obrázek z archivu ireceptar.cz

Agapornis fišeri, veselý barevný papoušek

Agapornis fišeri je okouzlující papoušek, který dokáže být chovateli dobrým společníkem. Pochází ze severní Tanzanie kde žije ve velkých hejnech, nesnáší samotu. Úspěšný chovatel Václav Holub z Klapý na Litoměřicku radí, jak jej chovat.

 „Agapornis fišeri, ale také růžohrdlý a škraboškový jsou po andulkách nejrozšířenějšími druhy chovanými v zajetí. K jejich oblíbenosti přispívá, že jsou inteligentní, malí postavou a nenároční na potravu i prostor. Výhodou je, že se mohou chovat jednotlivě (takový pták se silně upne na chovatele), v párech i v hejnu. Ale musím přiznat, že jsou velmi aktivní, skotačiví, štěbetaví a tedy hluční,“ upozorňuje pan Holub. 

Ptáček jako vymalovaný

Agapornis fišeri svou barevností upoutá pozornost každého milovníka exotů. Dospělý pták je v přírodním zbarvení celkově zelený, ale na spodní části těla barva přechází do žlutých odstínů. Hlava je olivově zelená, vzadu s červenavým nádechem. Čelo, líce a tváře jsou oranžové až červené. Hlavě dominuje tmavě hnědé oko, které je orámováno bílým neopeřeným prstencem, a výrazně červený zobák. Kromě tohoto zbarvení existuje mnoho vyšlechtěných mutací. Známé jsou hráškově zelená, světle modrá, žlutá, skořicová, bílá, lutino, vyskytují se i straky. Právě šlechtění agapornisů má za následek, že je složité sehnat přírodní typ ptáka, který není štěpitelný. V současnosti je velmi vzácný.

Agapornis-fisheriAgapornis-fisheriAutor: Archiv ireceptar.cz

Jídelníček

Protože v přírodě se tento papoušek živí především semeny a zemědělskými plodinami, musí tomuto složení odpovídat i strava ptáků chovaných v zajetí. Mají rádi lesknici, různé druhy prosa či slunečnicová semínka.

„Agapornisům se nesmí dávat příliš tučných semen, i když je mají nejraději. Tloustnou po nich a nejsou pak v dobré kondici. Dnes se vyrábějí krmné směsi přímo pro tyto papoušky, ale já se spíše přikláním k přírodním produktům. Raději jim zajdu na bezinky nebo jeřabiny, dávám jim oždibovat pupeny z větviček ovocných stromů a krmím je prosem a bezpluchým i obyčejným ovsem nebo také ovocem a zeleninou. V zimě je trochu šidím, to jsou pouze na suchém krmení. V přírodě to není jinak. Doba hojnosti přichází až s jarem. Když se oteplí, začnu jim dávat máčené zrní a různé míchanice. Ptáci naberou rychle kondici a začnou tokat.“ 

Agapornis-fisheriAgapornis-fisheriAutor: Archiv ireceptar.cz

 

Otužilí a zdraví

„V hnízdění ptáky nijak neomezuji. Pouze jim po zimě vyčistím hnízdní budky a nasypu do nich trochu pilin a do voliér vkládám proutky z vrby. Z nich si papoušci loupou proužky kůry a stavějí hnízdo. Nejvíc se na stavbě podílí sameček a samička hnízdo upravuje. Ptákům nechávám budky ve voliérách celoročně. Rádi v nich nocují, zvláště v zimě. V budce mají málo prostoru, a tak se k sobě tulí a zahřívají se. Zvládnou zimu bez újmy na zdraví i za větších mrazů. Někdo takový chov odsuzuje, ale mně se osvědčuje. Papoušci jsou otužilí a zdraví. Ve voliéře však nesmí být lichý pták. Toho do budky nepustí a on zmrzne,“ vysvětluje Václav Holub. 

Pohlaví lze poznat i bez endoskopie

A jak se u agapornisů fišeri pozná pohlaví? Pan Holub tvrdí, že využívat endoskopii nebo DNA je zbytečné. Tyto metody jsou finančně náročné a vyjdou na víc, než je cena samotného papouška. Zkušený chovatel rozezná pohlaví podle různých ukazatelů. Například samička se pozná podle agresivního štípání. Když ji vezmete do ruky, hned štípe. V postavě je oproti samečkovi větší, má však jemnější a štíhlejší hlavu. Zpravidla sedí na bidle s rozkročenýma nohama, kdežto sameček je má u sebe. Rozdíly jsou také ve velikosti zobáčků a pánevních kostí, u samečka se téměř dotýkají, samička má mezi nimi mezeru. Důležité je, aby chovatel byl s ptáky v častém kontaktu. Jen tak odchylky vypozoruje.