Sodík patří mezi esenciální, pro náš organismus životně důležité prvky. Denně jej potřebujeme zhruba 1 g a při běžném stravování toto množství bez problémů získáme z potravy.

Ovšem pozor – sodík nerovná se sůl! Minimální potřebná denní dávka pro dospělého je 500 mg sodíku, maximální by pak měla činit 2,4 g sodíku (což je 6 g soli, zhruba jedna čajová lžička). Ve skutečnosti ovšem většina z nás tuto doporučenou dávku vysoce překračuje, v průměru až trojnásobně.

Proč je pro nás sodík tak důležitý

Sodík je hlavním kationtem mimobuněčné tekutiny. Úzce souvisí s obsahem vody v organismu, podílí se na udržování správné rovnováhy mezi tekutinami. Obecně platí, že zvýšený přísun sodíku vede k zadržování vody a hyperhydrataci (což má za následek zvýšení tělesné hmotnosti nebo vznik otoků) a snížený přísun zase vede ke zvýšeným ztrátám vody.

Sodík se z organismu vylučuje ponejvíce močí, podle okolností také pocením a stolicí, denní ztráty jsou tudíž velmi variabilní. Přívod vody a sodíku by měl být v rovnováze s jejich potřebou a ztrátami. Naštěstí je náš organismus vybaven nesmírně složitým mechanismem, který reguluje hospodaření s vodou a elektrolyty a je schopen zajistit stálost vnitřního prostředí prakticky za všech okolností.

Proč příliš sodíku škodí?

Základním zdrojem sodíku je kuchyňská sůl, kterou obsahují skoro všechny potraviny, takže spíš, než nedostatek sodíku hrozí jeho nadbytek. Ten s sebou ovšem nese zdravotní rizika. K nejvýznamnějším patří hypertenze, vysoký krevní tlak, který je významným rizikovým faktorem pro srdečně-cévní onemocnění a s nimi spojenou úmrtnost. I mírné snížení přívodu sodíku může snížit riziko vzniku ischemické srdeční choroby, cévních mozkových příhod či srdečního selhávání. Při nadbytku sodíku hrozí také poškození ledvin, které může skončit až nutností hemodialýzy. Vysoký příjem soli je dáván i do souvislosti s rakovinou žaludku či osteoporózou.

Pozor na očistné kůry

Rozumná ovšem není ani snaha o extrémně nízký přívod sodíku. Jeho nedostatek vede k závažným změnám ve složení elektrolytů a množství vody v organismu. Nebezpečné jsou v této souvislosti především tzv. očistné kúry, které spočívají v dlouhodobé konzumaci extrémního množství tekutin a mohou praktikujícího přivést až na jednotku intenzivní péče. Podobně riziková může být i léčba vysokého krevního tlaku léky zvyšujícími vylučování sodíku v ledvinách (což je většina tzv. diuretik) – v tomto případě je namístě pravidelná kontrola jeho hladiny.

Jak snížit příjem sodíku?

Sodík je přirozenou součástí takřka všech potravin, ovšem jeho spotřebu přibližně ze tří čtvrtin pokrývají ty, do nichž se z technologických nebo chuťových důvodů přidává kuchyňská sůl – například sýry, uzeniny, konzervy a další.

Omezit příjem soli ovšem není úplně snadné. Jistě bychom se neměli vzdávat kvalitních sýrů či šunky nebo celozrnného pečiva, některé výrobky potravinářského průmyslu bychom ovšem měli výrazně omezit nebo se jich vzdát úplně. Patří k nim především ty, které mají sůl už ve svém názvu (například slané chipsy obsahují ve 100 g takřka 2 g soli, slané tyčinky ve stejném množství mohou mít dokonce 7 g soli). Velmi podstatným zdrojem jsou také nejrůznější kořenící a dochucující přípravky, u kterých může sůl činit až 50 % obsahu. Značné množství soli obsahují také uzeniny, které se bez ní při výrobě neobejdou, podobně jako většina instantních a dehydrovaných výrobků nebo potravin ve slaných nálevech.

Sůl můžeme zčásti nahradit bylinkami, které přidáváme jak při přípravě jídla, tak pro závěrečné ovonění. Množství soli v jídle můžeme snížit jednoduše také tím, že pokrmy nebudeme při vaření nadměrně přisolovat a vyhneme se automatickému dosolování na talíři (špetka totiž může znamenat až 1 g soli).

Sportovci to mají jinak

Nadměrné množství sodíku bývá spojované s řadou zdravotních potíží, na sportovce se však musí pohlížet jinak. Ti by dávky sodíku měli upravovat podle potřeby, v závislosti na intenzitě tréninků, okolní teplotě, stresu a dalších faktorech, které prohlubují dehydrataci. Právě u sportovců není nutné snižovat příjem soli na minimum. Nedostatek sodíku má totiž velmi negativní dopad na sportovní výkon. Kromě regulování vody v těle má sodík vliv také na práci svalů, na nervovou činnost nebo rovnováhu pH organismu. Nadbytek sodíku sice přispívá k zadržování vody v těle, ale při sportu hraje jinou roli - například pomáhá zvyšovat svalový objem a zlepšovat svalový výkon, nebo naopak zvyšovat vytrvalost.

Sodík ovlivňuje mimo jiné správné fungování tělních tekutin, například pocení a s ním ochlazování organismu. Tím působí i na metabolismus mnoha dalších minerálních látek. Nedostatek sodíku při sportování proto může významně ovlivnit nejen ostatní minerální látky a jejich správnou funkci, ale může mít i podstatný dopad na výkony a zdravotní stav sportovců. Při sportu je tedy nutné doplňovat nejen tekutiny, ale při intenzivnější fyzické aktivitě, při sportování v teple nebo při kombinaci obojího také sodík a další minerální látky.