tlak může být velmi vysoký, nebo naopak nízký, srdeční frekvence značně stoupne. V ohrožení jsou životně důležité orgány. Při 43 °C dochází obvykle ke smrti nebo vážnému poškození mozku, velmi pravděpodobný je kardiorespirační kolaps. Během pobytu v nemocnici je v současné době takřka nemožné, aby se pacient dostal do tohoto bodu, na potlačení horečky dnes medicína disponuje nejen obecně známými prostředky, ale i speciálními technologiemi. Při terapii jde vesměs o kombinaci antipyretik a fyzikálního chlazení – chladicí podložky, helmy, zábaly, ledové obklady pokládané do pacientových třísel, ochlazující infuzní roztoky, v některých případech se indikuje výplach močového měchýře nebo žaludku ledovým fyziologickým roztokem. V případě potřeby lze též využívat přístrojů k řízené hypotermii. Podle profesora Vyskočila horečky až do cca 40,5 °C nemusí být vážnou hrozbou pro zdraví, nicméně ty vyšší, zvlášť okolo 42 °C a více, mohou vést ke smrti.
„Během horečky se snižuje objem krve a moči v důsledku ztráty vody zvýšeným pocením. Bez vody ale ustává ochlazování pocením a po hodinách či dnech se tělesné bílkoviny začínají rozkládat, což vede ke zvýšenému vylučování dusíkatých produktů močí. Když teplota těla rychle stoupá, může postižená osoba cítit chlad nebo se dokonce třást zimnicí kvůli zvýšenému nastavení termostatu v thalamu; naopak, když teplota rychle klesá, může člověk mít pocit tepla a zrudlou vlhkou pokožku.“
Na druhé straně horečka nemusí být jen příznakem nemoci. Po staletí se teplo a horečky využívaly například k léčení duševních chorob. Už Hippokrates tvrdil, že malarická horečka může mít léčebný účinek u epileptiků. A ještě před 100 lety bývali někteří psychiatričtí pacienti záměrně infikováni malárií s třídenními či čtyřdenními horečkami s poměrně dobrými medicínskými výsledky.
Protože tělesná teplota závisí i na hydrataci organismu, mívají ji nižší například senioři, pro které už okolo 37 °C může být ukazatelem zdravotního problému. Ještě před 100 lety bývali někteří psychiatričtí pacienti záměrně infikováni malárií s třídenními či čtyřdenními horečkami.
Zdroj: Časopis Květy
