Staré rčení „není na světě bylina, aby na něco nebyla“, je pravdivé. Sběr a využívání léčivých bylin provází lidstvo odnepaměti. Zvláště v dobách, kdy ještě neexistovaly moderní léky, představovaly byliny jedny z nejdůležitějších léčebných prostředků.

Plané bylinky na zahradě

Na plané bylinky nemusíme chodit jen do přírody. Pokud máme některé své oblíbence, můžeme je klidně přenést i na zahradu a pěstovat si je na záhonech. Celou řadu planých rostlin je dnes možné koupit jako balená semínka v obchodu. Tyto rostliny jsou nenáročné a spíš než péči o jejich zdravotní stav a růst se musíme starat o to, aby se příliš nerozpínaly do okolí. Pozornost věnujeme také výběru sousedních rostlin, určitě vedle drobné lesní jahůdky nesázíme velké a bujně rostoucí druhy, jako jsou třeba kozlík nebo tužebník. Mnohé bylinky jsou i dekorativní svými květy; bylinkový záhonek jistě nebude na zahrádce dělat ostudu.

Pěstování léčivých rostlin

Pro domácí pěstování se hodí řepík lékařský, třezalka tečkovaná, kozlík lékařský, heřmánek pravý, kostival, divizna, andělika, jitrocel, kontryhel a celá řada dalších bylin.

Většina bylin vyžaduje slunné stanoviště s teplou a propustnou půdou. Při přípravě pozemku vylepšíme půdní strukturu zralým kompostem, vyhneme se ovšem čerstvému hnoji a všem průmyslovým hnojivům. V průběhu vegetace už pěstované bylinky nepřihnojujeme ani na list, ani do půdy. Kvalitní organickou hmotu můžeme do půdy zapravit na podzim po poslední sklizni a odstříhání stonků. Byliny by na přihnojení jistě reagovaly dobře, ale vitální růst a tmavě zelené listy přesně indikují zvýšený obsah dusíku, který je nežádoucí nejen u zeleniny, ale také u bylinek, které konzumujeme.

Plané rostliny do salátů

Mnohé plané rostliny můžeme kromě přípravy čaje konzumovat přímo, a to nejlépe zasyrova v podobě různých salátů. Byliny spolu s letní zeleninou představují ten nejlepší doplněk oběda či večeře a přidáme-li k nim sýr, ořechy, těstoviny či pečivo, získáme hodnotné hlavní jídlo.
K salátovým bylinkám vedle těch tradičních řadíme i šťovíky, ptačinec žabinec, květy a lístky sedmikrásek, mladé rostlinky brutnáku či šruchu zelnou.

Špenát ze šťovíku a dalších bylin

Vyzkoušet můžeme třeba bylinkový špenát.

Potřebujeme stejný díl špenátu, mladých kopřivových vrcholků, šťovíku, šruchy zelné a česnáčku. Dále jednu velkou cibuli, česnek dle chuti, sůl a pepř.

  • Na trošce oleje zpěníme cibulku a přidáme všechny zmíněné bylinky a česnek.
  • Za stálého míchání necháme maximálně 5 minut restovat.
  • Pro zjemnění chuti můžeme ještě přidat trochu mléka nebo smetany.

Základní bylinky v domácí lékárničce

Řepík lékařský patří odnepaměti k nejvyhledávanějším léčivkám. Jeho používání dodnes doporučují všichni bylinkáři, vždyť se jedná o univerzální lék bez vedlejších účinků, můžeme ho užívat denně po celý rok. Pomáhá při léčbě jater, poruchách látkové výměny, kloubních onemocněních a všech zánětlivých procesech. Vynikající je i jako lék na bolest v krku a namožené hlasivky.

Anýz vonný (bedrník anýz) má jako léčivá bylina úctyhodnou tradici. Nálev ze semen anýzu se popíjel při všech otravách a dehydrataci organismu a při onemocnění dýchacích cest, jeho silice totiž dezinfikují a podporují tvorbu hlenu. Velice dobře zabírá při obtížích souvisejících s trávením, zejména proti křečím a nadýmání, kdy působí silněji než kmín či fenykl. Plod anýzu je známý pomocný prostředek při onemocněních dýchacích cest.

Jitrocel kopinatý pomáhá při zánětu ledvin a močového měchýře, při krvavém močení, při hemoroidech, chronickém kataru průdušek, kašli, černém kašli, plicním astmatu, tuberkulóze plic a při zácpě. Jitrocel usnadňuje odkašlávání, uvolňuje hlen a upravuje stolici. Dále pomáhá při hojení ran, omrzlin a spálenin.

Dobré bylinkové čaje

To, že černý čaj nepatří mezi ty nejvhodnější tekutiny, je poměrně známo. Při velmi častém pití má vliv na nepříjemné zbarvování zubů a žaludeční obtíže. Také čaj zelený, s ještě vyšším obsahem teinu, by neměl představovat náš nejčastěji přijímaný nápoj. A pokud za čaj vůbec považujeme ovocný čaj v sáčku, volíme asi tu nejhorší variantu, protože takové čaje většinou obsahují řadu barviv, dochucujících látek a aromat.

Z přírody ale získáme zdroje pro celou řadu „čajů“ neboli nálevů, které můžeme pít celoročně, a přitom nijak nezatíží náš organismus. A bát se nemusíme ani chutě, mnohé z nich jsou opravdu chutné a na nezvyklou chuť jiných si rychle zvykneme. Důležité je ale pamatovat na sklizeň čajových bylin včas a nasbírat jich dostatečné množství, abychom je měli stále po ruce.


Výborně chutná třeba čaj ze sušeného ostružinového, malinového a jahodníkového listí, z meduňky, heřmánku či máty. Jednotlivé druhy můžeme pít odděleně, nebo je můžeme smíchat, a když do směsi přidáme ještě lipový květ nebo drcené šípky, dosáhneme nejen vynikající chuti, ale zvýšíme i léčivou hodnotu bylinkového čaje. Heřmánek krásně uklidní žaludek, meduňka uklidňuje nervy a je výborná před spaním, šípky mají ohromné množství vitaminu C. Nasbírané natě a listy na čaj ale vždy sušíme zvlášť podle jednotlivých druhů a mícháme je až po jejich dokonalém usušení, nebo až před přípravou čaje.
Pití čajů z uvedených bylinek nijak nezatíží ani nedehydratuje náš organismus.