Bordeauxská doga patří mezi nejstarší francouzská plemena. Dříve se využívala k lovu velké zvěře, k zápasům, k hlídání domů a stád a jako pomocník řezníků. V době britské nadvlády v Bordeaux byla prý křížena s mastify i s podobnými španělskými dogami. Výsledkem je dnešní podoba. Mezi světovými válkami a během té druhé toto plemeno početně utrpělo natolik, že po roce 1945 se téměř vytratilo. Jeho obliba vzrostla až v 60. letech 20. století.
Jak velký je pes a fena?
Bordeauxská doga je silný pes se svalnatou stavbou těla, je impozantní a vzbuzuje velký respekt.
Bordeauxská doga se dříve hojně využívala k hlídání domů.
- Toto plemeno má hladkou, krátkou a na dotek jemnou srst, která může být zbarvena žlutě ve všech odstínech a nevyžaduje nijak náročnou péči.
- Psi dorůstají kohoutkové výšky 60 až 68 cm a feny od 58 až do 66 cm.
- Hmotnost psů je minimálně 50 kg, feny váží nejméně 45 kg.
Klidná povaha impozantního plemene
Bordeauxská doga je dobrým společníkem a ke svému pánovi i celé rodině se chová láskyplně. Je vhodná i k dětem, kterým je trpělivou chůvou (samozřejmě i ony se k ní musí chovat patřičným způsobem), dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty.
Bordeauxská doga, štěně.
Pokud je chována spolu s ostatními psy, ideální je přátelství od štěněte a opačné pohlaví, nebo naopak velký věkový rozdíl, který předejde boji o postavení ve směčce, které by jinak muselo zákonitě nastat. Kontakt s ostatními zvířaty od útlého věku je každopádně žádoucí pro správnou socializaci, která spolu s rozumnou výchovou podpoří klidnou, vyrovnanou a přítelskou povahu tohoto plemene. Pokud není zvyklá na zvířata, může se při špatném vedení chovat i nepříjemně agresivně.
Pochvala je při výchově důležitá
Tato doga je skutečně velmi klidná, vyrovnaná, není agresivní, vůči neznámým osobám je však obezřetná. Je velmi dobrým hlídačem.
Pochvala a pomazlení je u výcviku důležitá.
Od útlého věku vyžaduje pravidelnou výchovu a výcvik. Výchova musí být důsledná, ale láskyplná – pochvalou ve správné chvíli lze dosáhnout mnohem většího pokroku, než tvrdým drilem, protože pro pánovi oddanou dogu je chvála velkou motivací. Důležitá je i intonace hlasu, ze které pes velmi dobře pozná, pokud provedl něco co nesmí.
