Nejen při horečce, chřipce a nevolnostech sáhne mnohý z nás po pilulce aspirinu. Toto léčivo má přes svůj obrovský komerční úspěch prosté kořeny. Nenápadná vrba (Salix) byla zdrojem úlevy pro nemocné po celá staletí, odvar z vrbového listí se proti horečce a bolestem používal odedávna.

Počátky objevu

Přestože účinky odvaru z kůry vrby jsou zmíněny i ve starých sumerských a egyptských textech a používali je i Keltové a Germáni, první vědecká zpráva popisující účinky prášku z vrbové kůry se datuje do 18. století. Reverend Edward Stone podal předsedovi Britské královské společnosti zprávu o jeho úspěšném použití při léčbě horečky a revmatismu. Jeho vědecké vysvětlení bylo trochu pošetilé, domníval se, že když vrba roste ve vlhku a vlhko též způsobuje revmatismus, musí mít vrba něco, čím se revmatismu brání. Zároveň si všiml, že vrbová kůra má hořkou chuť stejně jako kůra chininovníku (přesto, že chinin a aspirin jsou chemickou podstatou velmi odlišné). Chinin je jedno z nejstarších léčiv používaných k tišení bolesti a snížení horečky. Právě tato podobnost inspirovala další bádání a stála u zrodu objevu aspirinu.

Kyselina salicylová není aspirin

V následujících letech se stala vrbová kůra nesmírně populární po celé Evropě a v mnohých případech nahrazovala chinin. Prosazení léčivých účinků vrbové kůry nahrávala i Napoleonova blokáda Evropy, která zamezila dovozu chininu z Peru. Lékaři vrbovou kůru s oblibou předepisovali při horečce, k tišení bolesti zubů i revmatických bolestech. V roce 1828 byla z vrbové kůry izolována účinná látka salicin a vývoj se posunul zase o krok dál. Trvalo všech více než 40 let, než bylo prokázáno, že salicin se v organismu přeměňuje na kyselinu salicylovou, která je vlastní účinnou složkou. K její průmyslové výrobě byl už jen krůček. Ta začala v roce 1874 v Drážďanech. Uměle vyrobená kyselina salicylová byla nejenom stejně účinná, ale i desetkrát levnější než extrakt připravovaný z vrbové kůry.

Z vrby a octa

Pacienti užívající kyselinu salicylovou však museli čelit nepříznivým vedlejším účinkům. Velké dávky léku silně dráždily žaludek, vyvolávaly zvracení a nesnesitelné zažívací potíže (ty ostatně má aspirin u některých nemocných i dnes). S takovými obtížemi se potýkal i otec mladého chemika Felixe Hoffmanna, který právě nastoupil do farmaceutického oddělení firmy Bayer. Mladík chtěl otci pomoci a tak se vrhl na vývoj nového léku, který by měl stejné účinky, ale byl by pro pacienty snesitelnější. Pod vedením Arthura Eichengrüna do molekuly kyseliny salicylové vpravil jinou látku, kyselinu octovou a vznikla tak

kyselina acetylsalicylová. V roce 1899 si firma Bayer požádala o ochrannou známku na nový lék – Aspirin. To zajistilo firmě obrovský úspěch. I další firmy hledaly možnosti k výrobě tohoto léku, proto se setkáme s různými názvy (Aspro, Acylpyrin, Anopyrin aj.) Po konci první světové války však spojenci zkonfiskovali firmě Bayer majetek a přišla i o výlučné právo používat značku Aspirin. Velké písmeno se změnilo na malé a léku se otevřely dveře do světa.

Slavná minulost, nadějná budoucnost

Aspirin je nejstarším synteticky připraveným léčivem a sklízí obrovský úspěch po celém světě. Jeho roční produkce se pohybuje kolem 50000 tun a z toho téměř polovinu zkonzumují pacienti v USA. Protizánětlivých účinků aspirinu se využívá při léčbě revmatismu, jeho schopnost snižovat srážlivost krve působí při prevenci infarktu myokardu. Užívá se při snižování horečky, při migréně a bolestech. Některé studie ukazující, že může mít další účinky, u některých nemocných brání rozvoji nádorů tlustého střeva nebo působí preventivně proti demenci. Přesto nelze doporučit jeho plošnou konzumaci.

  • Jak tedy vlastně funguje?
  • Účinná látka inhibuje (deaktivuje) enzym zodpovědný za funkci prostaglandinů. Tyto látky podobné hormonům zvyšují citlivost receptorů bolesti a lidské tělo je produkuje při zvýšené námaze a při bolestivých stavech. Kyselina acetylsalicylová tedy blokuje jejich tvorbu a potlačuje i projevy zánětlivých reakcí a horečku. Příčinu onemocnění vlastně neléčí, potlačuje pouze přirozenou reakci organismu.