Sacharóza se používá jako nejběžnější sladidlo. Její nadměrná konzumace však může být příčinou mnoha zdravotních problémů. Způsobuje změny ve střevní mikroflóře, má vliv na naši náladu a některé studie dokonce ukazují souvislost se zhoršením paměti, orientace a logického uvažování. Škodlivost sacharózy máme však spojenou hlavně se zubním kazem a cukrovkou.

Zuby kazí bakterie

Už v ústech začínají první problémy spojené s

nadměrnou konzumací sladkého. Zubní kaz je jedním z nejčastějších onemocnění, ale příčin jeho vzniku je více, většinou jde o spojení špatné zubní hygieny s nevhodnými stravovacími návyky. Právě přijaté cukry se stávají potravou pro bakterie usazené v zubním plaku. Tyto mikroorganismy (Streptococcus mutans nebo Leuconostoc mesenterides) využívají cukry a přeměňují je na organické kyseliny. Na povrchu zubů díky tomu klesá pH a kyselé prostředí rozrušuje základní ochranné vrstvy zubů, odvápňuje sklovinu a snižuje její tvrdost. Nejlepší prevencí zubního kazu je důsledné odstraňování zubního plaku čištěním, včetně prostor mezi zuby, omezení sladkostí a pravidelné návštěvy zubního lékaře.

Jak vzniká cukrovka?

Úplavice cukrová (diabetes mellitus) je časté civilizační onemocnění. Rozlišujeme dva základní typy, diabetes I. typu a diabetes II. typu, které mají podobné příznaky, ale jiné příčiny vzniku.

Sacharóza přijímaná v jídle je disacharid, skládá se z molekuly fruktózy a molekuly glukózy. Glukóza je základní zdroj energie, tkáně i buňky ji potřebují, proto je

v krvi neustále přítomna. Po vydatném jídle (především po potravinách s vysokým glykemickým indexem), se hladina glukózy v krvi zvýší víc, než je potřeba. V tu chvíli nastupují B (beta) buňky slinivky břišní a produkují inzulin. Tito pracovití služebníci jsou však v případě cukrovky I. typu napadeni buňkami vlastního imunitního systému. Tvorba protilátek proti vlastním B buňkám je zakódovaná v genetické informaci potencionálního diabetika ještě před propuknutím nemoci. Spouštěcím mechanismem může být odpověď obranného systému například na běžnou virózu nebo setkání s alergenem. Na propuknutí cukrovky může mít vliv i nadměrné zatěžování B buněk, třeba při zbytečně velkém příjmu na sacharidy bohatých potravin.

Cukrovka II. typu

Dlouhodobá vysoká produkce inzulinu kromě

toho podněcuje tvorbu tuků – z nadbytku cukrů tloustneme. Kvůli přebytkům tuků tkáně ztrácejí schopnost přijímat glukózu. A rozjede se začarovaný kruh. Slinivka je nucena produkovat stále více inzulinu, protože hladina glukózy v krvi neklesá. Přestože je inzulinu v krvi dost, glukóza nemůže být vstřebávána do buněk. Slinivka tedy produkuje inzulinu dost, ale tělo je na něj „rezistentní“. Cukrovka II. typu je na světě. Může nastat i případ, kdy buňky slinivky břišní jsou již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a zanikají, rozvine se tedy navíc ještě diabetes I. typu. Přesto, že je diabetes II. typu označován jako diabetes dospělých, objevuje se v současnosti i u děti a mladších jedinců. Příčina je jasná, nezdravý životní styl s nedostatkem pohybu a nevyváženou stravou.