„Chovám více plemen, ale pokud se mě někdo zeptá na chov hus pomořanských, doporučím je pouze tomu, kdo má na zahradě vodu,“ říká Irina Hellerová z Lazska na Příbramsku. „Pomořanky nejsou nenáročné na péči,“ vysvětluje dál. „Jsou oblíbené i proto, že rychle rostou a mají dobrou jateční výtěžnost. Ale pro spolehlivé oplození potřebují aspoň malý rybníček. Houser je těžký, jako dospělý má až devět kilogramů a bez vody, která ho nadnáší, špatně pojímá. A neoplozená vajíčka jsou pro chov pohromou.“
Pomořanské husy u příbytku blízko vody
Starobylé plemeno
Husa pomořanská je velkého tělesného rámce s mohutným vodorovně neseným trupem, výraznou hlavou s červeným až oranžově červeným zobákem a silným, středně dlouhým krkem. Pochází z Německa, z pomořanské oblasti při pobřeží Baltského moře, podle které byla pojmenovaná. Plemeno bylo vyšlechtěno do třech barevných rázů: bílého, divokého a divoce strakatého, který je nejen u nás, ale v Evropě vůbec, nejrozšířenější. Němečtí chovatelé vyšlechtili i žlutě divokou barvu. Pomořanky patří mezi nejstarší husí plemena a některé encyklopedie uvádějí, že první zmínka o jejich chovu se objevila už v roce 1500.
Husí jídelníček
Husy jsou býložravci, takže základem jejich potravy je pastva, kterou využívají od jara do zámrazu. Aby však dosáhly předepsané mohutnosti a hmotnosti na výstavy, krmíme je šrotem a obilovinami, které obohacuju vitaminy a minerály. Husy jsou žravé a na množství potravy závislé. Odvděčí se však tím, že housata vylíhlá na jaře, mají na podzim hmotnost dospělých hus.
Zkušenosti s odchovem
„Základní chovný kmen tvoří pár. V přírodě husy žijí také v párech, i když husy landeské a labutí chováme v poměru houser a dvě nebo tři husy. Pomořanky jsme si přivezli z výstavy v Lipsku před čtyřmi lety. Jsou podobné landeskám, ale jsou těžší. Začátečníkům doporučuju, aby husy nekupovali od jednoho chovatele. Jen tak budou mít jistotu, že nejsou v příbuzenském poměru, protože příbuzenská plemenitba nedělá dobrotu. Snižuje plodnost zvířat a jejich odolnost a mnohdy se v takových chovech vyskytují i různé vady jedinců.
Housata se líhnou zjara a mohou si užívat zelené období roku
Díky hustému peří mohou být pomořanky ve výběhu celoročně. Do domečku, který mají na zahradě k dispozici, ani v zimě nechodí. Využívají jej pouze, když snášejí vejce a pak na nich sedí. V odborných článcích se uvádí, že toto plemeno snáší 25-30 vajec. Pro naše to však neplatí, například loni husa snesla 12 vajec a začala snášet až v dubnu, přičemž v květnu se vylíhla první housátka. Husy snášejí s denní nebo dvoudenní přestávkou. První vejce odebírám, aby je v zimě nepoškodil mráz, husa je nerozšlápla nebo se o ně nepostarala kuna. A vrátím je, když vidím, že už chce husa nasednout. To je tak po snesení sedmého osmého vejce. Začíná sedat, upravuje hnízdo a vystýlá je prachovým peřím. Snáškové hnízdo husám připravuju sama, přepážkou ohradím roh v domečku a vystelu slámou. Zbytek si husa dodělá.“
Péče o housata
„První měsíc krmíme housátka drobnými granulkami pro kachňata – kachní směsí, a pak přecházejí na normální stravu pro dospělé husy. Živí se tedy trávou, semeny rostlin, šrotem, různými druhy obilí, spadlým ovocem, ale například žížaly nebo slimáky na rozdíl od kačen nežerou. Předkládáme jim také doplňková krmiva kvůli vitaminům, aby byla životaschopná a zdravá.
Na podzim všechny husy odčervujeme. Výhodným přípravkem je třeba Chemisole, který se rozpouští ve vodě. Dokáže paralyzovat parazity a následně je z těla zvířat vylučovat.
