Sádlo je snadno roztiratelné.
Zdroj: MarkoBr / Shutterstock.com

Pravda o sádle: je zdravé, ale jen za jistých okolností

Nějaký čas to vypadalo, že se sádlo ocitlo na černé listině nezdravých surovin. Některé studie mu přisuzovaly podíl na zhoršování vysokého stavu cholesterolu. Kuchaři z vyhlášených restaurací ho opatrně stahovali z receptur. Jenže časem se ukázalo, že to zas není až tak hrozné a že i tady platí pravidlo zdravého rozumu: všeho s mírou.

Pochopitelně, že kdo bojuje s nadváhou, tak pro něj konzumace silně namazaného chleba sádlem, nebo dokonce škvarků, není zrovna ideální svačina a ti, kteří mají příliš vysoký cholesterol by měli celkově přehodnotit svůj jídelníček a zařadit na něj co nejširší spektrum doporučených potravin. Ale při smažení bychom sádlo zavrhovat úplně neměli. Třeba i proto, že je teplotně stabilnější a na smažení vhodnější než máslo, jeho kouřový bod (tj. teplota, kdy dochází k přepalování) je 180 °C.

Šmejdi napříč staletími

Zdá se, že potraviny se šidily vždycky a všude. V současnosti máme pro kvalitu potravin různé normy i orgány, které jejich dodržování hlídají. A pro případ, že se na trh dostane závadná potravina existuje Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva (Rapid Alert System for Food and Feed, RASFF). Naši předkové to měli poněkud složitější a často si museli ohlídat kvalitu potravin sami.

Domácí sádlo se skladovalo nejčastěji ve velkých hrncích - sádelňácích.

Takto například v roce 1892 varuje v publikaci o Lidské potravě Václav Rošický před ošizeným sádlem. „Dobré sádlo jest čistě bílé, slabého příjemného zápachu, měkké, avšak nikoliv řídké. Prodejné sádlo obsahuje v sobě často mnoho vody, kterou do něho prodavač vhněte, aby více vážilo. To se děje tak, že do roztopeného a právě tuhnoucího sádla se voda přimíchává. Pozná se tím, že mačká-li se vnější stranou dřevěné lžíce, kapka vody vyprýští. Též se sádlo solí, aby bylo těžším…Sádla se užívá k mastění a přípravě pokrmů, i při pečení masa podobně jako másla, a jest tohoto lacinější…“

Zdravotní kuchařka jakožto doplněk každé jiné kuchařské knihy nabízí v roce 1896 další trik jak odhalit nekvalitní sádlo: „Do láhve se širokým krkem dá se trochu sádla a 5krát tolik étheru; pak se láhev pevně zadělá korkem. Potom se dá láhev na krátkou dobu do vlažné vody a otřásá se jí. Čisté sádlo se oddělí, jest jasné, a zůstane pod ním jen trochu vody, falšované pak zůstaví pod sebou látku, kterou bylo paděláno. Bývají to křída, sádla, mastek, brambory atd…“

Sádlo seženete i v lékárně

Sádlo nemá pouze kulinářské využití. Využívá se také v kosmetickém průmyslu, v takovém případě ale musí být farmaceuticky čisté, tedy i nesolené. V lékárně se prodává jako kosmetické sádlo a je vhodné k péči o suchou, poškozenou pleť. Ve spojení s měsíčkem lékařským se výborně osvědčilo při hojení jizev. Kůži dobře promastí a podpoří její hojení.

Jak se můžeme dočíst v Ottově slovníku naučném, dříve „ připisovala se každému druhu sádla zvláštní moc léčivá jemu vlastní a v lékárnách byli povinni míti mnoho druhů sádla různých zvířat; nyní sice ještě se užívá sádla v lékárnách, ale pouze na rozdělávání pomád a mastí, a také zde je z veliké části nahrazeno vaselinem.“ Dnes sice v lékárnách seženete mast nazvanou psí sádlo, ale ta je složena z léčivých bylin a pes zůstal vyobrazený pouze jako legenda na krabičce.

Akční letáky