Řád: pěvci (Passeriformes), čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Žije v sadech a parcích, vyhledává teplé stráně a pole s plevelem. Je 13 cm dlouhý. Pestré jsou i samičky, jen mají menší červenou masku. Část stehlíků u nás zimuje, část táhne na jih Evropy. Již v únoru samečci cvrlikají, zimní hejnka se zjara rozpadají na páry.
Potrava: Živí se semeny dřevin i bylin, nejraději bodláků (i okrasných na zahradě), která vytahuje šikovným zobáčkem.
Hnízdění: Hnízdo samička splétá ze stébel, lišejníků, mechů i pavučin. Je ukryté vysoko v korunách stromů. V květnu a červnu snáší 5–6 vajec, rodiče odchovají až dvě snůšky. Mláďata krmí hmyzem a natrávenými semínky z volete.

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Je stálý a vzácně přilétá na krmítko. Svědčí mu pestrá krajina s loukami, křovisky, remízky a lesíky. Samičky mají bříško šedohnědé, mladým ptákům chybí černá čepička. Tvoří páry na celý život.
Potrava: Má sice silný zobák, typický pro semenožravé ptáky, ale vedle semen rád oždibuje pupeny, výhonky, bobule, poupata a květy. Pochoutkou jsou pro něj pampelišky i drobní bezobratlí.
Hnízdění: Hnízdo hýli splétají ve větvích stromů či v keřích z větviček, vystelou je mechem a trávou a mezi dubnem a červnem v něm vychovají pětičlennou snůšku. Mladí zůstávají s rodiči až do příštího jara.

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus)

Dříve Českem pouze protahoval do Asie, nyní vzácně hnízdí v pohraničních horách, výjimečně i ve vnitrozemí. Zdržuje se na vlhčích nížinných i vysokohorských loukách, v lužních lesích, na zarostlých březích vod. Je stejně jako hýl obecný 15 cm dlouhý, s 26 cm v rozpětí. Samičce chybí červené zbarvení, břicho má světlé.
Potrava: Na keřích i na zemi hledá semena, výhonky, pupeny a hmyz.
Hnízdění: V nízkých a hustých keřích si splétá miskovité hnízdo z trávy. Samička snáší 4–5 vajíček nejvýše dvakrát, mezi květnem a červnem. Jarní zpěv samečků zní v našich krajích exoticky, podobá se zpěvu žluvy hajní.