Není se proč divit, že studium roztočů má dokonce vlastní název – vědu akarologii. Říkat něco obecně o všech zástupcích tohoto řádu pavoukovců v podstatě nejde, co druh, to jiný vývoj, velikost, životaschopnost i stravovací „návyky“. Některé druhy roztočů měří až dva centimetry, jiné uvidíme jen pod mikroskopem. Většinou mají osm nohou, ale ani to není dogma – třeba vlnovníkovci si vystačí se čtyřmi.

Rozhodně neplatí, že každý roztoč je nepřítel člověka a zvířat. Některé dravé druhy regulují mikroskopické škůdce, jiné jsou skvělými půdotvůrci. To bohužel není případ roztočů, kteří s námi bydlí. Ti se z 85 procent živí kožními šupinami, nepohrdnou ale ani plísněmi, případně bakteriemi či kvasinkami.

Naše pokožka? Jedinečná delikatesa!

Z roztočů nás doma dokáže nejvíc potrápit roztoč prachový (Dermatophagoides pteronyssinus). Za týden průměrně přijdeme o pět gramů zrohovatělé pokožky. Právě ta je jeho nejoblíběnější stravou. Nejvíc se mu daří od srpna do října, to jeho populace naroste až do desetinásobku. A kde se roztoči zabydlují? V první řadě v matracích, poté v lůžkovinách a nevynechají ani gauče, záclony, různé sedáky a plyšové hračky dětí. Většinou se dočtete, že roztoči hojně žijí také v kobercích, ale takhle teorie je velmi sporná. Do koberců určitě odpadávají jejich „výměšky“, které pro alergiky představují riziko, ovšem samotný výskyt roztočů v kobercích zrovna hojný není, obzvlášť, máte-li na podlaze koberce zátěžového typu bez vyšších chlupů.

Jak moc je roztoč nebezpečný?

Tyto výkaly roztočů obsahují takzvané proteázy. Jde o enzymy, které umí narušit bílkoviny. Jakmile se dostanou na sliznice dýchacích cest, nastává hned několik problémů. Povrch sliznice je poškozen. Tělo se začíná bránit. Může dojít k omezení funkcí dýchacího ústrojí a zejména alergici se musí mít na pozoru, tento stav může vést až k astmatickému záchvatu. Navíc dostávají zelenou různé infekce způsobené viry, kterým se tím otevře skvělá přístupová cesta. Zní to hrozně? Roztoč prachový, pokud není přemnožený, ale ve skutečnosti pro zdravého člověka nepředstavuje takřka žádné riziko.

Teplo, přítmí, vlhko – ideální prostředí pro roztoče!

Máte doma příjemných 25 stupňů a vlhkost vzduchu kolem 75 procent? Gratulujeme, tohle je optimální prostředí pro roztoče! Roztoči nemají dvakrát v lásce ani příliš světla, zato preferují přírodní materiály jako je bavlna či třeba peří. A co naopak nemají rádi? Například hladké pěnové matrace, na kterých se špatně uchytí, a další materiály, kde mají problém dostat se pod povrch. Problém kupodivu nemají s molitanovou matrací, ve které v poklidu přežívají. Kdybychom mohli roztoče v našich postelích pozorovat pouhým okem, zarazilo by nás, že tenhle miniaturní tvor za minutu překoná trhavým pohybem vzdálenost 15 centimetrů.

Vytřepání z okna nestačí

A jak s nezvaným návštěvníkem zatočit? V zimě je skvělé nechat matrace a lůžkoviny přemrznout. Kryosaunu můžete samozřejmě dopřát i plyšákům. Někteří roztoči jsou však velmi odolní, proto se doporučuje nechat věci v mraze minimálně dva celé dny, ideálně ještě o půlden více. Možná zkoušíte lůžkoviny vyklepat z okna či na klepadle. To je na roztoče slabý kalibr, většina se v nich udrží. Na roztoče platí i časté větrání a samozřejmě nižší teplota – ideálně maximálně 21 stupňů. Pokud perete na 30°C, většiny těhle malých vetřelců se nezbavíte. Vadit jim začíná až teplota 40°C a jistotu jejich likvidace máte až při praní na 60°C.

Máte kočku? Pak opatrně s chemií…

Bydlíte v paneláku s ústředním topením? Pak máte s roztoči méně starostí. Vzduch tam bývá sušší a roztočům se tam tolik nedaří. V opačném případě pomohou například antibakteriální potahy matrací a kromě častějšího praní také pravidelné luxování. Sáhnout se dá i po chemických přípravcích. Speciálně proti roztočům jsou vyvinuty akaricidy (jinak též miticidy), doporučován je i akaricid permethrin, kterému se však musíte vyhnout, máte-li doma kočky – pro ně je toxický.