Sytě zelená listová zelenina je v našem jídelníčku nesmírně cennou složkou, důležitou pro celkové zdraví. A patří mezi ni také zelené výhonky, které lze i v zimě relativně snadno a levně vypěstovat. Jsou koncentrovaným zdrojem vitaminů, minerálů, stopových prvků, prospěšných enzymů, vlákniny a blahodárně působícího chlorofylu. Není divu, že pěstování takzvané mikrozeleniny (microgreens) získává stále větší oblibu – může nám dát více než dovážená listová zelenina z obchodu. Zpestří nejrůznější pokrmy a výrazně zvýší jejich nutriční hodnotu, i když přihodíme třeba jen lžíci. Obohatí chuť i vzhled – ostatně, výhonky jsou pohledné i při samotném pěstování. Kromě zelených můžeme zvolit i fialově zbarvené variety, přičemž tato rostlinná barviva jsou nejen pěkná na pohled, ale také velmi zdravá.
Hrachové výhonky (v popředí) jsou sladké a křehké, ideální do salátu i jako obloha
Mini–zelenina i bylinky
Zelené výhonky lze pěstovat nejen z klasické, příjemně štiplavé řeřichy, ale také ze zeleniny, jako jsou brokolice, ředkvička, kedluben, řepa či zelí. Mladé rostlinky chutnají podobně jako daná zelenina, jen jsou jemnější. Pokud naklíčíme a necháme povyrůst rukolu, bazalku, kopr, fenykl či koriandr, získáme mladé zelené bylinky odpovídající chuti a vůně. Pikantní chuť nabízí klasická hořčice i rozmanité druhy takzvaných listových hořčic, příjemně nahořklá je pískavice řecké seno. Výhonky lahodné, neutrální chuti vypěstujeme ze semen vojtěšky, jetele, pohanky či slunečnice, hrachové výhonky jsou navíc nasládlé. Velmi sladké výhonky lze získat ze semen kukuřice, ovšem v tomto případě budou opravdu chutné, jen pokud je ponecháme ve tmě. Naopak co nejvíce světla vyžaduje obilí – oblíbené velikonoční osení můžeme pěstovat i ke konzumaci, získáme tak domácí mladý ječmen, pšenici či oves. Osení se hodí spíše k odšťavnění nebo do smoothies. Ostatní křehké výhonky můžeme využít i pro přípravu salátů, zpestřit jimi obložené chleby, chlebíčky, polévky a v podstatě jakékoli pokrmy. Stojí za to zkoušet rozmanité chutě a najít si nejoblíbenější druhy a kombinace.
Jak postupovat?
Semena nejprve namočíme – malá stačí máčet pár hodin, větší přes noc, největší i přes den a po propláchnutí ještě přes noc. Poté je můžeme hustě, avšak v jedné vrstvě rozprostřít na nakličovací misky se sítky – kořínky prorostou mřížkou a budou nasávat vodu z podmisky. Tu pravidelně měníme, a přitom můžeme snadno propláchnout i kořínky výhonků – po zakořenění budou v sítku držet, i když ho obrátíme. Konzumovat je pak můžeme i s kořínky.
Stejným způsobem je možné sít také na tácky a do průhledných vaniček vystlaných savým materiálem (zakoupit lze i speciální podložky pro tento účel) nebo vysypaných vrstvou substrátu. Můžeme využít substrát pro pěstování bylinek nebo zeleniny či lehké vzdušné materiály, třeba perlit, který nasává vodu a kořínkům zároveň poskytuje dostatek vzduchu. Semena k substrátu jemně přitlačíme a zprvu zavlažujeme rosením. Ideální jsou vaničky s odtokovými otvory, pod které umístíme podmisku. Lze se obejít i bez tohoto dvojího vybavení, pak však musíme dbát, aby substrát či podložka nebyly ani přemokřené, ani příliš suché. Klíčící semena přikryjeme, aby proces urychlila vysoká vzdušná vlhkost. Poklop může, ale nemusí být průhledný – světlo bude potřeba později. Jakmile se objeví první klíčky, poklop odstraníme, aby měly výhonky dostatek čerstvého vzduchu a nelákaly plísně. Sklízíme je zastřihováním. (Neobrazí však, to bychom museli například rukolu či listové hořčice nechat narůst mnohem více a pěstovat je ve větších rozestupech.)
Stojí za to zkoušet rozmanité chutě a najít si nejoblíbenější druhy a kombinace.
Kratší zelené výhonky lze vypěstovat i v nakličovacích sklenicích, proplachovat je však musíme nejméně třikrát denně – vlhké prostředí uvnitř sklenice sice klíčení svědčí, ale prospívá také rozvoji plísní. Abychom riziko jejich výskytu snížili co nejvíce, na semena nesaháme rukou (a pokud, tak důkladně umytou) a nakličovací nádoby i nástroje, kterými se semen dotýkáme, omýváme v horké vodě s octem.
Aby se výhony zazelenaly, vyžadují denní světlo. Ovšem na rozdíl od sazeniček jim neublíží vytahování se, a tak postačí okenní parapet. Pokud si však přejeme pěstovat intenzivněji nebo na místě vzdálenějším od zdroje přirozeného světla, poslouží umělé osvětlení pro rostliny (zářivka, LED lampička, žárovka, páska). Pro náročné, zaneprázdněné nebo zapomnětlivé jsou k dispozici i automatická klíčidla, která udržují konstantní teplotu i vlhkost, některá malým větráčkem dokonce uvádějí vzduch do pohybu, aby se tak zabránilo plesnivění semen. A pokud v sobě mají i osvětlení, nemusí stát ani co nejblíže okna.
Doba, za jakou výhonky vyrostou, závisí na druhu semen, teplotě i osvětlení. Pohybuje se obvykle mezi 2–4 týdny. V minizahrádce se vyplatí zasévat a sklízet průběžně, podobně jako v zahradě klasické.
Nejen dekorace, ale i výborná snídaně
KDE POŘÍDIT SEMENA?
Větší balení, která se prodávají například v obchodech se zdravou výživou, jsou obvykle cenově výhodnější, než kdybychom kupovali semena k běžnému setí. I ta lze použít, nesmí však být mořená! (Moření slouží jako prevence proti houbovým chorobám při běžném pěstování. Ani při něm však není nezbytné.) Dále můžeme použít semena určená k běžné konzumaci. Pokud z nich nejsou odstraněny slupky a nejsou příliš stará, obvykle je úspěšně naklíčíme. U luštěnin i mnohých obilovin je tento postup nejvýhodnější, stejně jako u slunečnice či pohanky. V baleních určených pro klíčení se zase vyplatí zakoupit například řeřichu, roketu, ředkvičku, vojtěšku či pískavici. Například ze 100 g semen vojtěšky můžeme získat až 500 g jemných zelených výhonků.
Titulka Receptář 1
Zdroj: Časopis Receptář
