obrázek z archivu ireceptar.cz

Výchova psa (5): Dobrý den, má rodino!

O šťastné chvíle výchovy štěněte se zhruba do osmi týdnů jeho věku dělí chovatel se psí mámou, pak už je všechna odpovědnost na novém majiteli. Nejzákladnější návyky má štěňě již vštípené jak od své matky tak i od sourozenců. Teď ho čeká začlenění do lidské smečky. To je take tématem pátého dílu psího seriálu iReceptáře.

jade.jpgjade.jpgAutor: Archiv ireceptar.cz

Štěně by v novém domově mělo být v kontaktu s lidmi i s jinými psy. Důležité je, aby poznalo různé situace, které bude v životě potřebovat (jízda v autobusu, v autě, pobyt v kavárně, procházky na vodítku atd.).

To je ale hodný pes!

Naučit psa konat svou potřebu venku je poměrně jednoduché, chce to jen dostatek důslednosti a trpělivosti, což platí o výchově psa obecně. Štěně vyvedeme z bytu vždy poté, co se probudí, a dále, když se nakrmí. Vždy počkáme, až potřebu vykoná.

V minulém díle Štěně v autě jsme se zabývali cestováním se psem

Pokud se nehoda stane doma, štěně pokáráme. Vždy, když se štěně venku vyprázdní, hodně je pochválíme, případně odměníme drobnou laskominkou. Pokud budeme dostatečně důslední, štěně se naučí dělat svou potřebu pouze venku velice rychle.

Druhým častým problémem je okusování různých předmětů a zařízení bytu, což bývá většinou projevem nudy, ze kterého se později může stát těžko odstranitelný zlozvyk. Štěně by mělo mít dostatek pohybu i možností si pohrát. Nikdy bychom mu však neměli hračky nechat stále k dispozici. Štěně zabavíme, pohrajeme si s ním a vždy po hře zase hračky uklidíme. Jakékoliv okusování něčeho jiného než hraček opět důsledně trestáme pokáráním. Nesmíme se ovšem divit, že dvouměsíční stěně něco rozkouše, pokud je necháme celý den v bytě samotné.  V tom případě bychom měli pokárat sami sebe.Psík bude první týdny vyžadovat zvýšenou péči a podle toho bychom si měli uzpůsobit svůj denní program.

Kdo je tady šéfem

Nejdůležitějším krokem při socializaci a výchově psa je pak vymezení jeho pozice v rodině. Pro psa je lidská rodina smečkou a on bude vždy více či méně usilovat o vyšší pozici, než by měl mít, tedy tu nejnižší. Je zásadním omylem myslet si, že pes se správně zařadí sám od sebe. Je také nepopulární říkat, že pes necítí lásku nebo nenávist, že olizování, kňučení, lehání si na záda a podobně nejsou projevy lásky, ale podřízenosti. Ovšem úplně stejně se bude náš domácí miláček projevovat vůči silnějšímu psu, který mu ukázal svou nadřazenost. Pokud v rodinné smečce není člověk nadřízený psu, můžeme čekat nepříjemnosti, které v lepších případech končí předáním nezvladatelného zvířete do útulku, v horších pokousáním členů domácnosti.

Pro Receptář Pavel Hanuška, foto morguefile.com

Rozumíte svému psovi? Naučíme vás mluvit psí řečí!

 

Akční letáky