Psí sporty vznikly z hravosti a fantazie, pro radost temperamentních psů i jejich majitelů. Psům poskytnou zábavu i potřebný pohyb, rozvíjejí jejich fyzické dovednosti i bystrost. U některých se pak příjemně zapotí i jejich páníčci. Příznivci jednotlivých sportů se sdružují do klubů, jež pořádají kurzy v rámci celé republiky – díky tomu se můžete snadno zapojit i vy a váš čtyřnohý kamarád.

Agility, překážková dráha pro psy i jejich pány

Pokud koupíte štěně od "chovatele", který vám svůj chov neukáže, pochází patrně z nelegální "množírny", kde psi v otřesných podmínkách klecí sotva přežívají jako stroje na výrobu štěňat!

Agility je sport, který milují psi i jejich lidé. Při hře či soutěži tvoří tým, musí si vzájemně naprosto důvěřovat a být sehraní. Roli hraje nejen fyzická obratnost, ale i bystrá hlava – obou. Agility rozvíjí nejen fyzickou vytrvalost, sílu a obratnost, ale i mentální schopnosti. Většina lidí sportuje se psem pouze rekreačně, ale když je společné sportování chytí, mohou se mu věnovat i závodně. Tři psí sporty, které vám přiblížíme, jsou mezinárodně uznávané a pořádají se v nich i mistrovství světa.

Tato jedinečná sportovní disciplína si získala oblibu po celém světě a naše republika není výjimkou. První vlaštovky se u nás objevily před šestnácti lety, dnes můžete trénovat i závodit téměř v každém větším městě.

Sport pro hbité

Slovo agility pochází z anglického „hbitost, obratnost“. Tu psi při provozování tohoto sportu opravdu potřebují. Skáčí přes překážky, běhají slalom mezi tyčkami, přebíhají po kladinách a houpačkách, prolézají tunýlky. Ale nejen pejsci musí být hbití a obratní, ale i jejich páníčci. Ti nestojí na místě a nedávají povely, ale absolvují trasu se svými čtyřnohými přáteli, navádějí je na překážky. Cvičí se obvykle venku, některé kluby jsou vybaveni i halami, které přijdou vhod při nepřízni počasí.

I voříšci mohou závodit!

Psi soutěží ve třech oddělených kategoriích - malí, střední a velcí – podle výšky v kohoutku.

Agility se „neofrňuje“ ani nad voříšky. Kříženci se mohou zúčastňovat všech soutěží, mistrovství světa pak mají od „psů s papíry“ oddělené. Mezi zasvěcenými se proslýchá, že by jinak čistokrevní psi neměli příliš šancí na výhru. Když se zkříží plemena, která mají pro agility největší přirozený talent, narodí se často nepřekonatelný šampión.

Výjimečné vlohy pro agility mívají například šeltie, border kolie, belgičtí ovčáci, pudlové. Jde ale i většině dalších plemen, pouze s výjimkou těch velmi těžkých, jako jsou bernardýni, novofoundlanďani či bernští salašničtí psi. Ty skákání přes překážky bavit nebude a neprospívalo by ani jejich kloubům.

Jak začít s agility?

Do agility se mohou pustit pejsci staří rok a více. V některých kurzech se věnují i štěňatům, program je samozřejmě šitý na míru jejich věku. Zvláště psí výrostci, kteří stále potřebují zábavu a překypují energií, agility milují. Připravují se pro ně dráhy s nižšími překážkami, než pro dospělé psy.

  • Tréninky pro začátečníky by neměly trvat déle než hodinu. Déle psi neudrží pozornost a cvičení už je nebaví, což by se nikdy nemělo stát. Před začátkem tréninku agility musí pes umět základní povely – přijít na zavolání, čekat a tak dále.
  • Agility by mělo být pro psy i hrou, musí se však naučit její pravidla. Za každý správně splněný úkol je odměňte pamlskem, hračkou, nešetřete pochvalou.
  • Cvičit může jen naprosto zdravý pes. Je třeba neustále brát ohled na jeho fyzické předpoklady a nepřetěžovat jej.
  • Vybavte se dobrou obuví, která co nejméně klouže a nezklame vás při běhu prudkou zatáčkou nebo na kluzké trávě. Vhodné jsou například fotbalové kopačky. Šikovným psím tlapám uklouznutí nehrozí, vám ano.
  • Improvizovanou překážkovou dráhu si můžete postavit i na zahradě. Ale začít je rozhodně lepší pod zkušeným vedením a v dobré společnosti ostatních hravých psů a lidí.


Na stránkách Českého klubu agility (www.klubagility.cz), který sdružuje cvičiště, instruktory a kynologické kluby pořádající agility, najdete nabídku kurzů po celé republice.

Jak se závodí?

Většina lidí začne se svými pejsky agility provozovat jen rekreačně. Když však tento sport oběma jde a baví je, proč nezkusit i závody? Jsou zpestřením i motivací, bývají i příjemnou společenskou událostí. V Čechách jich dnes probíhá pravidelně kolem třiceti.

Týmy ve složení pes a jeho pán sbírají body za bezchybné zdolání překážek i za čas, za který určenou trasu proběhnou. Soutěží se v těchto dvoučlenných týmech, i ve družstvech.

Při agility se netrestá

Tresty na hřiště nepatří – agility má být pro psa zábavou a každý dobrý pán jej dovede motivovat pozitivně. Navíc, pokud pes udělá chybu, musí jeho pán hledat chybu předně u sebe: špatně ho navedl nebo ukázal, nevhodně pohnul tělem. Psa může rušit vlající oblečení i bezděký pohyb ruky, když si chcete odhodit vlasy z čela. Ostatně cvičitelé agility se shodují v tom, že psi se často učí snáze a rychleji, než jejich páníčci!

Dogfresbee, skvělá hra pro pejsky i lidi

Všichni psi jsou v podstatě lovci, pronásledování a chytání je vášnivě baví. A nemusí jít o živého tvora – úplně stačí míček, nebo ještě lépe létající talíř. Za vznikem Dog Fresbee stojí Američan Alex Stein a jeho pes Ashley. Alex hrál rád fresbee a jeho pes se nadšeně přidával. Naučil se létající talíř chytat bravurně, a když své umění předvedli o pauze velmi sledovaného baseballového utkání, stali se oba zanedlouho slavní. Létající talíře si posléze oblíbilo mnoho dalších psů a jejich páníčků…

Pán i pes se při dogfresbee fyzicky vydovádí, vyhrají si, zároveň pěstují svůj vztah a sounáležitost.

Jak začít s dogfresbee?

  • Trénujte na rovné louce, kde se neskrývají žádné výmoly, o než by pes mohl v zápalu hry zakopnout. Psi nechytají běžný létající talíř fresbee, se kterým si hrají lidé. Ten by mohl poranit jejich dásně. Zakoupit je třeba speciální fresbee pro psy, který je měkčí a má širší okraj. Tímto diskem se musí nejprve páníčci naučit házet.
  • Někteří hraví psi začnou talíř ihned lovit ze vzduchu. Většinou se sním ale musí nejprve důkladně seznámit a je třeba v nich probudit o onu plochou kulatou věc zájem. Nejlepším začátkem je přetahování, kdy psa necháte nakonec vyhrát, aby měl radost a chuť pokračovat.
  • Po přetahování můžete disk nejprve kutálet, až poté házet. O přinesený disk se můžete se psem z odměnu opět přetahovat.
  • Je dobré začít se dvěma disky. Pes se naučí, že první přinesený nedává pánovi do ruky, ale pouze jej upustí na zem a loví další. Časem se počet disků zvyšuje.

Hra nebo sport?

Dogfresbee je především zábava a hra, a to pro psa i jeho pána. V tomto sportu však lze i soutěžit. Existují různé disciplíny, například hod do dálky, hod na cíl, či atraktivní dvouminutová freestylová sestava, kdy páníček disky hází nejrůznějšími způsoby a pes jej obratně chytá.

Pozor na psí páteř!

Aby mohli chytat létající talíře, musí být psi již dospělí a zcela zdraví. Nesmí trpět nadváhou – tu je třeba nejprve snížit.

Dogresbee jde nejlépe většinou středně velkým psům, ale šikovní jsou i někteří malí, především teriéři. Malí psi s velmi dlouhým hřbetem by se neměli pouštět do disciplíny freestyl. Ta zahrnuje skoky, sprinty a někdy také otočky, které by jejich páteř nebezpečně zatěžovaly. Mohou ovšem chytat disky hozené rovně nízko, aby nemuseli vyskakovat. Ani velmi velcí psi by neměli skákat vysoko, protože doskoky příliš zatěžují klouby.

Trénink musí být velmi pozvolný. Psa, který se nebyl zvyklý příliš hýbat, nelze náhle zatížit dlouhým chytáním. Hra jej obvykle natolik baví, že rozhodně nepozná, když má „dost“, a klouby mohou vinou ochablých svalů velmi trpět. Ani trénovaný pes se nesmí přetěžovat. Únavu při hře nevnímá. Míru musí hlídat jeho pán a včas přestat!

Příznivce tohoto sportu sdružuje DiscDog klub ČR: www.discdog.cz.

Flyball, hra pro čtyřčlenné týmy

Tento zajímavý sport je do jisté míry podobný agility, ale klade menší nároky na psovoda. Mohou se mu proto věnovat i lidé, kteří rychlé běhy absolvovat nemohou. Zato temperamentní psi všech plemen a jejich kříženců se vydovádí.

Soutěží spolu dvě čtyřčlenná psí družstva na dvou identický drahách. Každý pes má za úkol v co nejkratším čase doběhnout po dráze se čtyřmi skokovými překážkami k boxu, ze kterého uvolní našlápnutím míček, s nímž se vrátí opět přes překážky k psovodovi. V tom okamžiku vybíhá na dráhu druhý pes. Zásadní je proto nejen rychlost a obratnost psů., ale i vzájemná souhra zvířat i jejich majitelů v soutěžním týmu.

  • Psi se nejprve učí skákat přes překážky a rychle překonad čtyři za sebou.
  • Poté se učí získat míček z boxu. Tato část je obvykle velmi baví, ale trénink je potřeba provádět pod vedením již zkušeného psovoda, aby pes příliš nezatěžovat klouby předních tlapek. Existuje více variant, jak pes může úkol splnit, vhodnost jednotlivých závisí na jeho tělesné stavbě apod.
  • Nakonec se psi učí vzájemně střídat na závodní dráze. Jak uvádějí flyballisté, tento sport není nic pro závistivé psy, kteří nesnesou, že přibíhající kolega má míček, zatímco oni ještě ne!

Nadšenci, kteří tento nový psí sport provozují, se sdružují ve Flyball Clubu ČR (www.flyball.cz).