Zdroje: cs.wikipedia.org, www.rtl.de
Seznamte se: Kloš jelení čili Lipoptena cervi
Kloš má spoustu lidových názvů. Podle oblasti je to postraňák nebo také jelenica. Kloš se živí krví savců a ptáků. Dokáže potrápit i člověka, i když nutno dodat, nejsme jeho neoblíbenějším zdrojem potravy.
Tím je totiž jelen, respektive vysoká. Kloše zajímají přednostně jelenovití a kopytníci, nicméně se může přisát a pustit po zhruba čtvrt hodince také na psech, ptácích nebo lidech. Člověk se s kloši setkává především na podzim. Na rozdíl od klíštěte je kloš okřídlený a může na svého budoucího hostitele naletovat, člověka si však vybírá jen omylem. Když však dojde k přemnožení, v blízkosti lesů může být i člověk klošům příhodným nedobrovolným dárcem krve.
Svérázný popis kloše vám poskytne také videopříspěvek z kanálu Kraken – Bushcraft & Military.
Kloš jelení útočí
Po přistání na člověku kloš shazuje křídla a hledá místo mezi vlasy či chloupky k přisátí. I když samotné sání není tak trvalé jako u klíštěte a po 15 až 20 minutách se kloš pouští, neznamená to, že svého hostitel opouští. Naopak se snaží vydržet na místě co nejdéle, a to i celý rok, pokud je to možné.
Kloše stačí rozemnout mezi prsty, ale důležité je ho objevit a zničit co nejdříve. U zvířat se přisává většinou na břiše a ve slabinách či na řitním otvoru.
Kloš je druh dvoukřídlého hmyzu
I kloši roznášejí nemoci
Zdravotní riziko vzniká v případě infikování hostitele a jeho snížené obranyschopnost těla, díky níž si tělo s nákazou nedokáže samo poradit. Pokud se na člověku kloš přisaje, může také infikovat bakterií Bartonella schoenbuchensis nebo Francisella tularensis. Tento druh bakterie často vyvolává dermatitidu. Nakažený kloš také může způsobit horečnaté stavy či zánět srdečního svalu. Tularémií čili zaječí nemocí se mohou nakazit i lidé, projevuje se horečkou, slabostí a málátností. Léčí se antibiotiky.
