Při masivním krvácení je nejdůležitější co nejrychleji je zastavit
Zdroj: RossHelen / Shutterstock.com

První pomoc při krvácení: Jaká je správná reakce vedoucí k záchraně života?

V těle každého z nás koluje asi 4,5 až 6 l krve. Její celkové množství se odvozuje od tělesné hmotnosti – na 1 kg váhy připadá asi 70 ml této nejvzácnější tekutiny.

Definice říká, že krvácení je únik krve z cév způsobený jejich poraněním nebo poruchou jejich funkce. Náhlá ztráta 10 % objemu krve obvykle neznamená větší obtíže, ztráta 20–30 % vede k rozvoji šoku, ztráta poloviny objemu krve je smrtelná. Krvácení se podle druhu poraněné cévy dělí na: → Kapilární (vlásečnicové), které vzniká poraněním vlásečnic přítomných ve všech orgánech, jež propojují tepny a žíly. Typickým příkladem kapilárního krvácení jsou drobné řezné rány kuchyňským nožem při domácích pracích. → Žilní vzniká při poranění stěny žíly. Může být drobné, ale i masivní, které hrozí významnou ztrátou krve až vykrvácením. Protože žilní krev je pod menším tlakem než krev v tepnách, při poranění z rány volně vytéká a má tmavě červenou barvu. → Tepenné krvácení je způsobeno poraněním stěny tepny a vždy se při něm jedná o větší poranění, protože tepny jsou hluboko pod kůží. Krev v tepnách je pod vyšším tlakem, proto z rány rytmicky vystřikuje a má jasně červenou barvu. Tepenné krvácení může rychle vést k vykrvácení, proto je potřeba co nejdříve je zastavit.

Co je důležité

Na toto teoretické třídění ovšem při poskytování první pomoci můžeme klidně zapomenout. V rozhodnou chvíli je totiž důležité rozlišit především to, zda se jedná o krvácení masivní, nebo drobné.

U drobného krvácení ránu opláchneme tekoucí vodou a vydezinfikujeme okolí rány

U drobného krvácení ránu opláchneme tekoucí vodou a odstraníme případné nečistoty. Vydezinfikujeme okolí rány, aby se do ní nedostaly mikroby a nečistoty. Když rána oschne, přelepíme ji náplastí nebo zakryjeme sterilním obvazem. Vždy bychom přitom měli myslet na očkování proti tetanu: pokud byl postižený očkován před delší dobou, nebo neví, kdy se tak stalo, měl by vyhledat lékaře, který jej přeočkuje.

Při masivním krvácení je nejdůležitější co nejrychleji je zastavit. Okamžitě voláme rychlou zdravotnickou pomoc (155 nebo 112), až do příjezdu záchranky se ovšem snažíme krvácení dostat pod kontrolu. Pokud je rána ukrytá pod oblečením, svlékneme je, abychom na ránu pořádně viděli. Je-li v ráně nějaké cizí těleso (větší předmět, který proniká hluboko do rány), nikdy ho nevyndáváme. Předmět může stlačovat cévy v místě poranění, a pokud ho vyjmeme, krvácení by se mohlo zhoršit.

Máme-li po ruce lékárničku, přiložíme na ránu tlakový obvaz, který stlačí cévní stěny a omezí krvácení. Než si vše připravíme, požádáme postiženého nebo dalšího přítomného, aby místo krvácení stlačil prsty v gumových rukavicích, přes čistý kapesník či igelitový sáček, v případě nouze holýma rukama.

Tlakový obvaz vytvoříme ze dvou obvazů. První z nich vyndáme z obalu, necháme stočený a přiložíme ho přímo na ránu. Druhým obvazem pak ruličku z prvního obvazu alespoň 3x pevně překřížíme a obvážeme tak, aby krev nikde neobtékala a první obvaz byl zakrytý i ze stran. Pokud rána přes tento obvaz prokrvácí, přidáme stejným způsobem další vrstvu. Jestli se ani tak nedaří krvácení zastavit, použijeme zaškrcovadlo.

Gumové škrtidlo by mělo být v každé lékárničce

Jak použít zaškrcovadlo

Gumové škrtidlo by mělo být v každé lékárničce, ovšem jeho použití by mělo být až úplně poslední možností, jak zastavit krvácení, a měl by je provádět pouze zkušený zachránce – při nevhodném provedení totiž může více ublížit, než pomoci.

Škrtidlo by mělo být široké nejméně 5 cm. Pozor, ta z autolékárniček jsou obvykle příliš úzká! Pokud musíme improvizovat, použijeme pásek, kravatu, šátek nebo natrhané tričko. Nikdy nepoužíváme tenké předměty, jako je drát, tkaničky do bot ani provázek!

Zaškrcovadlo se přikládá přes oděv pouze na čtyři místa na těle, a to mimo klouby: při poranění horních končetin mezi loket a rameno do střední části paže a u dolních končetin zhruba do středu stehna. Vždy ho přikládáme mezi ránu a srdce a co nejblíže poranění, abychom zbytečně neomezovali zásobování krví zbytku končetiny. První dvě otáčky výrazně utáhneme, zbytek omotáme. Škrtidlo musí být pořádně utažené, a pokud ho použijeme, nikdy ho sami nesundáváme – to necháme na odbornících. Vždy si také poznamenáme, kdy jsme končetinu zaškrtili – nejlépe propiskou či fixem rovnou na postiženou ruku či nohu.

Postiženého je samozřejmě do příjezdu záchranky nutné neustále sledovat: kontrolujeme, zda krvácení ustalo, zda je zraněný při vědomí a dýchá. Chráníme jej také před prochladnutím – izolujeme jej od země a přikryjeme ho termoizolační fólií nebo dekou. Použití dříve propagované protišokové a autotransfuzní polohy (se zdviženými dolními končetinami) se již dnes nedoporučuje.

VNITŘNÍ KRVÁCENÍ

Někdy se setkáme s vnitřním krvácením, které není na první pohled vidět a při kterém krev vytéká do tělních dutin (hrudní, břišní, lebeční). Vnitřní krvácení vzniká například při tupých nárazech do břicha či hrudníku, při závažných zlomeninách, úrazech hlavy a podobně. Na možnost vnitřního krvácení bychom měli myslet při dopravních nehodách, při pádech cyklistů, při pádech z výšky nebo při nárazech do hrudníku, břicha či hlavy. Typickými příznaky jsou bolest v místě poranění, bledá a studená pokožka často se studeným lepkavým potem, rychlé povrchní dýchání, zmatenost, podrážděnost nebo naopak nápadný klid, poruchy vědomí. První pomoc spočívá v přivolání rychlé záchranné služby, uklidnění a znehybnění postižené osoby a zabránění jejímu prochladnutí. Postiženému nedáváme nic jíst ani pít, maximálně mu svlažíme rty, a to kvůli případnému operativnímu zákroku.

U úrazů je vždy potřeba pamatovat i na vnitřní krvácení

POUŽÍVÁME RUKAVICE: Při ošetření krvácivých stavů bychom raději vždy měli použít jednorázové gumové rukavice. V kabelce či batohu nezaberou skoro žádné místo a nás i postiženého ochrání před infekcí.

Akční letáky