Lilek černý (Solanum nigrum) je u nás poměrně běžná rostlina, vyskytující se zvláště v teplejších oblastech na zahradách, na skládkách, rumištích a podobných místech. Daří se jí i na kompostu. Je to jedna z tak trochu kosmopolitně rozšířených rostlin. Zdá se, že její původ je třeba hledat v subtropech nebo alespoň ve Středozemí.
Tato jednoletá bylina je někdy až 100 cm vysoká, jindy drobnější. Kvete bílými květy a posléze vytváří asi 8 mm velké bobulovité, tmavě fialové až černofialové plody.
Solanin se nachází i ve zralých bobulích
Celá rostlina je považována za jedovatou, protože obsahuje, stejně jako ostatní rostliny z čeledi lilkovitých toxický solanin, stereoidní glykoalkaloid. Nejvíce jej obsahují ještě zcela nezralé bobule, podobně jako nezralá zelená rajčata. Méně je této látky v dozrávajících plodech, v listech a nati, nejméně pak ve zralých plodech.
lilek černý
Lilek černý jako zelenina?
V některých zemích je však lilek černý kupodivu považován za zeleninu. Zejména jeho odrůda (přirozená africká varieta) Solanum nigrum var. guieense (guinejský černý lilek) se konzumuje jako špenátová zelenina. Bobule se dokonce kompotují nebo proslazují. Tak si vyberte!
S vlastní toxicitou spíš soupeří to, že lilek černý roste na místech s půdou až přesycenou dusíkem a že případné otravy mohou mít na svědomí také nitráty, dusičnany nahromaděné v pletivech rostliny. Otravy se projevují pocitem na zvracení a silným překrvením hlavy. Ostatně v jihoamerických zemích se s oblibou konzumují i rovněž toxická zelená rajčata. Při předávkování občas dochází k otravám, které však obvykle nemívají vážné následky.
Bobule lilku černého je však každopádně vhodnější neochutnávat a zabránit v tom i dětem, jejichž organismus je na toxické látky mnohem citlivější než tělo dospělého člověka.
Foto: wikipedia.org, autor: Harald Hubich a Taragui
