Barzoj je již devět století nedílnou součástí ruské národní kultury. Jako lovecký chrt ruské aristokracie byl využíván při lovu velké zvěře a dokonce i vlků. Dnes je chován spíše jako plemeno pro nadšence, společenské a dostihové, nicméně lovecké pudy v něm přetrvávají, na což je třeba brát zřetel. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody kyjevského Anna Jaroslavovna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky. Od konce 19. století se barzojové nacházejí v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.
Důstojný a vyrovnaný chrt
Tento velký, impozantní a mimořádně ušlechtilý chrt s polodlouhou srstí má důstojné a k cizím poněkud odtažité chování. Působí naprosto vyrovnaným a sebevědomým dojmem, pánovi a jeho rodině je oddaný, od cizích lidí si udržuje odstup. Navzdory své odměřenosti dovede být i ostrý a reagovat velmi rychle, pokud k tomu má důvod. Jeho povaha plně odpovídá hrdému aristokratickému zevnějšku.
barzoj
Citlivý aristokrat
Barzoj potřebuje hodně pohybu, ovšem když se pořádně proběhne, dovede si vychutnat i nutný a dlouhý odpočinek. Vyžaduje důsledný a trpělivý výcvik a především hodně pozornosti a lásky svého pána. A také klidnou domácnost, protože je velmi citlivý na atmosféru a psychicky nevyrovnaný člověk je pro něj nevhodným společníkem.