Pěstování mangoldu je snadné. V kuchyni skvěle zastoupí špenát

Mangold poskytne větší sklizeň než špenát, přitom má menší nároky a podobně lahodnou chuť. Obsahuje mnoho cenných látek, variety s barevnými řapíky jsou i zeleninou ozdobnou.

Význam kyseliny listové je často zmiňován v souvislosti se zdravou výživou. Obzvlášť budoucí maminky vědí, že napomáhá dělení buněk, podporuje růst plodu a její podávání během těhotenství snižuje výskyt vrozených vad nervového systému. Jak název napovídá, kyselina je v listech a mezi nejznámější a nejoblíbenější listové zeleniny patří saláty a špenát. V poslední době se na zahrádkách a v jídelníčku stále častěji objevuje také mangold.

Návrat mangoldu

Novou zeleninou mangold rozhodně není. U nás byl pěstován už před třemi stovkami let, později byl vytlačen špenátem, aby se znovu vrátil. Pěstování špenátu je totiž poměrně náročné a na rozdíl od mangoldu znovu nedorůstá, takže se musí vysévat opakovaně. Mangold má příjemnou ořechovou příchuť, nikdy nechutná palčivě ani ostře, protože obsahuje méně kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku.

Zelenina ze Středomoří

Mangold je příbuzný nejen špenátu, ale také řepy. Je to příbuzenství tak blízké, že se druhy mezi sebou snadno kříží. Pokud si vysypeme na ruku semena řepy a mangoldu, jsou stejná a nerozlišíme je od sebe. Řepy pocházejí ze Středomoří, zpočátku se z nich konzumovaly hlavně listy, první formy tedy byly dnešnímu mangoldu velice podobné. I dnes můžeme z listů řepy připravit velmi chutný „špenát“. Až ve středověku vznikly formy řepy se zvětšenými kořeny, které známe dnes.

Pěstování mangoldu

Mangold není náročný na půdní ani klimatické podmínky.

Potřebuje středně těžkou, dobře propustnou půdu s pH 6,5–6,8. Je-li půda příliš kyselá, pomůže podzimní vápnění.
Semena vyséváme v dubnu a v květnu pro sklizeň v průběhu léta, nebo v druhé polovině léta pro podzimní a jarní sklizeň, a to přímo na záhon do hloubky 2–4 cm na vzdálenost 8–12 cm, rozteč řádků by měla být 30–40 cm.
Po vzejití semen porost ve fázi tří až čtyř listů vyjednotíme.

Mangold je dvouletka, v prvním roce vytvoří růžici listů, až po přezimování vykvete. Předčasné vykvétání již v prvním roce může být způsobeno déletrvajícím stresem, například chladem nebo přísušky. (Semenáčky mangoldu poměrně dobře odolávají nízkým teplotám, když však trvají déle, mohou způsobit nežádoucí vykvétání.) V sušších oblastech nebo při suchém počasí je proto mangold vděčný za závlahu. Pokud se na některých rostlinách objeví květní stvol, uřežeme jej těsně nad zemí, rostlina znovu obrazí.

Dekorativní zelenina

Mangold se vyskytuje v mnoha barevných varietách a v zeleninových zahradách působí velmi dekorativně. Atraktivní jsou odrůdy s tmavě zelenými čepelemi listů, které kontrastují se zářivě červenými řapíky a žilkováním (například odrůda Rhubarb), nebo jemně chutnající odrůdy s řapíky žlutými (Yellow) či pestrobarevnými, bělavými, žlutými, růžovými nebo fialovými (Bright Lights). Existují i variety, jejichž celé listy jsou zbarveny purpurově či fialově.

Choroby a škůdci

I na mangoldu si bohužel rádi pochutnávají slimáci. Skvrny a nepravidelné čáry na listech mohou způsobovat larvy kvě tilky řepné. Poškozené listy pak ihned odstraňujeme. Pokud rostliny na počátku sezony přikryjeme netkanou textilií, mušky do nich vajíčka nenakladou. Bílé skvrny na listech a předčasné vybíhání do květu bývá způsobeno nedostatkem vláhy v horkých dnech.

Oblíbené odrůdy

Lucullus je řapíkatá odrůda mangoldu s širokými listy, tlustými žebry a bílými řapíky až 6 cm širokými a 2–3 cm silnými. Vyséváme ji na jaře, sklízíme opakovaně po celý rok. Nevybíhá do květu.
Gator (Perpetual Spinach) je listová odrůda lahůdkového mangoldu s tmavozelenými listy, určená k řezu. V roce poskytuje několik sklizní, pro první ponecháme listy dorůst do výšky 15 cm, aby se plně vyvinuly kořeny. Odrůda nevybíhá do květu, proto zejména v letních měsících nahrazuje špenát.

Mangold v kuchyni

Na zahrádkách najdeme dva druhy mangoldu – odrůdy řapíkaté a listové.

Listové odrůdy mají úzké řapíky a mohutné listové čepele používané jako špenát.
Řapíkaté odrůdy mají silné řapíky, které upravujeme podobně jako chřest.

Listy mangoldu můžeme jíst syrové v salátech nebo tepelně upravené jako špenát. Drobné lístky přidáváme do polévek, omáček nebo salátů. Výborné jsou těstoviny i lasagne s mangoldem. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýrů, často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Stopky řapíkatého mangoldu nejprve oloupeme a připravujeme je podle receptů pro chřest, nejlépe v páře. Můžeme je použít i pod maso místo papriky, do číny, nebo je připravit jako květák s míchanými vejci.

Mangoldové závitky

Mangoldové listy i s řapíky spaříme lehce párou (jen aby získaly ohebnost), na prkénko položíme vždy dva listy řapíky přes sebe a doprostřed vložíme libovolnou nádivku (houbovou míchanici, mleté maso, šunku s vejci apod.). Listy zavineme, uložíme do zapékací misky, zalijeme šlehačkou a zhruba 3/4 hodiny zapékáme pod alobalem. n

Mangold pro zdraví

Zelenina je bohatá na vápník, obsahuje i draslík, fosfor, železo, hořčík, měď, zinek a další prvky. Zastoupeny jsou vitaminy skupiny B, vitamin C a také provitamin A. Z dalších cenných látek je mangold zdrojem kyseliny listové a vysoce účinných bioflavonoidů.

Mangold podporuje tvorbu a vylučování trávicích šťáv a je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění.
Reguluje distribuci a vstřebávání cukrů v těle.
Mimo to má příznivé regulační účinky na látkovou výměnu a na vegetativní nervový systém.

Listy mangoldu jsou chutné, lehce nasládlé, se slabou řepnou příchutí. Tu jim dodává betain, který je obsažen i v jiných řepách. Betain je spolu s dalšími složkami účinný proti kornatění cév a aktivuje činnost jater. Pozor jen na mírně projímavý účinek této zeleniny.