Klíšťata budí obavy mezi širokou veřejností. Jsou totiž přenašeči různých onemocnění a nepříjemnými parazity. Na lymskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu už jsme si trochu zvykli, skutečně nám hrozí obří klíště nákazou tropickými chorobami?

Invaze nového druhu?

Klíšť obroubený (Hyalomma marginatum) je členovec vyskytující se hlavně v jižní a východní Evropě. Je asi 5x větší než klíště obecné a po nasátí může dosáhnout délky až 2,5 cm. Tělo živočicha je tmavě hnědé, s typicky pruhovanýma nohama. Zatímco v jižní Evropě nejsou nálezy tohoto druhu nijak výjimečné, v severnějších oblastech se s tímto druhem setkáme jen velmi vzácně. Pravou mediální smršť proto vyvolaly nálezy z letošního léta, kdy bylo toto klíště zaznamenáno v Německu. A skutečně, výskyt tohoto živočicha se u našich sousedů několikanásobně zvýšil. Nepředstavujme si však tisíce krvežíznivých potvor. Zatímco v letech 2015 a 2017 byl doložen výskyt jednoho jedince, v letošním roce se objevilo už devět těchto klíšťat. V roce 2018 bylo dokonce několik kusů doloženo i u nás.

Naše podmínky mu příliš nesvědčí

Jelikož se jedná o ektoparazita ptáků, je pravděpodobné, že klíšťata nejspíš do nových působišť zanesli jejich ptačí hostitelé. Pravdou je, že horká a suchá letní období posledních let rozšiřují potenciální možnost výskytu tohoto tropického klíštěte, daří se mu lokalitách s nižší vlhkostí a vyšší teplotou. Usídlení tohoto druhu v našich podmínkách je však v současnosti považováno za nepravděpodobné. Situaci je však určitě dobré sledovat, zvlášť vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám (mírné zimy, suchá teplá léta). Daleko větší šanci potkat tohoto živočicha máte v místech, kam jezdíte na dovolenou (Chorvatsko, Řecko, Itálie, Španělsko).

Klíšťata a tropické choroby

Hyalomma marginatum je ektoparazit, který střídá dva hostitele. Saje tedy krev nejdříve na ptákovi nebo drobném savci (zajíc, ježek), druhým hostitelem je pak velký savec. Stejně jako naše klíště je přenašečem různých onemocnění. Nepředstavujme si přesto klíšťata jako záludné potvory, které do nás potměšile vstřikují nákazu. Ve většině případů jsou klíšťata vektorem infekce a pouze zprostředkovávají přenos patogenu ze zvířecích rezervoárů na člověka. Jsou tedy využívány původci onemocnění k transportu do nového hostitele. V našich podmínkách je s klíšťaty spojená nákaza lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou. Tropická klíšťata mohou přenášet původce jiných chorob, například skvrnitého tyfu nebo krymsko-konžské krvácivé horečky, ale pouze v případě, pokud se nemoc, kterou mohou přenášet, vyskytuje v jejich okolí, jinak ji nemají kde nasát a dalšího hostitele nenakazí. Teoreticky by se nakažené klíště mohlo dostat k nám díky migraci ptáků, takový případ je však velmi nepravděpodobný. Zajímá vás výskyt klíštěte v Evropě? Podívejte se na mapu výskytu tohoto druhu na webu Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí.

  • U zdokumentovaných klíšťat se původci tropických chorob nevyskytovali, až na jediný případ, kdy byl v těle parazita nalezen původce skvrnitého tyfu, bakterie Rickettsia prowazekii. Zajímavostí je, že druhové jméno prowazekii má bakterie po českém vědci Stanislavu Provázkovi (v německé verzi Stanislaus Prowazek, narozen 12. listopadu 1875 v Jindřichově Hradci). Ten při bádání po původci skvrnitého tyfu zemřel a bakterie byla na jeho památku po něm pojmenována.