Měsíček s barvou slunce
Měsíček lékařský (Calendula officinalis) rozzáří letničkové záhony a můžeme ho přimíchat i mezi zeleninu. Jeho hojivé květní úbory mohou mít kromě typicky oranžové i jasně žlutou, lososovou či krémovou barvu, vybrat si můžeme i z variet „plnokvětých“, se zmnoženými kvítky. Pokud si přejeme využít vysoký obsah betakarotenu, je lepší zvolit sytě vybarvené odrůdy, ovšem léčivé jsou všechny. Záhon, na který vysejeme pouze měsíčky, může být překvapivě pestrý. Mezi nejpůvabnější patří odrůdy nabízející mix barev v jediném květním úboru, například Flashback. Maximum léčivých látek však obsahuje sytě oranžová odrůda Plamen, která byla vyšlechtěna již téměř před stoletím. Vyzkoušet můžeme i její novější „plnokvěté“ podoby.
U měsíčku můžeme použít čerstvé i sušené květy
Jak nám pomáhá?
Čerstvé i sušené květy se využívají pro přípravu nálevu, který prospívá játrům, povzbuzuje metabolismus a prospívá trávení. Díky obsahu hořčin mají tuto schopnost jak květy, tak listy, které lze mladé, ještě křehké a mírně nahořklé, přidat do salátu. Nálev z květenství také potírá bakterie i viry a může pomoci při zánětu močových cest, kašli i astmatu. Sušené květy (můžeme užívat buď celé úbory, nebo jen obvodové jazykovité kvítky) pěkně doplní i vícedruhové bylinné čaje, barvu a chuť dodají kořenícím bylinkovým směsím. Při zevním použití nálev hojí drobná poranění, opruzeniny i plísně, pomáhá zlepšit stav křečových žil, čistí a zjemňuje pleť. Vyhlášený je měsíčkový krém a olej, který snadno připravíme macerací květů v zastudena lisovaném oleji (tři týdny při pokojové teplotě) nebo v rozpuštěném sádle, bambuckém másle a podobně. Použít můžeme čerstvé i sušené květy, u sušených je výhodou absence vody, která může způsobit, že se krém či olej zkazí. Čerstvé květy ozdobí a nutričně vylepší nejrůznější pokrmy – mimo jiné jsou výtečným zdrojem betakarotenu, důležitého pro zdravý zrak a posilujícího odolnost kůže proti poškození sluncem.
Výsev a pěstování
Tvar semen měsíčku lékařského (Calendula officinalis) připomíná srpek Měsíce.
Měsíček je nenáročný a otužilý. Vysévat ho lze již v březnu, a protože roste rychle, pokračovat můžeme až do konce května. Sejeme do hloubky kolem 1 cm, obvykle přímo na záhon, ale lze rovněž předpěstovat sazeničky. Semena nejlépe klíčí při teplotě 16 °C, horko jim nesvědčí. Zato snesou i mrazík, sít je lze dokonce i na podzim. Dospělé rostliny jsou košaté a potřebují prostor, konečný spon by měl být 20–30 cm. V hustším porostu zprvu vypadají pěkně, ale posléze jsou náchylné na houbové choroby (padlí, botrytida, skvrnitost listů) – ty postihují především listy, ale následkem je i menší počet květů a nevzhlednost rostlin. Proto se vyplatí i rostlinky vzešlé ze samovýsevů zjara rozsadit.
Měsíček potřebuje dostatek slunce, lépe poroste v humózní, výživné a kypré půdě. Hnojení vyzrálým kompostem mu prospěje. Květní úbory sklízíme postupně a rostliny, pokud jim poskytneme trochu vláhy a živin, budou neúnavně nasazovat další poupata. Pěstovat je můžeme i v prostornějším květináči.
Vůně heřmánku
Rozvíjející se úbory heřmánku sklízíme postupně
Jeho krása je oproti jiným letničkám skromnější. Ale záplava drobných žlutobílých úborů na jemnolistých rostlinách (jediná jich vytvoří i sto) přináší půvabnou podívanou. A pak je tu jedinečná, hořkosladká vůně. V lékárně koupíme sáček sušeného heřmánku celkem levně, ale vůně čerstvě sklizené bylinky je nenahraditelná. Vyšlechtěny jsou dokonce odrůdy s ještě vyšším obsahem vonných silic (např. Bohemia) nebo většími květními úbory (Bona kolem 1,6 cm, Goral až 2 cm). Vůči suchu je mimořádně odolná odrůda Lutea. I původní druh heřmánku lékařského (Matricaria chamomilla, syn. recutita) je značně variabilní, není proto divu, že pro pěstební účely bylo vyšlechtěno již přes 30 odrůd, přičemž výše zmíněné tuzemské si vedou v porovnání se zahraničními co do obsahu léčivých vonných silic velmi dobře.
Heřmánek můžeme pěstovat na samostatném záhonku, olemovat jím cestičky nebo záhony, přimíchat ho do letničkových záhonů vedle dalších statných trvalek – drobné by mohl utiskovat. Roste i na rumištích a na okrajích polí, ale ta jsou hojně chemicky ošetřována. I proto se heřmánek vyplatí pěstovat na zahradě.
Hojivé květní úbory heřmánku pravého se od podobných rostlin liší typicky vyklenutým květním lůžkem: u rozvíjejících se úborů se vydouvá jen mírně, u zralých výrazně, při rozříznutí v něm objevíme dutinu. Spolehlivě ho poznáme i podle vůně. Bohatě větvené rostliny jsou i přes půl metru vysoké a květními úbory doslova obsypané. Kvetou od června až do září, květenství můžeme postupně sklízet a stále nakvétají nová.
Heřmánek je snad nejvšestrannější léčivka
Všestranná bylinka
Heřmánek je snad nejvšestrannější léčivka, oblíbená již od starověku. Pomáhá při nachlazení i trávicích obtížích, průjmu, nadýmání, překyseleném žaludku, zánětu sliznic žaludku i střev. Dezinfikuje a hojí záněty, potírá bakterie, viry i plísně, mírní bolesti a křeče. Nálev ze lžíce čerstvých nebo ze lžičky sušených úborů na šálek vody užíváme podle potřeby až 3x denně. Kromě pomoci při mnoha fyzických obtížích má také schopnost mírnit napětí, uklidňovat a usnadnit klidné usínání. Při kloktání hojí záněty v ústech i krku, při inhalaci léčí zanícené dutiny a rýmu, může mírnit i alergie a astma. Zevně nálev hojí drobná poranění a klidní podrážděnou pokožku. Poslouží i jako výtečný kondicionér pro světlé vlasy. Stejně jako z měsíčku, i z heřmánku můžeme macerací snadno vyrobit hojivý olej, případně mast. Heřmánek působí jemně a přitom spolehlivě. Je vhodný i pro děti a těhotné ženy. Jen výjimečně může vyvolat alergickou reakci, nejpravděpodobněji u lidí, kteří jsou alergičtí na pyl rostlin z čeledi složnokvětých (Asteraceae), kam patří.
Výsev a pěstování
Drobná semena můžeme sít od března do dubna. Časné setí je výhodné nejen kvůli využití jarní vláhy. Rostliny vzešlé v období kratších dní se více větví a bohatěji kvetou. Semena klíčí ochotně již při teplotě 7 °C, rychleji klíčí při teplotě 13 °C, nevadí jim ani teploty vyšší. Velmi důležité je světlo, které k probuzení spolu s vodou potřebují. Nezasypáváme je tedy, ale pouze přitlačíme k půdě. Sít můžeme již na podzim – pokud vyklíčí a povyrostou již před zimou, přezimují rostlinky v podobě přízemních růžic. Heřmánek se rovněž ochotně sám přesévá. Je odolný vůči nemocem a snese i hustší zápoj, lodyhy pak však snáze poléhají. Ideální spon se pohybuje mezi 10–15 cm, nebo můžeme hustě vysévat do řádků vzdálených 20–30 cm a rostliny poté ponechat v rozestupu asi 2 cm.
Heřmánek potřebuje slunce, aby hojně kvetl a silně voněl. Půdu snese jakoukoli a na vláhu je nenáročný, i když v době růstu, v dubnu a květnu, dostatek vody ocení. Hnojení nevyžaduje, přemíra dusíku dokonce snižuje obsah vonné silice v květenstvích. Ovšem prospěje mu přídavek dřevěného popela, který zapravíme do půdy – obsahuje draslík, který podporuje tvorbu vonných silic. Navíc mírně zvýší pH půdy, což je rovněž prospěšné – heřmánku nejvíce svědčí neutrální či zásaditá.
Zdroj: pfaf.org, www2.zf.jcu.cz
