V současnosti primárním nádorem jater onemocní v České republice 5–6 lidí na sto tisíc obyvatel, tedy zhruba 500–600 lidí ročně. Primárním nádorem se rozumí nádor vzniklý přímo z jaterních buněk, nikoliv metastázy v játrech pocházející z jiného onemocnění. Ze všech primárních nádorů jater je nejčastější hepatocelulární karcinom, který tvoří až 90 % případů.
Časné příznaky pacient prakticky nemůže postřehnout, zjistily by se pouze odborným vyšetřením, a to ultrazvukem, případně rozborem krve se zaměřením na nádorové markery nebo CT vyšetřením. Mezi příznaky, které už pacient zaznamená a neměl by je podceňovat, ale co nejdříve konzultovat s lékařem, patří schvácenost a velká únava, nechutenství a výrazné hubnutí, pocity plnosti a břišní nepohody, bolesti břicha, zvláště na pravé straně, také zvětšování břicha v důsledku výpotku a zežloutnutí kůže a očního bělma.
Příznaky, které bychom neměli podceňovat: zežloutnutí kůže a očního bělma.
Léčba je dlouhodobá a náročná a mnohdy nepřináší trvalé a uspokojivé výsledky. Nejjistější je chirurgické odstranění nádoru, což lze provést především v raném stadiu. U pacientů, kteří projdou přísnými kritérii transplantačního programu, může být volbou transplantace jater. V případě, že chirurgický zákrok už není možný, přistupují lékaři podle individuálních potřeb pacientů k chemoterapii, ozařování, biologické léčbě, chemoembolizaci, kdy se uzavře hlavní céva vedoucí k nádoru, či radiofrekvenční ablaci, která ničí tumor za pomoci tepelných účinků elektrického proudu. Tyto postupy už ale neslouží k vyléčení, spíš k prodloužení života a zlepšení jeho kvality. Pokud je možná operace, až 75 % pacientů žije déle než 5 let a 30 % je trvale vyléčeno. Pokud již operace možná není, prognóza je mnohem horší a prodloužení přežití se pohybuje často jen v řádu desítek měsíců.
Je proto potřeba vědět, jaké jsou rizikové faktory této nemoci a jak se jí pokud možno vyhnout. Výrazným rizikovým faktorem je předchozí onemocnění jater, hlavně žloutenka typu B a C, cirhóza či chronické záněty. Rizikem je také poškození jater toxickými látkami, jako jsou například toxiny plísní (aflatoxin v oříškách). Žloutenka typu B se šíří tělesnými tekutinami (především krví, spermatem a poševním sekretem), mezi možné způsoby přenosu se proto řadí nechráněný pohlavní styk, přenos krevní cestou může proběhnout i v nekvalitních zdravotnických zařízeních, piercingových či tetovacích studiích, na pedikúře či manikúře, kde nedodržují hygienické standardy, například v zahraničí. Proti žloutence typu B je možné očkování. Žloutenka typu C se šíří krví, mezi rizikové faktory proto patří používání infikovaných injekčních jehel, nedostatečně vydezinfikovaného zdravotnického materiálu či transfuze infikované krve, což je problém především rozvojových zemí. I v tomto případě je vhodné vyhnout se nechráněnému pohlavnímu styku. Proti žloutence typu C očkování neexistuje. Cirhózu, lidově označovanou jako tvrdnutí jater, která údajně stojí až za 90 % případů rakoviny jater, může nastartovat nejenom chronická žloutenka typu B a C, ale také nemírné požívání alkoholu.
Pití alkoholu se musí držet pod kontrolou
Pro prevenci rakoviny jater je tedy nejdůležitější vyhýbat se alkoholu (nebo ho maximálně omezit, a to hlavně tvrdý alkohol) a rizikovému chování, jako je nitrožilní aplikace drog sdílenými jehlami a nechráněný pohlavní styk. Dále se nevyplácí navštěvovat pochybná zařízení, kde hrozí přenos krevní cestou. K minimalizaci rizika lze zvážit očkování proti žloutence typu B.
Zdroj: www.mou.cz, www.fnplzen.cz, www.ordinace.cz
