Jakými pravidly bychom se měli při sběru léčivých rostlin řídit?

Bylinu, kterou sbíráme, musíme s naprostou jistotou rozpoznat. V naší zemi nemáme až tolik toxických bylin, ale vzhledem k dalšímu užívání je i mírně jedovatá rostlina nebezpečná. A splést si například medvědí česnek s konvalinkou se nevyplácí, léčivé přesličce rolní je zase velmi podobná jedovatá přeslička bahenní… Dále si pro sběr vybereme místo dostatečně vzdálené od rušných silnic i chemicky ošetřovaných polí. A rovněž místo, které se nenachází v chráněné krajinné oblasti či národním parku, kde je sběr zakázaný. Respektovat tento zákaz považuji za základní slušnost. Stejně tak nesbíráme chráněné byliny.

Ohleduplně bychom se měli chovat i v oblastech, ve kterých rostliny sbírat můžeme. Na místě sběru by nemělo být znát, že jsme si trochu darů přírody vzali. A šetříme i jednotlivé rostliny. Pokud mají například osm květů, sebereme dva z nich, to samé platí pro listy – rostlina tak zůstane životaschopná. Odebrání všech listů ničí například česnek medvědí, který poslední dobou doplácí na svou popularitu a jehož naleziště jsou bezohledně drancována. Je na svědomí každého, zda musí mít doma spoustu skleniček pesta z medvědího česneku, zatímco po něm v přírodě zůstala spoušť. A dokonce i lidé veskrze sobečtí by měli v plenění ubrat alespoň proto, aby rostlinu na daném místě našli i v dalších letech.

Někdy můžeme sbírat jednotlivé květy – například u heřmánku. Jindy, třeba u hluchavky, je lepší odstřihnout celý kvetoucí vršek rostliny, vcelku ho usušit i používat. Jednotlivá kvítka hluchavky se sbírají jen obtížně, pomačkali bychom je a špatně by poté schla.

Při sběru jsou důležité i vhodné nástroje. Ostré nůžky nebo nůž rostlinu poškodí méně nežli tupé ostří. Čistý řez se hojí snáze, tupé čepele mohou způsobit i zatržení vláken a poničení částí rostliny, které nesklízíme. Věřím, že když se budeme hezky chovat k bylině, bude se tak ona chovat i k nám.

Pokud potřebujeme kořen rostliny, samozřejmě ji o život připravíme. O to více dbáme na to, abych sbírali pouze tolik, kolik opravdu spotřebujeme.

Jak poznáme vhodnou dobu ke sběru?

Je třeba otevřít kvalitní herbář, protože každá rostlina má svá specifika, se kterými bychom se před sběrem měli dobře seznámit – patří k nim i doba sběru. Vyhlédnutou lokalitu však raději obhlédneme s předstihem, protože orientační data z herbáře nemusejí platit v každém roce přesně. Například předloni i loni kvetlo mnoho bylin dříve, než je obvyklé. Třezalka byla kolem svátku sv. Jana, který je považován za ideální čas pro její sběr, už odkvetlá. Doba květu se rovněž liší v různých nadmořských výškách, na horách je vývin rostlin pomalejší.

Kořeny se obecně sbírají na jaře a na podzim, listy bývají nejlepší zjara nebo před květem, květy se obvykle sklízejí těsně před plným rozkvětem. Některé druhy rostlin lze sbírat po celou dobu jejich růstu, u jiných se to nedoporučuje – například u kopřivy, která později v sezoně hromadí příliš dusičnanů.

V čem je nejlepší byliny přenášet?

Nasbírané byliny by měly cestou domů dýchat, nesmíme je nechat zapařit v igelitovém sáčku. Košíky a nůše, které používaly naše babičky, jsou skutečně praktické. Nejenže se v nich rostliny nezapaří, ale v košíku s prostorným dnem se ani nepomačkají.

Jak léčivé rostliny správně sušit? Lze použít sušičku?

Výhodou sušičky je rychlost a výsledek může být velmi dobrý, ale pouze v kvalitní sušičce, která opravdu dodrží slibovaných 30-35 °C. Především rostliny, které sbíráme kvůli obsahu léčivých a zároveň těkavých silic, bychom vyšší teplotě vystavovat neměli. Ideální teplotu pro sušení u každé rostliny najdeme opět v herbáři. I každá její část vyžaduje jiný přístup, například kořeny při sušení potřebují teploty vyšší. Doporučené teploty nesmíme překročit, vhodná není ale ani příliš nízká teplota. Pokud sušení probíhá příliš pomalu, bylina může zplesnivět. To však hrozí pouze u sušení přirozeného, bez sušičky. Při něm sušíme na sítu nebo ve svazcích, na vzdušném místě a obvykle v temnu, nebo alespoň na místě, kam nesvítí přímé slunce. Mírný průvan je ku prospěchu, příliš silný může způsobit odvanutí silic. Staré půdy bývaly pro sušení vhodné, protože v nich protahovalo jen trochu, nesvítilo do nich a byliny se v nich v poklidu vysušily.

I když sušíme většinou ve stínu, některé květy může být vhodnější nechat rychle zavadnout na slunci a pak je přemístit na temnější místo.

Rostliny můžeme uskladnit jen dokonale suché. Když malou část uzavřeme do igelitového sáčku a nezapaří se, prošly testem, jsou usušené dokonale.

Jak sušené rostliny skladovat?

Byliny rozhodně nevěšíme do kuchyně nad sporák, kde je páry brzy znehodnotí. V plátěném či papírovém sáčku je uchováváme na suchém místě a brzo spotřebujeme. Pro delší skladování jsou vhodnější dobře uzavíratelné nádoby, které brání navlhnutí i těkání, a tudíž mizení silic, a poskytují i ochranu před škůdci.

Většinu rostlin bychom neměli skladovat déle než rok či dva. Například čerstvá máta voní úžasně, správně usušená a nejvýše rok stará také, ale za pět let nevoní skoro vůbec. A spolu s vonnými silicemi téměř zmizely i její léčivé účinky. Najdeme však i výjimky. Například u antrachinonových glykosidů, které se nacházejí v kůře krušiny a řešetláku či listech a plodech senny a používají se jako laxativa, je to naopak. Rostliny, zvláště pak krušinu a řešetlák, musíme nechat alespoň jeden rok sušit, aby se toxicita těchto látek snížila, jinak by mohly nejen střevo podráždit příliš a způsobit krvavý průjem, zvracení či bolesti hlavy.