Maralí kořen, elixír mládí
Správný název této rostliny je parcha saflorová (Leuzea). Častěji se ovšem používá název převzatý z ruštiny – maralí kořen, protože jde o oblíbenou potravu jihosibiřských jelenů maralů. I když je parcha sibiřským endemitem, pěstovat ji můžeme i u nás. Je to statná vytrvalá horská bylina vysoká 50–150 cm. Z větveného oddenku s četnými kořeny vyhání přímé, nevětvené mělce rýhované lodyhy. Listy jsou střídavé, podlouhlé, pokryté chloupky. Květní úbory má světle fialové, kulovité, o průměru 3 až 6 cm. Jsou podobné chrpám či bodlákům. Plodem jsou nažky.
Maralí kořen můžeme pěstovat i v našich podmínkách v trvalkových záhonech, jde o celkem pohlednou rostlinu. Především však oceníme její prokázané léčivé účinky. Jsou podobné jako u známého ženšenu a působí proti únavě, stresu a celkově posilují organismus.
parcha saflorová (Leuzea)
Pěstování
- Maralí kořen můžeme poměrně snadno vypěstovat z květnové výsadby.
- Lze použít i přímý výsev, ale předpěstování se vzhledem k většímu počtu získaných rostlin vyplatí.
- Parše se daří na suchých a teplých stanovištích.
K léčebným účelů se používají tříleté horizontální kořeny naložené v alkoholovém extraktu.
Ostropestřec léčí játra
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) je dvouletá bylina s hluboce laločnatými ostnitými listy, jejichž sytě zelená plocha je bohatě bíle mramorovaná. Na přímých lodyhách vytváří bodlákovité úbory purpurově růžových květů, které vykvétají v pozdním létě. Semeno i se slupkou se užívá především na povzbuzení a regeneraci jater.
Pěstování
- Ostropestřec se pěstuje ze semen, která vyséváme od března do května.
- Mladé rostlinky po zesílení vysazujeme na stanoviště, kde přezimují a následující rok pak vykvétají.
- Mnohdy se může ostropestřec i sám vysemenit, semena jsou roznášena větrem, a tak můžeme rostliny najít i na vzdálenějším místě.
ostropestřec mariánský (Silybum marianum)
Užívanou částí rostliny jsou semena. Sbíráme je krátce před dozráním tak, že odřežeme odkvetlé hlavice a na vzdušném místě je necháme dozrát.
Lopuch: léčivá pochoutka pro diabetiky
Asi nejznámějším a současně největším bodlákem je u nás lopuch větší (Arctium lappa). Tento vytrvalý plevel může být téměř zázračnou zeleninou zejména pro diabetiky – kořen lopuchu totiž obsahuje látky podporující funkci slinivky břišní, která produkcí inzulinu ovlivňuje procesy štěpení cukru. Především kořen, ale také listy a semena obsahují i vitamin C, silice, hořčiny a glykosidy.
Lopuch roste po celém světě. Zejména v zemích Orientu, v Japonsku i v Číně je považován za významnou zeleninu. Konzumuje se především mladý jednoletý kořen, který se upravuje vařením, smažením i pečením, nebo se sušený používá do čajů. Nejlépe však chutná a také nejúčinnější je v čerstvém stavu, kdy jeho chuť připomíná mandle (právě v čerstvém stavu má také nejvýznamnější účinky při léčbě diabetu). Kořeny buď strouháme, nebo krájíme na plátky na chleba s máslem, nebo je přidáváme do čerstvých zeleninových salátů. Do polévek můžeme využít i srdíčka mladých rostlin.
lopuch větší (Arctium lappa)
Pěstování
- Pokud bychom chtěli pěstovat lopuch na zahrádce, stačí přinést z louky semena z odkvetlých rostlin.
- Vyséváme je do řádků 5–8 cm od sebe.
- Když kořeny dosáhnou síly tužky, sklízíme je.
- Lopuch je absolutně mrazuvzdorný, proto ho můžeme jako vynikající zeleninu využít i v zimě. Pokud kořeny při manipulaci zlomíme, vytéká z nich bílá slizovitá látka, takové kořeny musíme brzy spotřebovat, protože rychle vysychají.
- Lopuchy je možné pěstovat i v nádobách třeba na balkoně.
