Zvonohlík zahradní (Serinus serinus)

Sameček 12 cm velkého zvonohlíka svítí sytě žlutou barvou, samička je méně nápadná. Z olivových hájů a vinic jižní Evropy se v 19. století rozšířil až k nám, nejprve do nížin, posléze i do nejvyšších hor. Rád zavítá do přívětivých zahrad, sadů, parků a vinic. Hlas samečka, hlasitě a vytrvale zpívajícího z vršku stromu, z drátu nebo v letu, je rychlý a švitořivý. Na podzim odlétá do Středomoří, někteří ptáčci však s cestou otálejí až do listopadu nebo dokonce zůstávají přes celou zimu.

Potrava: Živí se semeny plevelů, která hledá při zemi. Pochutná si i na pampeliškách.

Hnízdění: V korunách stromů či keřů splétá hnízdečko z lýka, kořínků, trav, pavučin a lišejníků. Vystele je pírky, srstí a chmýřím a dvakrát za rok v něm vychová kolem čtyř ptáčat.

Zvonek zelený (Carduelis chloris)

Hejnka až 15 cm velkého, zavalitého ptáčka často přilétají na krmítko. Zvonci milují slunečnicová semínka. Zahrady, především venkovské, však stále častěji obývají i v létě, pokud skýtají dostatek listnatých stromů a keřů. Podobně i sady a parky jsou jim častým domovem.

Z vrcholku stromu, nebo v rychlém letu sameček pronikavě, zvonivě zpívá. Je to skutečně zvonek zelený, sameček výrazněji nežli šedší samička.

Potrava: Silným zobákem obratně loupe semena a plody, které hledá na stromech i na zemi.

Hnízdění: Prostorné hnízdo z větviček a stébel trávy staví obvykle v koruně jehličnatého stromu, neboť hnízdí již v době, kdy listnáče teprve raší. Vystele je chlupy a peřím a vychová v něm až šest mláďat dvakrát, výjimečně až třikrát za sezónu.

Křivka obecná (Loxia curvirostra)

Křivka je kolem 16 cm velký pták s výjimečně tvarovaným zobákem, díky kterému je nezaměnitelná s jiným druhem. Jeho horní i dolní čelist je protažená a vzájemně se kříží.

Potrava: Podivuhodný zobák, na kterém se kříží přečnívající horní a dolní část, je dokonalý nástroj k loupání šišek a vybírání semínek. Potravou křivky jsou semena smrku, případně borovic a modřínů, jen doplňkově sezobne hmyz. Křivky se za úrodou šišek stěhují po celé Evropě sem a tam. Ocení lesní tůňky a pramínky k uhašení žízně po zobání suché potravy.

Hnízdění: Hnízdí ve větvích těch nejvyšších smrků, nejčastěji v neobvyklou dobu, mezi prosincem a květnem, kdy dozrávají semena jehličnanů. Malé hnízdečko z větviček, kůry a mechu pečlivě vystýlá a zatepluje chlupy, aby vajíčka (nejvýše 4) a ptáčata zespodu neprochladla. Svrchu je samička neustále zahřívá.