Každý pes dokáže být agresivní, pokud je k tomu doveden okolnostmi, například nevhodným chováním lidí, špatnou výchovou či její absencí. Ovšem jsou plemena, která mají sklony k agresivitě větší a jejich příslušníkům stačí málo, aby dali svou nelibost či dominanci najevo.
U malých plemen může být agresivní chování dané i tím, že se jejich majitelé někdy domnívají, že malý psík, kterého chápou spíš jako hračku, snad ani žádnou výchovu nepotřebuje. Opak je ale pravdou. I malá plemena dovedou pořádně potrápit, jak ostatně potvrzuje ředitelka veterinární záchranné služby PetMedic Iva Janků, sama majitelka jezevčíka: „Jezevčíci, čivavy a podobné psí ‚potvory‘ koušou jako piraně. Jsou dominantní a bohužel také agresivní. Není to však vina psů, ale jejich majitelů.“
Je tedy nutné mít na paměti, že i malá plemena potřebují socializaci a důslednou, vhodnou výchovu. Pro která plemena to platí obzvlášť?
Jezevčík
Velmi oblíbený společník, který se vyskytuje v několika variantách velikosti i typu srsti, je i přes svůj typický roztomilý vzhled velkou osobností, která potřebuje své. Jedná se totiž o odolného a temperamentního lovce, který vyniká vysokou inteligencí. Ta jde ovšem ruku v ruce s tvrdohlavostí, takže abyste měli v jezevčíkovi veselého a přátelského parťáka, je nutné mu dopřát nejen dostatek fyzického a psychického vyžití, ale také důslednou výchovu s nastavením hranic a socializaci. V opačném případě byste mohli být překvapeni, v jakého agresora se váš miláček promění.
Vypadá jako opravdový miláček, ale právě jezevčík je jedním z agresivních plemen.
Čivava
Nejmenší pes na světě je kvůli své velikosti často považován za roztomilý doplněk do dámské kabelky, nic ale není dál od pravdy. Čivava je se svou kulatou hlavičkou a výraznýma očima v kombinaci s drobounkým tělem skutečně ztělesněním roztomilosti, ale v jejím nitru se skrývá inteligentní, sebevědomá, odvážná a bystrá osobnost, která se klidně zhostí i úlohy hlídače. Svému pánovi dá veškerou lásku, ale pokud zanedbá její výchovu a socializaci, ukáže svou vrozenou dominanci a nedůvěřivost, které mohou lehce vyústit v agresivitu.
Kooikerhondje
U nás stále nepříliš známé a rozšířené plemeno pochází z Nizozemska, kde už v 17. století pomáhalo místním s lovem divokých kachen. Jedná se o nevelkého, drobného psa velmi příjemného vzhledu, s krásně vybarvenou, středně dlouhou, hebkou srstí. Svým pánům jsou tito inteligentní a bystří psi milujícími a přátelskými společníky. Vyžadují ale aktivní přístup, ležení na gauči není nic pro ně, ocení dlouhé vycházky a hry a vodu přímo milují. Jejich lovecký instinkt je stále velmi silný, takže potřebují pozitivní, ale důsledný výcvik, aby se nezvladatelně nevrhali hlavně za vodním ptactvem. Ačkoliv je kooikerhondje velmi aktivní, má také rád svůj klid, a pokud mu není dopřán, případně je vystaven nevhodnému zacházení, hlavně ze strany dětí, může odpovědět agresí.
U nás stále nepříliš známé a rozšířené plemeno s názvem kooikerhondje pochází z Nizozemska
Patterdale teriér
Příslušníci tohoto nevelkého a u nás nepříliš rozšířeného plemene jsou nesmírně energičtí, temperamentní a nadšení pro každou aktivitu, obzvlášť vynikají jako lovečtí psi, v norování se jim vyrovná málokdo. Dokážou být ale také dobrými společníky, hodí se ovšem pro stejně temperamentní a aktivní jedince, jako jsou sami. V případě, že „patík“ nebude mít potřebnou dávku aktivit a vyžití, může se začít bavit po svém, což nemusí přečkat třeba vybavení bytu. Důsledná výchova zkušeného majitele je u těchto poněkud tvrdohlavých tornád nezbytná, jinak vám velmi rychle přerostou přes hlavu. Stejně tak je důležitá socializace, jež dokáže zabránit vrozené agresivitě, kterou mají tito teriéři tendenci projevovat vůči jiným psům.
Trpasličí pinč
Svým názvem trochu evokuje přejemnělého psíka pro bohaté dámy, ale zdání klame. Jedná se sice o nevelkého psa, který váží maximálně šest kilo, ale k přejemnělosti má daleko. Ve své domovině Německu se už v 18. století odvážně pouštěl do lovu přemnožených potkanů a byl také svědomitým a odvážným hlídačem. Tento malý svalovec s bystrým výrazem se s radostí ujme i úlohy rodinného společníka, k čemuž ho disponuje jeho živá, veselá a sebejistá povaha. Ke své spokojenosti ovšem potřebuje dostatek fyzických i psychických aktivit, jinak se u něj začne projevovat problematické chování. To spolu se silným loveckým instinktem může při nedostatku výchovy vést k útokům a agresivitě, především vůči jiným zvířatům.
Zdroje:
