Zlaté květy orseje

Orsej jarní (Ficaria verna), vytvářející poléhavé nízké rostliny, vykvétá velmi brzy z jara sytě žlutými, lesklými kvítky. Daří se jí především na vlhčích stanovištích, setkáme se s ní na zahrádkách, v listnatých lesích, ale i v křovinách.

  • Jsou to nenáročné rostliny, spokojí se i s chudší, mnohdy utuženou půdou s kyselejší reakcí.
  • Lze je snadno množit dělením, výsevem nebo pacibulkami, jež některé druhy vytvářejí v paždí listů. Velmi rychle se rozrůstají a mohou být i obtížným plevelem.
  • Orseje se vysazují v parcích i v zahradách jako kobercové výsadby pod dřeviny, ale hezky vypadají i u potůčků a jezírek.

Mladé rostliny nejsou jedovaté, z jejich listů je dokonce možné připravit salát. Ovšem starší rostliny mají nejen palčivě hořkou chuť, ale po požití mohou způsobit otravu zvířat i člověka, která se projevuje nevolností, křečemi a závratěmi. Na kůži způsobuje šťáva z rostliny záněty a puchýře. Obyvatelé Pyrenejí a Alp kdysi šťávu z orseje používali jako šípový jed.

Zářivé hlavičky

Hlaváček letní (Adonis aestivalis) se vyskytuje jako polní plevel v teplejších oblastech s vápnitým podložím. Má nádherně jasně červené květy a zpeřené jemné čárkovité listy. Celá rostlina však obsahuje jedovaté srdeční glykosidy.

Zatímco otravy u lidí jsou málo pravděpodobné, nebezpečná je nať, která se dostane do krmiva zvířat. Jako plevel může hlaváček znehodnotit mouku, protože jeho nažky semleté s obilím ji zbarvují došeda a způsobují hořkou příchuť chleba. Vlastnosti rostliny nejlépe vystihují lidové názvy – například hořká tráva či slepý mák.

Rudé letní máky

Mák vlčí (Papaver rhoeas)je krásně kvetoucí plevel, který se v posledních letech opět velmi rychle šíří, roste kromě polí i na rumištích, navážkách, úhorech a u cest.
Celá rostlina obsahuje řadu alkaloidů, glykosidů, barviv aj. Při poranění vytéká z pletiv mléčná šťáva (latex). Otravy způsobené vlčím mákem byly zjištěny u lidí i u zvířat. Mohou být i velmi vážné, projevují se poruchami centrální nervové soustavy, zpomalením dechu a křečemi.

Dříve se v lidovém léčitelství korunní plátky používaly k léčbě dráždivého kašle a chrapotu u dětí. Sloužily i k barvení sirupů, vína a trestí. Staří Egypťané vili z květů věnce, kterými zdobili hroby.


Český druhový název vlčí ukazuje na neužitečnost druhu (ve srovnání s mákem setým) pro lidi, naznačuje, že může být k potřebě leda vlkům. Přesto je pohled na pole rudé vlčími máky krásný a není divu, že je častým motivem i pro malíře.