Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu, je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance.
Belgický ovčák nesnáší nudu
Tento pes je výjimečně pracovitý, učenlivý a oddaný. Vyžaduje však bezpodmínečně dostatek činnosti a pohybu – jinak bude nudu zahánět po svém. Je ideálním psem pracovním, nebo parťákem pro aktivního pána, který s ním bude provozovat psí sporty, podnikat dlouhé výlety a podobně.
Štěňata potřebují důslednou, avšak velmi citlivou a laskavou výchovu, jinak se psi ze strachu mohou stát agresivními. Potřebují být se svým pánem co nejvíce v kontaktu, postupně s ním objevovat svět a posilovat sebedůvěru.
belgický ovčák Tervueren
Jak plemeno vzniklo?
V devatenáctém století žilo v Belgii množství psů, kteří svědomitě hlídali stáda dobytka. Byli si poměrně podobní, typ i barva jejich srsti byly však značně rozdílné. V září roku 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce zorganizoval profesor A. Reul z Veterinární školy v Cureghemu, průkopník a zakladatel tohoto plemene, svod 117 psů k výběru nejlepších jedinců k selektivnímu chovu.
belgický ovčák Malinois
Pes všech barev
První standard byl sepsán v roce 1892, ten definoval plemeno se třemi možnými variantami srsti. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint–Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901 a lze říci, že teprve kolem roku 1910 byly typ a povaha belgického ovčáka ustáleny a dnes je plemeno uznáváno ve čtyřech různých typech srsti.
belgický ovčák groenendael
- Groenendael je černý, dlouhosrstý, s bílými odznaky možnými pouze na hrudi a tlapkách
- Lakenois má světle hnědou, středně dlouhou, vlnitou a hrubou srst, tmavší může být na masce a ocase
- Tervueren má srst do žluta nebo do šeda, dlouhou, a černou masku
- Malinois je krátkosrstý, světle hnědou barvu srsti oživují černé konečky chlupů
Dlouhosrstý Groenendael vyžaduje pravidelnou péči o srst, spíše než kartáčování mu však svědčí pročesávání řidším hřebenem, který nepoškodí podsadu. Krátká srst žádnou zvláštní údržbu nevyžaduje. Specifická srst lakenoise se udržuje velmi řídkým hřebenem a jednou až dvakrát ročně trimováním, je nevhodné ji stříhat.