Ještě v sedmdesátých letech minulého století jsme se s tímto ovčáckým psem mohli setkat na salaších v Beskydech, severní Moravě, Českomoravské vysočině i na mnoha místech v severních Čechách. Šlo o plemeno velmi podobné slovenským čuvačům jen menšího vzrůstu. V kohoutku se jeho výška pohybovala okolo 45 – 55 cm. V padesátých letech měl ještě stojící uši, o desetiletí později byli však již předváděni jedinci s položenýma ušima. To však vedlo k odmítnutí těchto psů jako samostatného plemene bundáš, a bylo to odůvodňováno tím, že se jedná o degeneranta slovenského čuvače.
Bundáš měl hustou bundu
Bundášové byli právě díky své nevelké výšce vhodní pro práci v rovinatém i horském prostředí, a to s ohledem na nízkou náročnost v krmení. Bohaté osrstění s velmi hustou podsadou, které se říkalo „bunda“ ho činilo ideálním psem pro tuto oblast. Od tohoto označení získalo toto plemeno jméno bundáš.
Pojmenování plemene
Pastevečtí psi, jakým byl bez sporu i beskydský bundáš, byli odedávna používání k zaháňce, pasení a hlídání stád ovcí, koz, skotu, prasat i koní. Bývají označování také jako psi pastevní, pastýřští, salašničtí nebo ovčáčtí. Prakticky se jedná o synonyma, neboť každý pes, který má vlohy pro střežení stáda, může po absolvování výcviku střežit stádo ovcí stejně jako stádo skotu. Tyto názvy se dodnes odráží v různých názvech plemen, aniž by svým významem nějak určovali specializaci označených plemen.
Původní česká plemena psů
Vlastnosti pasteveckých plemen
Pastevečtí psi jsou psi středně silní, dobře stavění. Musí vydržet celodenní námahu při střežení stáda. Jejich srst by měla být natolik odolná, aby dokázala psa ochránit od nepříznivého počasí, které na horských “kotárech“ často vládne. Kromě věrnosti svému pánu salašničtí psi projevují nebojácnost, ostražitost a také nedůvěřivost k cizím lidem. Dále je důležité, aby tito psi neměli příliš silně vyvinutý lovecký pud. Ten by je totiž oddaloval od střežení stáda a sváděl je ke sledování stop či k honění zvěře.
Pastevecká plemena
Pastevecká plemena se vyvinula hlavně v těch zemích, kde byly a často ještě jsou dobré podmínky pro pasení stád. Ideální jsou horské louky a travnaté stepi. Dříve bylo v našich poměrech rozvinuto pastevectví pouze na Slovensku, a právě zde vznikl náš jediný pastevecký pes - slovenský čuvač, jeho nejbližšími příbuznými jsou polský Tatra owczarek Podhalaňski a maďarský kuvasz. I oni jsou plodem beskydských a karpatských hor.
Beskydský bundáš byl podle pověsti výborný ovčák, ale špatný hlídač.
Slovenský čuvač
Skutečný domov má toto plemeno v drsných horských pastvinách. Jeho hustá srst jej chrání před nepohodou a ostražitá povaha před útoky na jeho stádo nebo rodinu. Slovenský čuvač je u nás poměrně silně rozšířen, a to nejen na Slovensku, ale i v Čechách a hlavně na Moravě. Jeho využití při stále více se rozšiřujícím chovu ovcí a pastvě skotu mu zaručuje skvělou budoucnost. Povahově se jedná o psa ostražitého, neobyčejně inteligentního, sebevědomého a neohroženého. Má všechny vlastnosti, které by měl mít dobrý ochránce stáda. Je to věrný pes, k domácím lidem až dobrácký a skvěle se hodí i jako pes hlídací. Přes svůj statný impozantní zjev je tento pes klidný.
Pravděpodobně mají v současnosti beskydští bundášové jediného přímého pokračovatele, a tím je právě slovenský čuvač.
