Naše babičky jí říkaly portulák a pěstovaly ji nejen jako zeleninu, ale i jako léčivou bylinu. Používala se k léčbě chorob trávicího traktu, při zácpě, hemoroidech i zánětech žaludku a střev. Šrucha obsahuje velké množství vitaminů a minerálních látek – především vitamin C, E, B1, B2, B3, vápník, hořčík, fosfor, zinek, železo a také nedostatkový koenzym Q10. Mezi rostlinami má jeden z nejvyšších obsahů hodnotných omega–3 mastných kyselin, působí tedy preventivně proti srdečně–cévním chorobám.

Čerstvě vylisovaná šťáva ze šruchy snižuje horečku, čerstvými listy můžeme potírat rány nebo spáleniny od slunce, které se tak lépe zhojí. Podobně jako špenát ovšem šrucha zelná obsahuje velké množství šťavelanů, proto by se jí měly vyhýbat osoby s tendencí ke tvorbě ledvinových kamenů. Stejně tak by se neměla podávat těhotným ženám a lidem se slabým zažíváním.

Šrucha zelná (Portulaca oleracea) může růst i na suchých a zhutněných půdách, proto ji často najdeme na okrajích cest, chodníků nebo sešlapaných trávníků. Má hladký, načervenalý a plazivý dužnatý stonek s oválnými dužnatými listy. Během pozdního léta se na rostlině obvykle objeví drobné žluté kvítky a poté malý lusk, v němž se tvoří semena.

Raději ji vysejeme

Pro použití v kuchyni můžeme šruchu sbírat v přírodě na neznečištěných místech, jistější ovšem je, když si ji sami vysejeme. V takovém případě sáhneme raději po šruše zelné seté (Portulaca oleracea sativa), která je lahodnější a roste vzpřímeněji. Pokud ji pěstujeme na záhonu, necháme několik rostlin vykvést a semena uzrát, na jednom stanovišti pak vydrží několik let. Můžeme ji ale pěstovat i na balkoně nebo v truhlíku za oknem.

Jako takřka každá bylina je šrucha nejlahodnější, když ji sklidíme mladou ještě před vykvetením. Proto ji vyséváme postupně v intervalu 4 až 6 týdnů, abychom měli zásobu čerstvých mladých listů a křehkých stonků. Ideální je, když je zkonzumujeme v den sběru (lahodnější jsou listy sklizené odpoledne, protože obsahují méně kyselin). V chladničce můžeme šruchu uchovat asi 3 dny zabalenou ve vlhkém papíru nebo postavenou ve sklenici s vodou.

PRAVIDLA SBĚRU PLANÝCH ROSTLIN

  • sbíráme pouze rostliny, které bezpečně známe
  • vybíráme si místa neznečištěná exhalacemi, hnojivy, odpadem či chovem zvířat
  • rostliny sbíráme jen v přiměřeném množství
  • ukládáme je volně do košíku, aby se nezapařily
  • před úpravou je rychle, ale důkladně opereme ve studené vodě a uložíme do chladničky