Činčila je velmi půvabný a čistotný hlodavec

Činčily jsou čistotné a roztomilé společnice. Jak je chovat v bytě?

Činčila jihoamerická už dlouhá léta stojí v popředí zájmu hobby chovatelů. Je čistotná a nešíří kolem sebe typický zápach hlodavců. Hodí se proto i do paneláků a činžáků.

Činčily se původně chovaly pro velmi kvalitní, hedvábně jemné a husté kožešiny. Dnes je jiná doba, velkochovy naštěstí mizí, tato zvířata slouží už jen jako zajímaví společníci. Zima jim nevadí, právě typický kožich je chrání, ale teplotu vyšší nad 25 °C špatně snášejí. Proto jim k životu v zajetí vyhovuje suchá místnost s co nejnižší relativní vlhkostí, v níž není průvan a kam nesvítí přímé slunce. K chovu je vhodná velká vysoká voliéra o rozměru šatní skříně s poličkami, kde zvířata ráda odpočívají, s napáječkou, keramickým krmítkem na granule a jesličkami na seno. To by měly mít činčily po celý den k dispozici. Důležité je do voliéry umístit silnější větve, zvířata po nich budou šplhat.

Písečná koupel

V jejich domovině, kde dodnes žijí ve volné přírodě, je velmi suchý vzduch a téměř tam neprší. I to je důvod, proč nemají vytvořený ochranný tukový povlak srsti, který odpuzuje vodu. Kožich si čistí pískem. Chovatelům se tento písek prodává ve zverimexech a je třeba jej činčilám vždy nabídnout, aby jim nescházela ani pravidelná očista.

Pro písečnou koupel můžeme činčilám pořídit komfortní vaničkuPro písečnou koupel můžeme činčilám pořídit komfortní vaničkuAutor: icealien / Shutterstock.com

Skromný jídelníček

Činčily jsou úžasně skromné, v přírodě se živí pouze suchou trávou, kořínky rostlin a plody keřů. A tomu je nutné přizpůsobit i potravu v zajetí. Nadbytek tuku, bílkovin a dalších živin by totiž vedl k vážným zdravotním problémům.

Mají citlivé trávicí ústrojí, které je v první řadě uzpůsobené na zpracování vlákniny, proto je nejlepší potravou dobře usušené a prachu zbavené seno. Jako doplněk denně potřebují granule speciálně vyráběné pro tyto hlodavce (asi 25 g na jedno zvíře). Od jara jim chovatelé přidávají na okus větvičky z jabloní nebo bříz, nikoliv však třeba větve peckovin či jehličnatých stromů, které jsou příliš smolové. A jejich trávicí trakt pak také špatně zpracovává jinou než suchou potravu, tudíž bychom je neměli překrmovat ovocem nebo zeleninou, stačí množství a jen občas. Výborné jsou však šípky a sušené ovoce, zvláště křížaly. A ačkoliv jsou hlodavci, nesmíme jim dávat ořechy, které jsou mastné a způsobují jim průjem. Činčily jsou aktivní v podvečer a v noci, přes den odpočívají a spí. Proto je večerní doba vhodná ke krmení.

Život v párech

Výhodné je chovat tyto hlodavce v párech nebo v chovných skupinách, které se skládají z jednoho samečka a pěti šesti samiček. Do párů se vybírají přibližně stejně stará zvířata, která dosáhla věku osmi měsíců, i když činčily pohlavně dospívají kolem šestého měsíce. Samice nejčastěji rodí 1-2 mláďata, trojčata nejsou výjimkou, ale větší počet je už vzácnější, přestože statistiky dokumentují i šest mláďat. Mláďata se od matky odstavují v osmi týdnech, kdy mají vážit alespoň 250 g. Standardní barva je světle až tmavě šedá. Křížením a šlechtěním však vznikla řada barevných mutací, například bílá, černá, béžová, aguti, black velvet či violet.

Lze je ochočit?

Při trošce trpělivosti lze činčilu ochočit tak, že se nechá pohladit, přiběhne na zavolání nebo pro pamlsek, ale je velice citlivá na stres. Přizpůsobila se však rušivým jevům, jako jsou křik dětí, zvuk televizního přijímače a dokonce je prý imunní na hluk vysavače.

Činčily lze ochočit, vyžadují však trpělivý a jemný přístupČinčily lze ochočit, vyžadují však trpělivý a jemný přístupAutor: icealien / Shutterstock.com

Co možná nevíte činčilách

Činčily pocházejí z jihoamerických And a Kordiller v Peru, Chile, Argentině a Bolívii, kde odedávna žily až ve stohlavých koloniích. V přírodě se dožívají 18-22 let, v zajetí kolem 8 let. Kvůli kožešině je zpočátku lovili pouze domorodí Indiáni, v 16. století je objevili Španělé, kteří dobývali Jižní Ameriku a také si z jejich kožešin začali vyrábět oděvy, později se dostali do Evropy, kde se z nich stala chovná zvířata. V Americe byly téměř vyhubeny, dnes žijí nejčastěji v přírodních rezervacích.

V dospělosti měří až 35 cm, ocas mají dlouhý 15-20 cm a hmotnost činí 600 g. Samice mívá 1-3 vrhy ročně, a to i přes poměrně dlouhou březost: sto jedenáct dnů. Narozená mláďata jsou už vyvinutá, mají srst i zuby, dokážou se pohybovat a rozeznávají okolí. Samice je kojí až dva měsíce, ale již po týdnu života přijímají jemnou potravu. Činčily se vyskytují se ve dvou variantách: činčila krátkoocasá (Chinchilla chinchilla) a činčila vlnatá (Chinchilla lanigera), která je však v přírodě téměř vyhubená.

Akční letáky