Lepek je bílkovina, která se nachází v běžně konzumovaných obilovinách (pšenici, žitu, ječmeni a ovsu) a ve výrobcích z nich. Lepek se skládá ze dvou bílkovinných složek - prolaminů a glutelinů. Prolaminy se liší podle zdroje: v pšenici se nachází gliadin, v žitě hordein, v ječmeni secalin a v ovsu avenin. Na škodlivost ovsa nejsou zcela jednoznačné názory, u nás se u nemocných jeho konzumace nedoporučuje. Choroby, které souvisejí s působením lepku, můžeme shrnout pod pojmem intolerance (nesnášenlivost) lepku. Ta může být podmíněna buď imunitními (autoimunitní nebo alergické), nebo neimunitními mechanismy.
Autoimunitní onemocnění
V souvislosti s lepkem je nejčastějším onemocněním celiakie, jíž u nás podle odhadů trpí asi 40-50 000 osob. Tato choroba je geneticky podmíněná: ve chvíli, kdy se dostane lepek do kontaktu se střevní sliznicí, imunitní buňky začnou napadat enterocyty, buňky sliznice tenkého střeva. Spouštěčem tohoto procesu je lepek a jeho nesnášenlivost je trvalá. Pacient s celiakií proto musí dodržovat bezlepkovou dietu celoživotně (maximální množství lepku je 20 mg za den). Pokud ji porušuje, sliznice tenkého střeva se postupně poškozuje, což vede k poruše vstřebávání živin, především tuků, vitaminů v tucích rozpustných a následně i železa, vápníku a dalších složek. U části pacientů se to projeví střevními příznaky - nadýmáním, průjmy, hubnutím a bolestmi břicha. 90 % pacientů však tyto příznaky nemá, buď mají příznaky atypické nebo vůbec žádné. Na celiakii musíme pomýšlet u těch, kdo trpí bolestmi kloubů, únavou, chudokrevností či osteoporózou, ale také u žen, které nemohou otěhotnět z nejasné příčiny.
K autoimunitním onemocněním souvisejícím s lepkem patří také tzv. Dühringova dermatitida, která se projevuje bolestivými puchýřky na loktech, kolenou i na dalších místech na kůži, a glutenová ataxie. Ta značí poškození mozečku autoimunitní reakcí proti lepku a projevuje se nekoordinovanými pohyby, poruchou rovnováhy.
U autoimunitních onemocnění je základním léčebným prostředkem vyloučení lepku z jídelníčku. Při důsledném dodržování diety může docházet až k vymizení příznaků onemocnění, nelze je však zcela vyléčit.
Alergie na lepek
Imunitními mechanismy je podmíněna i alergie na lepek, při níž může docházet k různým projevům, ale nepoškozuje se střevní sliznice. Reakce mohou být dýchací (astma), kožní (atopický ekzém nebo kopřivka), gastrointestinální (průjem, zvracení) nebo anafylaktická reakce se snížením krevního tlaku a možným bezvědomím. I zde je nutno zcela vyloučit potraviny obsahující lepek z jídelníčku, někdy je potřebné ještě užívání léků.
Nesnášenlivost lepku
K neimunologickým chorobám způsobeným nesnášenlivostí lepku patří neceliakální glutenová senzitivita. Má podobné příznaky jako celiakie (průjmy, nadýmání, únavu, bolesti hlavy a další), které souvisejí s konzumací potravin obsahujících lepek. Na rozdíl od celiakie však nedochází k poškození sliznice tenkého střeva, ani nelze nalézt v krvi protilátky. Onemocnění často volně přechází do syndromu dráždivého tračníku s průjmem, který lze pozitivně ovlivnit bezlepkovou dietou.
Pozor na bílou mouku
U pacientů s dispozicí k celiakii se při konzumaci bílé mouky zvyšuje riziko vzniku celiakie vzhledem k vysoké koncentraci lepku. Podobně u pacientů s rizikem vzniku alergie na gluten či jinou bílkovinu pšenice je vznik této alergie více pravděpodobný u bílé mouky než u mouk tmavých celozrnných.