Závojnatky byly vyšlechtěny z asijského karase zlatého, blízkého příbuzného našeho karase obecného. Na rozdíl od „zlatých rybek“, původního karase zlatého chovaného často v zahradních jezírkách jsou choulostivější. Především ty nejprošlechtěnější variety, oslňující barvami, dlouhými ploutvemi i nezvyklými tvary těla by zimu v jezírku až na ty nejodolnější jedince nepřežily. Ovšem léto strávené v zahradní nádrži s čistou, filtrovanou vodou jim prospívá. Celoročně je však lze úspěšně chovat i v prostorných akváriích.

Velikost a vybavení nádrže

Dříve populární skleněné koule se závojnatkou uvnitř jsou ukázkovým příkladem trápení zvířat nevhodným chovem – znemožňují jim plavání i všechny přirozené životní projevy, voda je navíc ihned znečištěná.

Závojnatky dorůstají až 15 cm délky a je třeba je chovat v hejnu. Už to samo by stačilo jako důvod pro chov pouze v dostatečně velké nádrži. Navíc však mají nedokonalé trávení a velmi rychle znečišťují vodu dusíkatými látkami, které jim při vyšší koncentraci škodí. Proto by akvárium pro závojnatky mělo mít objem nejméně 200 litrů, vhodný je podélný tvar (například 100 x 40 x 50 cm). Nezbytný je pak velmi výkonný a pravidelně čištěný filtr, nejlépe vnitřní. Veškerá voda v nádrži by měla filtrem protéci za hodinu či kratší interval.

  • Na tvrdost ani pH závojnatky vyhraněné nejsou, důležitá je především čistota vody, kterou zajistí filtrace a týdenní obměna o jednu třetinu.
  • Ideální teplota se v zimě pohybuje mezi 18-20°C a v létě mezi 22-24°C.
  • Na dno je třeba položit říční písek, který nemá ostré hrany, protože závojnatky rády ryjí ve dně. Zrovna tak ostatní dekorace jsou vhodné oblé.
  • Rostliny lze v nádrži pěstovat pouze ty, které snesou nižší teplotu a mají spíše robustní stavbu a větší listy či dobrou regenerační schopnost, protože rybky je rády ochutnávají. Mezi vhodné rostliny patří například zákrutichy, kryptokory, doušky, echinodory.

Krmení

Všežravé závojnatky je třeba krmit dvakrát nebo i třikrát denně takovým množstvím potravy, které zkonzumují. Výhodou je, že i potravu spadlou na dno pečlivě vysbírají, pokud se nerozpadne dříve než ji rybky stačí spořádat. Aby se krmivo nerozprostřelo po celé hladině, je vhodné jej sypat do plovoucí ohrádky.

K dostání jsou plnohodnotná sušená krmiva určená specielně pro závojnatky. Živé, případně mražené krmení je pak pro ně vítaným a zdravým zpestřením. Rybky okusují i řasy rostoucí v nádrži a nepohrdnou kouskem salátu či špenátu (nejlépe z vlastní zahrádky, chemicky neošetřeného a nepřehnojeného).

Rozmnožování

Nádrž je vhodné vybavit molitanovým filtrem, který plůdek neohrožuje.

Samičky dospívají ve třech, samečci ve dvou letech. Když přichází doba tření, samičky se zaoblí, neboť mají bříško vyplněné jikrami, a samečkům na skřelích naskočí bílá tzv. třecí vyrážka. Před vytřením pluje sameček vedle samičky a tlamkou ji šťouchá do břicha.

Nejúspěšněji lze potomstvo odchovat, pokud se pár včas oddělí do samostatné nádrže. Oplodněné jikry v nádrži je třeba ochránit hustou spletí jemnolistých rostlin (je vhodné je přichytit ve spodní části nádrže), nebo třecím roštem, případně kombinací obojího. Závojnatky totiž své jikry, kterých samička vyprodukuje až tisíce, pojídají.

Vylíhlý potěr poté co spotřebuje žloutkový váček a rozplave se, je třeba často krmit krmivem pro potěr, na prášek rozmělněným sušeným krmivem pro závojnatky, larvami žábronožek, rozetřeným navrdo uvařeným žloutkem nebo doma „vyrobenými“ trepkami ze senného nálevu.