Cholesterol je látka, bez které by naše tělo nemohlo fungovat. Nachází se v buňkách a v krvi a jeho role pro zdraví organismu je důležitá: Tvoří část struktury buněk ochraňujících nervy, je základním materiálem pro tvorbu hormonů a žlučových kyselin.

To, že hladina cholesterolu je přiliš vysoká, nemusí člověk vůbec zaznamenat, protože ho nic nebolí.

Celkové hodnoty hladiny cholesterolu by se měly pohybovat kolem 5 mmol/l, u lidí po infarktu nebo mozkové příhodě by měly být ještě nižší.

Při vyšetření se přitom zjišťují hodnoty HDL a LDL cholesterolu. První z nich ovlivňuje organismus příznivě, druhý mu škodí.

Ideální situace je tedy vysoký HDL a nízký LDL cholesterol.

Aby se tuky nekazily

Je však nutné poznamenat, že i „zlý” LDL cholesterol je škodlivý jen tehdy, je–li oxidovaný – tento proces si můžete představit například jako žluknutí oleje vystaveného působení slunečního záření.

Je–li LDL cholesterol před oxidací účinně chráněn, dá se jeho přeměně na tukové vrstvy ucpávající cévy předcházet.

Na ochranu lipidů (tuků, mezi něž patří i cholesterol) před oxidací využívá lidský organismus antioxidanty.

Jedním z nejsilnějších antioxidantů je koenzym Q10 – přírodní látka, která je nedílnou součástí buněčného energetického mechanismu. Tuto látku je možné najít v mitochondriích – miniaturních „elektrárnách” uvnitř každé buňky. Bez koenzymu Q10 nedokážou buňky produkovat dostatek energie potřebné k tomu, aby mohly buňky, tělesné tkáně a vnitřní orgány optimálně fungovat.

Q 10 versus statinové léky

Při varovně zvýšené hladině cholesterolu lékaři předepisují tzv. statinové preparáty, které způsobují pokles tvorby cholesterolu. Bohužel současně s tímto pozitivním efektem statiny blokují také vlastní produkci koenzymu Q10 v těle, tu mohou snížit až o 40 %.

Řada pacientů užívajících statinové preparáty si stěžuje na nežádoucí vedlejší účinky léčby – slabost a bolesti kosterního svalstva, únavu a zhoršenou funkci srdečního svalu. Až polovina z nich proto léčbu těmito preparáty (ať už sama nebo po dohodě s lékařem) dříve či později přeruší.

Podle řady odborných studií se těmto nežádoucím vedlejším účinkům dá zabránit současným podáváním koenzymu Q10 − zvláště u starších osob, jejichž vlastní produkce a hladina koenzymu Q10 v krvi a tkáních je už přirozeně snížená. Na základě těchto studií doporučují přední evropští kardiologové kombinované podávání statinů a koenzymu Q1O.

Dávkování se doporučuje v měkkých kapslích s obsahem 100 mg čistého koenzymu v každé kapsli, tak aby uživatel dostal studiemi ověřenou denní dávku 100 mg Q10. Předávkování Q10 přitom nehrozí, neboť tělo si jeho spotřebu samo reguluje, koenzym není ani návykový.

Nejvíc koenzymu Q10 je obsaženo v sardinkách a makrelách, hovězím a kuřecím mase, sójovém oleji, celozrnných potravinách a ořeších. Organismus ovšem nedostává s potravou dostatečné množství koenzymu Q10, proto si ho „vyrábí” v játrech z dalších koenzymů Q. Tato schopnost se však oslabuje nemocemi i postupujícím věkem.

Jeho užívání se doporučuje zejména

  • u kardiovaskulárních a neurodegenerativních chorob,
  • u parodontózy,
  • při boji s vysokým krevním tlakem,
  • proti zvýšené únavě.

Pro koenzym Q10 dosud nebyla stanovena doporučená denní dávka, většina odborníků se však shoduje na tom, že se má pohybovat mezi 30–100 mg. Na léčení nemocí se ovšem používají dávky 100–400 mg.

Foto Shutterstock