Presbyopie

Tento odborný termín pro zhoršené vidění se dnes používá namísto dřívější „stařecké vetchozrakosti“. Presbyopie postihuje lidi už od 40. roku věku a je to, stručně řečeno, ztráta pružnosti oční čočky, podmíněná nejen věkem, ale v nemalé míře i životním stylem západní civilizace. Oční čočka prostě postupně přestává být schopna zaostřovat do blízka.

Dalo by se říci, že je to normální proces, čočka stárne stejně jako svaly, ale proč někteří lidé vidí ostře i ve vysokém věku? Možné vysvětlení spočívá v tom, že moderní životní styl nás nutí k nerovnoměrnému zatěžování očních svalů.

Většinu dne trávíme v místnosti, často s umělým světlem, se zrakem zaostřeným do blízka. Pokud se oko věnuje jedné aktivitě po několik hodin, je to pro ně značně vyčerpávající a chybí přirozený oční pohyb, který spočívá v přeostřování z blízka do dálky a zpět.

Svoji roli může hrát i nedostatek příslušných vitaminů a živin (vitaminy C, A, E, zinek, lutein) a také celkový nedostatek pohybu. Pohyb totiž znamená více kyslíku a kyslík znamená výživu pro veškeré tkáně.

V případě presbyopie se tudíž vyplatí trocha prevence, neměli bychom se smířit jenom s předepsáním vhodných brýlí. Brzy totiž budeme potřebovat nové a silnější. Proto bychom měli zkusit přidat vitaminy a zvýšit pohyb na čerstvém vzduchu. Pokud musíme pracovat s počítačem, měli bychom zařadit i pravidelná oční cvičení a relaxaci.

  • Ti, kdo se rozhodnou k radikální změně, si mohou nechat pomocí laserové chirurgie vyměnit vlastní oční čočku za umělou, tzv. multifokální, která umožní ostré vidění do dálky i na blízko.

Jednoduchá cvičení pro oční svaly

Pro posílení: Zaostřujte pohled střídavě do dálky a nablízko. Nejprve se dívejte na předmět, který si postavíte do vzdálenosti asi 20 cm před oči, poté se podívejte z okna a zaostřete na vzdálený objekt. Vydržte střídat pohledy zhruba jednu až dvě minuty několikrát denně a po cvičení nechte oči odpočinout následujícím cvikem.

Pro uvolnění: Zavřete oči a přiložte si na ně zlehka dlaně tak, abyste se očí nedotýkali. Vydržte minutu. Toto cvičení můžete provádět libovolně, kdykoliv pocítíte tlak nebo únavu v očích.

Syndrom suchého oka

Kdo někdy zažil pocit, že má v oku písek, který nemůže odstranit, ví, jaké potíže tato porucha přináší. Při syndromu suchého oka vzniká řada nepříjemných změn očního povrchu kvůli snížené tvorbě slz, změně jejich kvality, nebo jejich rychlejšímu odtoku z povrchu oka.

Příčin, proč někomu „vyschnou slzy“, je několik. Patří mezi ně vyšší věk, onemocnění rohovky, oční operace, dlouhodobé nošení kontaktních čoček, hormonální změny i užívání léků, které ve svém vedlejším účinku snižují tvorbu slz, nebo onemocnění odtokového systému oka.

Slznému filmu neprospívá ani pobývání v klimatizovaných místnostech, kde se zvyšuje odpařování slz, a dlouhodobé sledování televize nebo počítačových monitorů, kdy daleko méně často mrkáme.

  • Projevy syndromu suchého oka mohou být různé, k nejčastějším příznakům patří pocit „písku“ v oku, dráždění, pálení, svědění, zvýšená citlivost na světlo, pocit suchosti, až kolísání vidění.

Léčba syndromu suchého oka by se měla zaměřit na příčinu, která problém vyvolala. Proto je dobré absolvovat komplexní vyšetření. Ke zlepšení kvality slzného filmu můžeme použít „umělé slzy“, které vkapáváme několikrát denně. Oční lékař pak může předepsat různé léky, anebo doporučit zavedení implantátů do slzných kanálků, které omezí zvýšený odtok slz z oka.

Jak funguje slzný film

Povrch oka pokrývá slzný film, zajišťující nejen vlhkost, ale i hladkou optickou vrstvu, která umožňuje vytvořit ostrý obraz na sítnici. Slzný film mimoto obsahuje antibakteriální látky a odstraňuje bakterie a odloučené buňky z rohovky. Skládá se ze tří vrstev:

  • Zevní tuková vrstva udržuje slzný film v určitém napětí a zabraňuje jeho odpařování.
  • Střední vodní vrstva zajišťuje zvlhčující funkci slzného filmu.
  • Vnitřní hlenovitá vrstva vyrovnává nerovnosti na povrchu rohovky a spojivky a umožňuje vodní vrstvě přilnout lépe k rohovce.

Plovoucí černé mušky, tečky, nitky a chuchvalce

Pokud se zahledíte na osvětlenou bílou plochu, patrně uvidíte, jak se vznáší ve vašem zorném poli různé drobounké černé smetí, po mrknutí odpluje, ale vzápětí je zpátky. Tak se projevují tzv. zákalky ve sklivci, ve většině případů neškodný, nicméně velmi obtěžující příznak stárnutí sklivce.

Příčinou vzniku zákalků jsou strukturální změny sklivce, který se rozvlákňuje a kapalní. Drobná vlákénka pak plují ve zkapalněné části a promítají se na sítnici jako černé nitky. Tyto změny přicházejí obvykle s věkem, ale na jejich vznik působí i namáhání sklivce při krátkozrakosti (kdy se oko prodlužuje), úrazy oka, záněty, a někdy se objeví i po laserové korekci krátkozrakosti.

Ne vždy jsou sklivcové zákalky banální nepříjemností, se kterou je nutno se smířit.

Varovným signálem jsou zákalky padající jako déšť sazí, doprovázené záblesky, vlněním obrazu a dalšími nezvyklými efekty v zorném poli. Tyto příznaky mohou signalizovat odchlípení sítnice nebo trhlinu v sítnici, krvácení v oku nebo vzácně i nádor uvnitř oka.

Co dělat se zákalky?

V zásadě máme tři možnosti:

  1. Neřešit. Lékaři nám obvykle doporučí nechat je být a zvyknout si na ně. To je ale možné jen v případě, že nás černá smítka zas až tak neobtěžují a máme jistotu, že se nejedná o vážnější problém.
  2. Odstranit laserovou operací — největší zákalky laser „rozstřelí“ na malinké kousíčky, které ve vidění už tolik nepřekážejí. Laserová metoda je však úspěšná jen v případě; že zákalky jsou pro operatéra viditelné a pokud se nevyskytují těsně u sítnice.
  3. Odstranit tzv. vitrektomií — tato operace představuje jistá rizika, proto se provádí až u těžších případů a také tehdy, pokud slouží k vyřešení dalších problémů (trhlinky v sítnici, apod.). Při vitrektomii je sklivec odsán a nahrazen fyziologickým roztokem. Po krátké době ho organismus nahradí tkáňovou tekutinou.

Odchlípení sítnice

Díky sítnici vidíme. Jde o tenkou vrstvu, která zevnitř pokrývá oko, zachycuje obraz a prostřednictvím zrakového nervu ho posílá do mozku. Můžeme si ji představit jako film ve fotoaparátu. Sítnice se odchlípí v okamžiku, kdy se v ní z nějakého důvodu vytvoří trhlina. Trhlinou vnikne pod sítnici nitrooční tekutina a začne ji nadzvedávat.

Světločivná vrstva sítnice se tím pomalu „odtrhává“ od pigmentové vrstvy, tím se snižuje přívod kyslíku a živin pro světločivné buňky, které začínají odumírat. Pigmentová vrstva zůstává ve své původní poloze a vystýlá vnitřní stěnu oční koule. Světločivná vrstva se uvolní, až může někdy „vlát“ v prostoru uprostřed oční koule.

Odchlipování obvykle postupuje od okrajů k centru, kde se nachází tzv. žlutá skvrna (makula), místo nejostřejšího vidění. Po zasažení makuly už bývá většinou pozdě na obnovení vidění.

Varovné příznaky odchlípení sítnice

  • Záblesky, které zahlédneme v okraji zorného pole jednoho oka. Jsou vyvolané tahem úponů sklivce za sítnici.
  • Padající černé „saze“. Jsou to krvinky, které se uvolňují do sklivce z natržené cévky při vzniku trhliny.
  • Vznik tmavé clony ve spodní části zorného pole, clona pomalu postupuje výš, až může zakrýt celé vidění během několika hodin nebo dnů.

Příčiny odchlípení sítnice

  1. Trhliny v sítnici, které vznikají na místě chorobného ztenčení nebo v místě, kde se upíná k sítnici sklivec, a tahem sklivcového úponu je vytržen v sítnici otvůrek. Příčinou trhliny může být také tupý úraz oka nebo nadměrná zátěž.
  2. Nedochází k trhlině, ale „pouze“ k nadzvednutí světločivné vrstvy tahem vazivových pruhů za sítnici a opět k průniku tekutiny. Tento způsob odchlípení hrozí hlavně pacientům s těžkým očním postižením při cukrovce a u dalších závažných sítnicových chorob.
  3. Nejde o trhlinu ani nadzvednutí, při zánětu hlubokých vrstev oka vzniká tekutina, která vnikne pod sítnici a oddělí ji od epitelové vrstvy.

Operace

Odchlípení sítnice je v každém případě nutno co nejdříve operovat. Pokud je podchyceno včas, je prognóza vidění poměrně dobrá. Způsob operace zvolí odborník podle závažnosti postižení.

  • U méně závažných odchlípení se operuje kryochirurgickou metodou. V místě trhliny je postižené místo zmrazeno, tím se zajizví trhlinky. Zvenku operatér přišije silikonovou plombu, která vtlačuje místo s trhlinou mírně dovnitř oka.
  • U rozsáhlejšího odchlípení sítnice nastupuje vitrektomie. Při ní je odstraněn sklivec, odloučená sítnice je přiložena a uchycena pomocí laseru. Sklivcový prostor je pak vyplněn buď plynem, nebo silikonovým olejem, který sítnici přitlačuje k zadní stěně bulbu.

Případnému odchlípení je samozřejmě lepší předejít. Vyplatí se pravidelné kontroly zraku a očního pozadí u očního lékaře, zvláště patříme–li do jedné z rizikových skupin (mezi rizika patří krátkozrakost, hlavně vyššího stupně, předchozí výskyt v rodině nebo úraz oka).

Případné trhliny v sítnici, které lékař zjistí ještě před jejím odchlípením, lze ošetřit ambulantně preventivní laserovou koagulací.

Makulární degenerace

Mezi choroby sítnice patří i „věkem podmíněná makulární degenerace“ (VPMD). Příčinou je poškození sítnice na místě nejostřejšího vidění — tzv. žluté skvrny neboli makuly.

Zpočátku se může projevovat nenápadně: Vidění při soumraku je horší, barvy nejsou tak jasné jako dřív. Následují další příznaky: zamlžené vidění, šedavá místa v centrální oblasti zorného pole, neobvykle rozostřený obraz nebo rozvlněné, zprohýbané linie a písmena. Pacienti ztrácejí schopnost číst, rozeznávat známé tváře, všechny tvary vnímají pokřiveně.

U VPMD hraje velkou roli prevence a pravidelné oční prohlídky jednou za rok.

VPMD má dvě formy, suchou a vlhkou.

Suchá forma je vyvolaná atrofií pigmentového epitelu sítnice a světločivné vrstvy. Projevuje se neschopností ostře vidět místo, na které soustředíme zrak: střed je rozmazaný, ale periferní vidění zůstává. V pokročilé fázi nemoci vidíme v centru svého pohledu pouze šedou nebo černou skvrnu.

Příčinou vlhké formy je prorůstání novotvořených cév pod sítnici. Tyto cévy následně způsobují prosakování krve do sítnice, otok sítnice a vznik jizvy ve tvaru koláče. U vlhké formy se nám mohou zdát písmenka nebo rovné linie zvlněné, zprohýbané. Vlhká forma VPMD postupuje rychle, zrak se výrazně zhorší v průběhu několika týdnů a k praktické slepotě může dojít již během několika měsíců.

Prevence VPMD

Prevencí je především zdravý životní styl, tzn. vyloučit kouření, hlídat optimální váhu a cholesterol (hodnota by neměla překročit 5 mmol/l), za slunečných dní nosit brýle s kvalitním UV filtrem, jíst hodně zelené listové zeleniny a mořských ryb, případně užívat kvalitní potravinové doplňky s luteinem a zeaxantinem.

Katarakta čili šedý zákal

Katarakta znamená zkalení normálně čiré oční čočky, která tak brání průchodu paprsku světla na sítnici, čímž dochází k poklesu zrakové ostrosti. Příznaky jsou lehce rozpoznatelné:

  • zamlžené nebo neostré vidění (jako když se díváme přes zamlžené sklo),
  • jiné vnímání barev,
  • světloplachost,
  • dvojité vidění,
  • zhoršení zraku,
  • špatné vidění v noci — světla se zdají příliš jasná a roztříštěná.

Šedý zákal je jedním z nejčastějších onemocnění očí ve vyšším věku. Ve věkové skupině nad 75 let jím trpí až 91 % populace.

Jak vysvětluje lékařská ředitelka oční kliniky Lexum docentka Zuzana Hlinomazová, v současné době neexistují žádné léky, kapky či speciální brýle, které by mohly vzniklý zákal odstranit. Jedinou možností léčby je chirurgický zákrok.

Dobrou zprávou je, že díky novým technologiím se dnes jedná o operaci trvající zhruba 15 minut. Zakalená čočka je při ní odstraněna a nahrazena novou, to vše bez jediného stehu a bez bolesti. Pacienti ještě ten samý den odcházejí domů a jako bonus si k operaci katarakty mohou zvolit i nové luxusní vidění, pokud se rozhodnou investovat do speciální oční čočky s dioptrickými vlastnostmi.

Momentálně je podle doc. Hlinomazové největší zájem o nitrooční čočky, které umožňují ostré vidění bez brýlí na všechny vzdálenosti.

Multifokální čočky však nejsou vhodné pro každého. Lékaři je nedoporučují pacientům po úrazu oka, u některých onemocnění sítnice atd.

Jedná se především o čočky multifokální, zejména trifokální, které zajištují ostré vidění do dálky, na počítač i do blízka. Mimoto pomáhají chránit oko před ultrafialovým zářením a před tzv. modrým světlem, které může mít negativní vliv na sítnici.

Šedému zákalu nelze předejít, a to ani zdravým životním stylem. Stále není zcela jasný mechanismus jeho vzniku, známe ovšem rizikové faktory, které jeho vzniku předcházejí:

  • Především je to věk, u lidí starších 65 let dochází k zakalení čočky u poloviny osob, ve věkové skupině nad 75 let je to až zmíněných 91 %.
  • Šedým zákalem jsou ve vyšší míře postiženy ženy.
  • Vyšší výskyt šedého zákalu je u pacientů s celkovým onemocněním, například s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem.
  • Kouření nebo alkoholismus.
  • UV–B záření — zejména dlouhodobé vystavení slunečním paprskům bez dostatečné ochrany.
  • Obezita.
  • Genetické dispozice.