Zimní jídelníček můžete zvěři zpestřit nejen větvemi ořezanými z ovocných stromů, ale také otýpkou sena nebo jeteliny, pokud jste si ji v létě připravili. K takto prostřenému stolu přichází srnčí zvěř a zajíci, méně často opatrnější jeleni a laně.
Hubení zimu nepřežijí
Hlavní ochranou zvěře proti zimě je tuk nahromaděný v těle. V dobách hojnosti si jej uloží především pod kůží na hřbetu. Vrstva této "běli" dosahuje u velké zvěře (například jelení i černé) až několika centimetrů. Tuk obaluje také vnitřní orgány. Kromě tepelné izolace je cenným zdrojem energie v době, kdy se potravy nedostává.
jeleni v zimě
V kožichu zima není
Zvěř mění svou srst dvakrát do roka, na podzim a na jaře. Zimní srst bývá dvakrát delší než letní, také hustší a hrubší. Tvoří hustý a teplý kožich. Díky této ochraně zvěř vydrží ležet dlouhé hodiny ve sněhu, aniž pociťuje chlad. V zimě se navíc sdružuje do početných tlup, ve kterých lépe snáší nízké teploty.
Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.
Mrazivé období hladu
Když zem pokryje ledový krunýř, zvěř se jím nedokáže prohrabat k zemi, kde často bývá dostatek potravy. Navíc si o led do krve zraňuje běhy na nejcitlivějších místech. Ovšem i nezmrzlý vysoký sníh dokáže zvěř potrápit − po delší době chůze v něm je velmi vyčerpaná. Nejnebezpečnější je ale pro veškerou spárkatou zvěř hladký led, na kterém může dojít k tzv. rozčísnutí − nebohému zvířeti na ledu podklouznou spárky na všechny strany, vykloubí si je a zůstane bezmocně ležet. Často se takto zraní zvěř při přebíhání přes zledovatělé silnice.
Zásady správného přikrmování
Přikrmování vychází z poznatků o fyziologii volně žijících zvířat a se drží zásady, že zvěř se musí vyživovat hlavně z přirozených zdrojů. Další zásadou je, že v zimní době je třeba vystačit jen se skutečným přikrmováním.
Nejlepší zimní krmivo pro zvěř
- Důležitý je dostatek objemových krmiv. Obsahují živiny, ale i vlákninu, nezbytnou pro normální funkci trávicího ústrojí přežvýkavců. Patří mezi ně seno a jetel a letniny, sušené ratolestí listnatých stromů a keřů.
- Hlavním zdrojem energie jsou jadrná krmiva. Mají vysoký obsah živin a jsou dobře stravitelná. Používá se například zrno kukuřice, ječmene, ovsa, pšenice, proso, pohanka, čirok, slunečnice, žaludy, kaštany, bukvice i melasa.
- Přechod mezi krmivy jadrnými a objemovými tvoří krmiva dietetická, která upravují trávení zvěře. Sem patří třeba jalovčinky, jablka, hloh, trnky, šípky, jeřabiny a ovocné výlisky.
- Dužnatá krmiva obsahují vodu a vitaminy. Patří mezi ně řepa, brambory, topinambury, krmná kapusta
- Zejména býložravci potřebují doplňovat minerály − především kuchyňskou sůl. Ta se předkládá buď v kusech, nebo v lizech smíšená s plaveným jílem. Existují i medicinální lizy obsahující léčivé přísady.
Jak to chodí u krmelce
obrázek z archivu ireceptar.cz
Důležité je předkládat krmivo zvěři pravidelně − pokud možno denně, nejlépe v podvečer. Zvěř vychází ke krmelcům za šera. Podle stavu krmelce poznáme poctivého myslivce.
Je zajímavé, jak různě reaguje zvěř na pravidelný přísun krmiva. Téměř nikdy u krmelců neuvidíme starší kusy, ty jsou opatrné. Zato někteří mladí jedinci nejenže nedokážou přemoci svou nedočkavost a očekávají příchod člověka nedaleko krmelce, ale někdy mu dokonce vycházejí vstříc.
Ve vegetačním období, kdy je všude dostatek potravy, zvířata, ať silnější nebo slabší, mladší či starší, samice nebo samci, mezi sebou nesoupeří. Jakmile je však společný stůl prostřen jen skromně, nastupuje právo silnějšího. Proto myslivci činí opatření, aby zvláště mláďata a slabší jedinci nepřišli zkrátka. U krmelců například zřizují ohrádky z hustého laťoví, do nichž může vstoupit jen slabší kus, kdežto silný se dovnitř nedostane.
