Křepelky chová přes dvacet let a je s jejich užitkovostí i ekonomickým přínosem do domácnosti spokojený. V současné době není problém křepelky sehnat, protože chovatelů je dostatek a mnozí je dokonce předvádějí na nejrůznějších výstavách Českého svazu chovatelů. Lidé si je pořizují zdravá vejce a čerstvé maso pro potřeby rodiny. Výběr je možný ze dvou užitkových typů – křepelky nosné a masné. Jak už jejich pojmenování napovídá, první typ je šlechtěn na snášku, druhý na maso, ale i vajec produkují dostatek.

Vejce od obou typů mají vysokou nutriční hodnotu a pomáhají proti alergiím a jiným civilizačním chorobám, například pozitivně ovlivňují krevní tlak. Vejce se doporučují lidem s oslabenou imunitou, těhotným ženám a dětem. Zvláštností křepelčích vajec je tuhá blána pod skořápkou, která ztěžuje vyklepnutí žloutku. Proto je výhodnější skořápku nerozbíjet, ale ostrou špičkou nože vajíčko propíchnout nebo speciálními nůžkami odstřihnout špičku.

Křepelky mají rády teplo

„Chovám křepelky japonské masné, takzvané faraony, které jsou trochu větší než křepelky nosné. A také snášejí větší vajíčka, kolem 15 g na váhu, a během sezony jich snesou 250-290. Křepelky ovšem nechovám jen kvůli vajíčkům, ale také pro maso, protože je křehké a lahodné. Zájemce, který si je pořídí pouze pro vejce, jich může mít, kolik chce, třeba jen pět, deset či padesát. Pokud nepočítá, že by odchovával kuřátka, nemusí mít v hejnu kohoutky. Nepřítomnost kohoutků nemá žádný vliv na snášku vajec. V květnu je největší nápor na koupi slepiček, to mladé křepelky zpravidla začínají snášet a nesou do října nebo listopadu. Mladé hejno začne snášet, jakmile se ustálí venkovní teplota. Ta je důležitá, protože pokud chceme zajistit maximální snášku, potřebují křepelky alespoň 20 °C. Na snášku má vliv i světlo, a tak jim někteří chovatelé prodlužují den tím, že jim v odchovně svítí. A ještě jednu radu bych doporučil. Nejlepší je kupovat křepelky ve stáří pěti šesti týdnů, tedy krátce před snáškou. V té době lze určit i jejich pohlaví.“

Křepelky ocení venkovní výběh jen v létě, chlad jim nesvědčí. Chovány jsou proto i v garážích, sklepích a dalších chráněných místnostech. Díky malému vzrůstu nejsou náročné na prostor, ovšem život v klecích, ve kterých jsou často chovány, jim spokojený život nepřinese - je to stejné, jako klecový chov nosnic. Větší prostor s podestýlkou je náročnější na údržbu, ale křepelky na ní zabaví a nejsou pouhými stroji na výrobu vajíček.

Krmení a voda

Petr Šalom křepelky krmí granulovanou směsí pro nosnice a přidává vápenný grit, aby vejce měla pevnou skořápku. Důležitá je také čerstvá voda. Když se jí křepelkám nedostává třeba jen půl dne, mnohdy přestanou týden snášet. Nosné hejno si ponechává rok, až do přepelichání. Křepelky pak sice začnou snášet znovu, ale už méně. Křepelka japonská kuřátka nevysedí. Je to desítky let šlechtěné plemeno na snášku, a tak nekvoká. Proto chovatelé využívají k rozmnožování elektrické líhně.

„Než křepelky masné dorostou, krmím je směsí pro kuřata a později směsí pro brojlery, aby narostly a udělaly výstavní váhu. Nutit je ke snášce dříve není dobré, protože potom snášejí menší vajíčka. Teprve po zhmotnění je začnu krmit směsí pro nosnice. Faraoni začínají snášet v sedmém osmém týdnu, nosné křepelky už kolem pětatřicátého dne života. Dnes chovatelé šlechtí křepelky nejen na snášku vajec a maso, ale také na barevné rázy. U nás je nejvíce rozšířená divoká barva. U ní lze rozeznat pohlaví už ve třech týdnech. Pak je například ráz zlatý, stříbrný, mahagonový, šedý nebo bílý. U těchto rázů se pohlaví zpravidla rozezná až v dospělosti. Slepičky, od kterých odebírám vajíčka do líhně, měním po půl roce, protože později ztloustnou, zleniví a nemají už takovou oplozenost vajec. Na lísku nasazuji 180 vajec a vylíhne se asi 120 kuřátek. Z tohoto počtu je ale zpravidla jedna třetina slepiček a dvě třetiny kohoutků. Přírodě prostě neporučíme.

Pozor na nováčky v hejnu

Začínajícím chovatelům bych doporučil, aby do založeného chovného hejna už jiné kusy nepřidávali. Pokud chtějí totiž nahradit například uhynulou slepičku jinou, křepelky ji uklovou. Cizí element mezi sebou nesnesou. Proto je lepší dát dohromady více slepiček a k nim příslušný počet kohoutků. Zpravidla se počítá jeden kohoutek na tři slepice. Výhodou většího počtu hejna je lepší oplozenost vajíček. Může se totiž stát, že některý kohoutek je pohlavně líný, a tak je jistota, že za něho zaskočí jiný.“