Těžko bychom našli rodiče, které škola nevyzvala k tomu, aby svému potomkovi prohlédli pořádně hlavu, protože se v jeho třídě objevily vši. Nejde ale jen o ně, u malých dětí často řešíme roupy. Jak ale dospějeme, jako bychom propadli pocitu, že žádní parazité nám už nehrozí. Jenže to je omyl, i tu veš dětskou můžeme klidně dostat v dospělém věku. A pokud máte domácího mazlíčka, setkáme se s nějakým tím parazitem jedna dva. A nejen blecha psí, mimochodem opravdu se tak jmenuje, latinsky je to Ctenocephalides canis, občas přeskočí.
Domácí mazlíčci jsou zdrojem různých parazitů.
Veš dětská (Pediculus capitis)
Chemické přípravky proti vším.
Tenhle nepříliš vzhledný asi třímilimetrový tvoreček bude zřejmě nejznámějším cizopasníkem a jedním z těch, kterému se zřejmě nevyhne vůbec nikdo. Nejčastěji ale napadá děti mezi třemi a čtrnácti roky, ale klidně se usídlí i ve vlasech dospělého. Tady saje krev z pokožky hlavy, která pak velmi nepříjemně svědí. Asi každý si zkusil, že běžným mytím hlavy se vši nezbaví. Pomůže samozřejmě strojek a ostříhání vlasů, ale to lze použít spíše jen u mužů či chlapců. Takže když už veš vlasy vašeho dítěte (nebo vás) napadla, lze sáhnout samozřejmě po některém z chemických prostředků.
Použít se dá také odvar z listů ořešáku (Juglans), ten posiluje vlasové kořínky, zmírňuje svědění a působí také jako repelent na vši. Kůru bude určitě potřeba několikrát zopakovat. Ořechové listí můžete také střídat z odvarem ze semene a listů petržele. Ty povařte asi půl hodiny ve vodě a nechte vychladnout. Poté si v odvaru pořádně vymáchejte vlasy.
Pokud jste měli štěstí a vši se zatím objevili jen kolem vás, můžete zkusit preventivně některý z esenciálních olejů. Nabízí se samozřejmě tee tree, tedy olej z čajovníku australského, ale můžete sáhnout také do domácích zásob – pomáhá hřebíček, skořice, ale také šalvěj.
Roup dětský (Enterobius vermicularis)
Občas říkáváme zlobivým dětem, že mají roupy. I to naznačuje, jak poměrně běžným parazitem tenhle hlíst je. Tento druh žije výhradně v lidském tlustém střevě, sameček dosahuje délky asi 6 mm, samička je dvojnásobně velká. Roupy bychom rozhodně neměli ignorovat. Mohou totiž způsobovat průjmy, později i zánět střeva. Jsou dokonce poměrně časté případy, kdy u dětí vyvolává apendicitidu, tedy zanícení slepého střeva. Přenáší se pomocí vajíček, ty kladou samice, které vylézají v noci z konečníku. Na to, že v našem těle hoduje tenhle parazit, nás nejčastěji upozorní pálení a svědění v oblasti konečníku, později se přidává únava, bolesti břicha, a problémy s vyprazdňováním.
Pelyněk si můžeme nasušit do zásoby
Pokud si ve stolici všimnete vajíček či dokonce už dospělých jedinců, neváhejte s návštěvou lékaře. Důležité je ale současně omezit příjem cukru, zejména toho bílého. Dobře se osvědčuje také česnek, který je všeobecně známý jako přírodní antibiotikum, pomáhá i proti parazitům. K průplachům střev se využívá ořešák černý (Juglans nigra), proti parazitům žijících ve střevech dobře zabírá šťáva ze zelených slupek. Sáhnout můžete také po čaji z pelyňku pravého (Artemisia absinthium). Sice vám asi nebude chutnat, ale rozhodně se nebude líbit ani parazitům uvnitř vašeho těla. Vývar z květu a listů má totiž velmi silné antimikrobiální účinky a pomáhá zlepšit trávení.
Tasemnice bezbranná (Taenia saginata)
Vajíčka tasemnice
Dříve se jednalo o velmi běžného parazita, ale dnes už se s ním setkáváme – alespoň v našich zeměpisných šířkách – spíše sporadicky. To ale neznamená, že jsme před ní v bezpečí. Její dílek se do našich útrob může dostat třeba prostřednictvím nedostatečně tepelně opracovaného kousku masa. A z jednoho dílku pak může tasemnice dorůst klidně i devíti metrů. S tasemnicí lze bojovat podobně jako s roupy, i tady je na místě výplach střev. Uplatní se opět ořešák či pelyněk. Pokud se na to cítíte, bývá někdy doporučován i absint. To je o něco příjemnější pití, ovšem rozhodně bychom to s ním neměli přehánět. Dobře zafunguje i olej z dobromysle obecné (Origanum vulgare) neboli oregana. Ten je považován za jednu z vůbec nejsilnějších protiparazitárních, antivirálních a antibakteriálních přírodních látek. Velmi dobře účinkuje na všechny střevní parazity.
Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)
škrkavka, Ascaris, je obtížným vnitřním parazitem
Škrkavka je také hlíst, podobně jako roup. Vyskytuje se mnohem vzácněji, ročně bývá popsáno asi 30 případů. Nežije jako velká část střevních parazitů ve střevě tlustém, ale v tom tenkém. A není to žádný drobeček, dospělí jedinci mohou dosahovat až 20 centimetrů. Její přítomnost silně ohrožuje zdraví, v některých případech poškodí střeva, což může být pro člověka fatální. Často také způsobuje ucpání střeva, a dokonce – když během larválního stádia putuje tělem – zasahuje i dýchací cesty.
Na škrkavku opět platí sada proti parazitických bylinek, o kterých už byla řeč. Navíc se hodí pití odvaru z mateřídoušky obecné (Thymus vulgaris) či jí příbuzných tymiánů. Tahle rostlinka totiž stimuluje činnost brzlíku a právě tím velmi významně ovlivňuje imunitní reakce našeho těla. Pro zlepšení účinku jej lze kombinovat i s echinaceou. Přímo proti střevním parazitům pak dobře funguje také tymiánový olej.
