Příběh Miroslava Légla je podobný mnoha jiným lidem, na nichž se podepsala práce v kanceláři a s tím spojená často až podivuhodně kombinovaná strava. Konzumace jídel bez soli se pro něj stala zásadní otázkou jeho zdraví. „Byl jsem na hranici bytí a nebytí, oteklý jako balón. Vážil jsem sto třicet kilo, akutně mi hrozil infarkt a začínala mi cukrovka,“ říkal. Měl štěstí v neštěstí, protože na prahu šedesátky potkal lékaře, který za hlavní příčinu jeho problémů označil nadbytek soli, respektive sodíku v jeho organismu. Začal proto hledat kuchařku, která by obsahovala recepty bez soli, ovšem po marném pátrání mu došlo, že si ji musí napsat sám. Jmenuje se Vaříme bez soli a má volné pokračování Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie.

Zahrádka na balkóně

S plukovníkem Léglem jsem se potkával při přípravě knihy Pozor, sůl!. Vypadal o deset let mladší, než kolik mu je, byl štíhlý a plný elánu. V té době už řadu let nesolil a v obchodě pečlivě četl obsahová složení potravin, protože dobře ví, že osmdesát procent soli, kterou zkonzumujeme, si domů přineseme v nákupu. Hodnoty krevních testů už má v normě a svůj balkon v panelákovém sídlišti v České Lípě proměnil v bylinářskou zahrádku, na které pěstuje přes třicet druhů. „Slanost pokrmu není přece jedinou chuťovou možností, protože mnoho jich poskytují rostliny, jejich kořeny a listy,“ vysvětloval mi. „Už tisíce let se používají jako regulérní způsob dochucování pokrmů. Koření má nepřeberné množství chutí, zatímco sůl pouze jedinou. Koření má také mnoho vůní a obsahuje nejrůznější barevné látky. A většina druhů má i léčivé účinky.“

Během let vlastních zkušeností a experimentování vyvinul Miroslav Légl pestrou škálu možností, jak kořenit bylinami nebo je kombinovat do směsi. Mezi klasické a běžně užívané kuchyňské kořenící přípravky samozřejmě patří cibule, pór, česnek, pažitka, kopr, křen, pepř, celer, paprika a chilli papričky, kořenný nebo římský kmín, libeček, meduňka, majoránka, máta, bazalka, petržel, tymián, zázvor, řeřicha, ale také kurkuma a vynikající koriandr. Nejsou však samy.

Bylinky a koření místo soli

Miroslav Légl zahrnul do svých receptů pro jídla, u nichž očekáváme hlavně slanou chuť, další velmi zajímavé druhy koření.

Badyán

Badyáník pravý pochází z Číny, takže jeho mleté plody s vůní podobnou anýzu se používají hlavně v pokrmech asijského typu, především z vepřového masa nebo kachny.

Jalovčinky

Jako koření se používají plody jalovce, které mají pryskyřičnou vůni i chuť. Vynikající jsou celé nebo drcené ke zvěřině, do rybích marinád, guláše nebo k pečené drůbeži. Působí zároveň jako přírodní antibiotikum.

Kerblík

Také třebule nebo stoklasa je vonná bylina, z níž se používají čerstvé listy, nejčastěji společně s petrželkou, a to zejména na saláty, do polévek, na pečená a grilovaná masa, na ryby a do dušené zeleniny.

Pelyněk černobýl

Jako plevel ho najdeme u cest a na rumištích. Používají se mladé lístky trhané předtím, než rostlina vykvete, nejlépe usušené. Využívají se v malém množství na počátku přípravy pečeného masa nebo jako přísada do zeleninových polévek.

Estragon

Známý pelyněk kozalec se v podobě sušených lístků přidává při výrobě hořčice, do omáček a marinád.

Bedrník obecný

Jako koření se využívají lístky s nasládle ostrou, kořenitou chutí a jemnou vůní, a to výlučně čerstvé, k ochucení zeleninových polévek a omáček, k vařené zelenině, na ryby, k salátům.

Pískavice

Pískavice – řecké seno je jednoletá bobovitá rostlina příbuzná jetele je kořenicí i léčivá zároveň. Používají se sušená a rozemletá semena vyloupaná z lusků. Pro většinu lidí jsou příliš aromatická, takže bývají častou součástí mnoha ostrých mletých kořenicích směsí.

Univerzální kořenící směs

„Ze zkušenosti vím, že tzv. kořenící směsi s bylinkami z obchodů často obsahují přes devadesát procent soli. Za univerzální kořenící směs, kterou můžete sůl kdykoli nahradit, považuju sušené listy yzopu, rozmarýnu, šalvěje, saturejky a dobromysli neboli oregana. Všeho smíchejte po stejném dílu, utřete najemno a používejte místo soli.“