Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) je nejčastěji chovaný zástupce takzvaných zemních veverek.. Ve šplhu i skoku je stejně obratný jako naše veverka obecná, ale doupata k spánku a odpočinku si na rozdíl od ní buduje pod zemí. Pochází z Asie, dožívá se přibližně osmi let. Podobný a rovněž chovaný je i čipmank východní (Tamias striatus)
Hyperaktivní samotář
Burunduk potřebuje spoustu pohybu stejně nutně, jako jídlo a vodu. Je nesmírně aktivní a zvědavý. V malé kleci rychle propadá nudě a bezcílnému pohybovému stereotypu. Protože je samotář, pohyb a prozkoumávání okolí je jeho hlavní náplní a realizací. Je neuvěřitelně hbitý, rychlý a obratný. Je radost jej pozorovat, pokud má ke svým akrobatickým kouskům vhodný prostor a cvičební nářadí.
Burunduci sice v přírodě žijí ve volných koloniích, ale v jejich rámci si každý striktně střeží své soukromé teritorium a těžké potyčky na hranicích jsou běžné. Začátečník by proto měl chovat zásadně pouze jednu veverku.
Burunduka proto při venčení musíte neustále hlídat. A také přijmou fakt, že svou potřebu vykoná, kde ho zrovna napadne – trus však, podobně jako pach veverky samotné, náš nos vůbec neucítí.
Málokdo bude moci svým svěřencům poskytnout výběh opravdu několik hodin denně. Mnohem vhodnější je proto ubytování v prostorné voliéře vyráběné pro velké ptáky. Stát musí na místě bez průvanu, kam nepadají přímé sluneční paprsky, ale kde je přesto dostatek světla, neboť se jedná o zvířata s denní aktivitou.
Minimální rozměry klece 1x1x1 m jsou přijatelné v případě, že se ochočená veverka denně probíhá po bytě. Zde na ní ovšem číhá mnoho nepřirozeného nebezpečí:
- elektrických kabely, které hlodá
- velké nádoby, kam spadne a nemůže ven
- plastové sáčky
- čistící prostředky a další chemikálie
- příliš hladké plochy
Mezi nezbytné vybavení klece patří:
- budka na spaní o rozměrech nejméně 15×15×15 cm
- svislé i vodorovné, pevně ukotvené silné větve i s kůrou, po kterých bude moci veverka šplhat
- houpačky z látky, provazy a pozorovatelny
- zadní a boční stěny obložené hrubě opracovaným dřevem (vhodné ke šplhu)
- slaměná podestýlka s trochou sena, kterým si veverky rády vystýlají domeček
- obyčejnou zeminu ve větší nádobě, aby se mohly popelit
- napáječka s denně čerstvou vodou
Podestýlku v úkrytu zbytečně nevyměňujte, abyste veverku nestresovali – její citlivý nosánek změnu ihned odhalí. Ostatně to není ani třeba, v domečku si udržuje čisto. Podestýlku klece můžete měnit častěji.
Veverkám prospívá i venkovní voliéra na chráněném místě - pozor však na možné podhrabání
Tři oříšky pro veverku
V přírodě se burunduci živí měkkými i suchými plody, příležitostně si smlsnou na hmyzu. I v zajetí potřebují proto pestrou potravu:
oves, pšenici, proso, slunečnici, semenec, lískové a vlašské ořechy, žaludy, bukvice, šípky rozmanité druhy ovoce, ptačinec či pampelišku. V dobře vybavených chovatelských obchodech jsou k dostání speciální směsi pro veverky. Na doplnění bílkovin postačí jeden cvrček či tři mouční červi denně.
Ořechy podávejte ve skořápce, veverky si při dobývání sladké odměny obrušují stále dorůstající hlodáky. Pokud zrovna nemáte celé ořechy, poslouží i větvičky ovocných stromů (chemicky neošetřených!).
To, že potrava okamžitě zmizí z misky, neznamená, že ji veverka tak rychle spořádala. Jen si ji šikovně nacpala do lícních toreb a ukryla. Domeček proto občas opatrně kontrolujte. Střádalka však obvykle ukládá pouze suché krmení a doma si udržuje čisto.
Jak si získat důvěru
Mladý jedinec (do stáří půl roku) se poměrně snadno ochočí. Nesmíte na něj ale spěchat, přibližovat se k němu pomalu a postupně, být klidní, trpěliví a ohleduplní. Na ruku si zvykne nejsnáze podplacen pamlskem a brzy po chovateli vesele šplhá jako po stromě.