Většinou stačí velmi málo: po delší době zatopíte ve víkendovém objektu a místností najednou poletuje motýl. Setkání s živým motýlem v sychravém podzimním dni či dokonce během zimy, bývá pro mnohé chataře a chalupáře velkým překvapením. Po prvotním údivu většinou následuje zvědavost, kde se motýl vzal (přiletěl? vylíhl se?) a vše korunuje snaha o jeho záchranu.
Kde se ten motýl najednou vzal?
Jednotlivé druhy motýlů a můr mají pro přežití chladného období různé strategie. Hodně stručně by se daly popsat jako útěk (úlet) do teplých krajin anebo přečkání v chráněném (nemrznoucím) prostoru. Většina druhů motýlů v mírném klimatickém pásmu nepřezimuje jako dospělec, ale ve stadiu vajíčka (např. ostruháčci, modrásek ligrusový, modrásek obecný), housenky (např. batolci, bělopásci, modrásci, okáči) nebo kukly (např. otakárci, bělásci).
Najdou se i takové druhy, jako například okáč pýrový, které většinou přezimují ve stadiu kukly, ale přežít dokáží i jako larva (housenka). Samostatnou skupinou jsou tažní motýli. Jsou to migranti, kteří každoročně překonávají dlouhé vzdálenosti směrem na jih. Z babočkovitých např. babočka admirál a babočka bodláková; z čeledi lišajovití dlouhozobka svízelová, lišaj smrtihlav, lišaj svlačcový či lišaj vinný. K tažným motýlům patří také žluťásek čilimníkový.
Existují však druhy, které přečkávají jako dospělci zimní měsíce ve stavu strnulosti (hibernace). Mezi ně patří některé babočky (babočka kopřivová, babočka jilmová, babočka paví oko, babočka bílé C a babočka osiková), žluťásek řešetlákový nebo někteří noční motýli (např. můra sklepní). Vhodné útočiště jim poskytne dutina starého stromu, jeskyně, ale zavděk vezmou i garáží, půdou nebo nevytápěným sklepem. Pokud tedy v zimním období někde poletuje motýl, pak jsou to většinou zástupci zmíněných druhů.
Motýli, na rozdíl od savců a ptáků, jsou odkázáni hlavně na vnější zdroje tepla. Teprve ty jim umožní aktivitu. Obvykle to funguje tak, že se motýli vyhřívají na slunci a nebo si pomáhají třesem (vibracemi) svalů (mávají křídly). Pokud tedy v jinak chladném objektu zatopíte, může teplo motýly probrat ze stavu strnulosti.
Záchranou jedné babočky motýlí svět nespasíte
Na webu iReceptar.cz pravidelně radíme, jak nejlépe připravit prostor k přezimování užitečných živočichů na vaší zahradě. Ať už se jedná o ježky, slunéčka nebo třeba ještěrky, užovky či ropuchy, nejvíce pomůže vytvoření vhodných úkrytů. Teprve v extrémních případech, k jakým patří nedostatečná hmotnost v určitém období u ježků, zraněná mláďata veverek nebo zranění ptáci, je potřeba požádat o pomoc specialisty ze sítě záchranných stanic.
S motýly je to však trochu jinak. Snaha o záchranu jedné babočky uprostřed zimy nemá až tolik smysl. To proto, že populace velmi mobilních druhů motýlů mají šanci přežít jen díky velké početnosti. Velký podíl jedinců slouží jako potrava predátorů.
Rady pro bezpečné přezimování motýlů
Pokud se o záchranu nalezeného motýla chcete pokusit, co nejšetrněji jej chyťte a opatrně uložte např. do krabice. Tu pak postavte do chladné místnosti (nejlépe sklep nebo nevytápěná půda) či jiného podobného prostoru. Tam se motýl přibližně po půl hodině zklidní a vy jej pak snadno umístíte někam, kde může ve svém zimním odpočinku nerušeně pokračovat. Důležité je, aby se ve zvolené místnosti ani příležitostně netopilo. Zapomenout byste neměli ani na to, aby mohl motýl brzy na jaře prostor snadno opustit (otevřené sklepní okénko atd.).
Michal Koupý z Blanska pomáhá s monitorováním motýlů v rámci jejich celorepublikového mapování. Upozorňuje na dalšího motýla, kterého můžete při procházkách zimní přírodou potkat: „Zejména v listnatých lesích se někdy podaří nalézt v zimě sedícího žluťáska řešetlákového třeba na zemi nebo na listech (když ho třeba předtím nahřálo slunce při oteplení). Pokud je motýl vidět, hrozí mu sežrání od ptáků, proto doporučuji přenést někam do mezery mezi suché listy pod porostem keřů, aby sice měl možnost úniku, ale hlavně aby nebyl vidět ze širokého okolí, venku v pohodě přežije.“
Pokud nemáte pro nalezeného motýla vhodný nevytápěný chráněný prostor, pak můžete zkusit i přírodní skrýš. Jako ideální ochrana podle Michala poslouží hustý porost břečťanu: „Jakéhokoliv motýla (kromě babočky admirála) můžete dát do hlubšího porostu pod husté listy. Důležité je, aby seděl na suchých větvích a nebyl z venku vidět. Cestu ven si při oteplení najde.“
Motýlí ráj může být i na vaší zahradě
Je skvělé, pokud ve vás náhle probuzený motýl vyvolal větší zájem o svět bezobratlých živočichů. Motýl sající nektar na bohatě kvetoucím záhoně sice vypadá jako elegantní šperk, ale vysadit vhodné rostliny nestačí. Neměli bychom zapomínat, že pro svůj vývoj motýli potřebují vhodný prostor i potravu.
Bohužel, mnohé zahrady a jejich blízké okolí vývoji motýlů nepřejí. Ať už jsou to obrovské plochy neustále sekaných trávníků či důsledná likvidace plevelných rostlin. Některé z nich představují živnou rostlinu konkrétních druhů. Například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je důležitou živnou rostlinou hned pro několik druhů baboček. Naprosto zásadní význam má podražec křovištní pro vývoj nádherného, ale velmi vzácného, pestrokřídlece podražcového. Máte-li chuť se dozvědět o některém z našich motýlích druhů více, navštivte web lepidoptera.cz Najdete na něm nejen informace o životě konkrétního druhu, ale také mapu republiky s vyznačením lokalit, kde byl druh pozorován. Velmi užitečný je také ilustrovaný klíč, kde je upozornění na charakteristické znaky a jsou uvedeny druhy, s kterými je možná záměna. Stačí kliknout na odkaz a zjistíte, jak vypadají informace o babočce paví oko.
Malý motýlí příběh
Autorka snímků zimující babočky paví oko, Dana Hachlová, nám spolu s fotografiemi poslala i své zkušenosti s přezimováním babočky: „Motýla jsme našli začátkem ledna spícího ve dříví, které bylo určené na pořezání. Před sklepem máme takové zděné zádveří, kde je sice zima skoro jako venku, ale neprší tam a nefouká. Taky se tam nedostane žádný ptáček nebo kočka. Motýla jsem tam přenesla a pověsila na zeď naproti dveřím. Z nějakého důvodu se mu to nelíbilo a přemístil se těsně za dveře.
Začátkem února 2012 přišly docela silné mrazy. Protože dveře netěsní, obalil se celý motýl jinovatkou. Jak šel čas a mrazy polevovaly, jinovatka z motýla zase postupně mizela. V březnu, když už se objevovali i jiní motýli, jsem toho svéhodala taky na sluníčko. Vlastně jsem moc nevěřila, že je živý. A on se probudil, ohřál tělo a odfičel do neznáma. Na stejném místě mi zimoval žluťásek řešetlákový, kterého jsme našli za lednového deště v lese. Ten ale zůstal vzadu, kam jsem ho položila. I jeho jsem v březnu vypustila.“