Za kolébku tohoto plemene je považováno Švýcarsko, konkrétně okolí města Bern. Charakteristické tři barvy nejsou se salašnickými psy spojeny odjakživa. Původně mohli mít pouze dvě barvy, červenobílou nebo černobílou. Struktura jejich srsti ani barva nebyla uniformní. Při výběru byly důležité hlavně pracovní schopnosti a povahové vlastnosti.
Bernský salašnický pes
Z historie plemene
Předchůdci bernský salašnických psů byli chováni v okolí Bernu. Využívali se jako hlídači na statcích, tahači vozíků s mlékem a jako naháněči stád skotu nebo koz. Polovina 19. století znamenala průnik industrializace do Švýcarska a s tím spojený přesun mnoha statkářů k jinému zaměstnání. Pracovním psům ubývala práce a jejich počty se snižovaly. Plemenný chov si později vzala na starosti profesor Albert Helm v čele skupinky kynologů, která nenechala toto plemeno zaniknout. Na jeho podnět bylo v roce 1919 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes, (dříve označované jako dürrbachští psi). Až do 60. let 20. století byl bernský salašnický pes mimo Švýcarsko málo známý.
Plemenný standard
BSP (bernští salašničtí psi) jsou spíše podsadití, silní a dobře pohybliví psi. Poměr mezi výškou kohoutku a délkou těla je u nich 9:10. Tito užitkoví psi mají silné končetiny a harmonické proporce těla.
Povahově jsou sebejistí, středně temperamentní, pozorní, jistí, dobrosrdeční a v každodenním kontaktu nebojácní. Jsou přátelští vůči neznámým osobám a přítulní při kontaktu se známými osobami. Jsou dobře ovladatelní. Jako domácí mazlíčkové jsou skvělí. Mají příkladný vztah k dětem, které žijí s nimi v rodině.
Jejich srst má základní barvu sytě černou se sytým červenohnědým pálením na tvářích, nad očima, na hrudi a na všech končetinách. Na hlavě najdeme čistě bílou symetrickou skvrnu rozšiřující se po obou stranách k čenichu. Za žádoucí se považují bílé tlapky a s bílá špička ocasu. Za přípustnou se považuje bílá skvrna na šíji anebo na zadku.
Velikost a míry
Silné kompaktní tělo se svalnatým krkem dosahuje na výšku v kohoutku u fen 58-66 cm a u psů 64-70 cm. Za ideální je považována výška v kohoutku u psů 66–68 cm, u fen ideálně 60-63 cm. Váha se u dospělých psů pohybuje v rozmezí 58-66 kg a u fen 35 -45kg. Hlava je silná, lehce klenutá.
Uplatnění v současnosti
BSP umí stejně jako bernardýni vyhledávat lidi ztracené v lavinách a sněhových závějích. Bernští salašničtí psi milují pobyt venku. Zvlášť na sněhu se jim moc líbí. Ale naopak se jim nelíbí, když se nemohou dostat do domu, kde bydlí jejich lidská smečka. V současnosti jsou oblíbenými domácími mazlíčky, kteří by mohli klidně zastávat funkci chůvy dětí v rodině.
Bernský salašnický pes není zrovna milovníkem vody
Povaha a chování
Současné popularitě tohoto plemene pomohl nejen atraktivní zevnějšek, ale i přitažlivé povahové rysy. BSP jsou přátelští psi, kteří milují, když je jejich smečka (i ta lidská) pěkně pohromadě. Jsou to značně přizpůsobiví psi, věrní svým lidem a ochranitelští vůči dětem a dalším domácím mazlíčkům. Dospělá zvířata mívají ve většině případů klidnou povahu. Dokážou s velkou přesností vycítit náladu svých nejbližších. Hrubá slova a tresty je mohou silně ranit. Pouze někteří psi mohou být v chování dominantní vůči ostatním psům, ať už těm v rodině, či vůči cizím psům. Takové chování se u nich objeví obvykle v pubertě. Dá se to ale zvládnout pomocí důsledné socializace. Dobře vychovaného psa, ale může majitel bez obav brát všude s sebou.
BSP - bernský salašnický pes prostě děti miluje.
Problematické chování
Správná výchova a dostatečná socializace vyhladí problematická místa v chování, která se objevují obvykle jen u psů v období puberty. Soužití BSP s ostatním psy v rodině bývá pohodové. Problém může nastat, pokud by se dva psi museli dělit o svůj domov s fenkou, V takové případě může docházet k bojům o moc. Výraznější boj o postavení ve smečce může nastat, i když u dvou silně průbojných jedinců stejného pohlaví. I když se BSP chovají k dětem skvěle, nikdy je nenechávejte s dětmi o samotě bez dozoru. Velmi malé děti často za psy lozí, a to mohou psi vnímat jako hrozbu. Mohlo by dojít i k nevědomému ublížení dítěti, při hře nebo při objevování.
Hlídání
Bernští salašničtí psi si dokážou spolehlivě ohlídat své teritorium. Jako vetřelce mohou vnímat cizí kočky, ježky a pochopitelně cizí psy nebo osoby. Na druhou stranu cítí odpovědnost za všechny své blízké a za všechna zvířata, která patří do jedné společné smečky. Dům a zahradu kolem něj považuje za společné teritorium své smečky. Vůči možným, vetřelcům je vždy ostražitý. Protože BSP nejsou nijak ostří obranáři, neštěkají rozčileně, ale každého cizího návštěvníka ohlásí hlubokým štěknutím. Pak cizince sledují, dokud se nedostaví pán, aby celou situaci vyhodnotil. Hluboký mohutný hlas těmto psům dodává na respektu. Hlídání není třeba stimulovat, spíš se to nedoporučuje. S příchodem dospělosti začínají psi s hlídáním sami.
Zdravotní obtíže
Vzhledem k tomu, že chovu BSP se věnují jak zkušení chovatelů, tak i takoví lidé, kteří chtějí na psech pouze vydělávat peníze, je nutné dobře sledovat, zda si pořizujeme zdravého psa z dobrého chovu. Rutinní veterinární vyšetření jsou pro štěňata tohoto plemene zásadní. Při kontrole mohou být doporučeny speciální léky a diety. Život mnoha jedinců tohoto plemene je zatížen řadou dědičných odchylek, například dysplazií kyčelního kloubu, odchylkami loketních kloubů, či dispozicemi ke vzniku nádorového onemocnění. Navíc někteří jedinci se rodí s neúplným chrupem. To je důvod, proč seriózní chovatelé kladou velký důraz na dostatečné testování jedinců ještě předtím, než dojde ke krytí. Je nutné starat se důsledně a pravidelně o srst, aby se jim nevytvářely dredy, pod kterými by se jim mohla zapařit kůže. U BSP se velmi často vyskytuje také entropium – dědičné oční onemocnění, při kterém jsou víčka vychlípená dovnitř a řasy na okrajích víček tak vyvolávají dráždění oka. Stejně jako u jiných velkých plemen psů je i u BSP větší pravděpodobnost výskytu torze (přetočení) žaludku. Z tohoto důvodu je třeba zabránit tomu, aby tito psi konzumovali příliš velké množství sněhu nebo studené vody.
