Díky zimnímu spánku může bodlináč přežít období, kdy je jeho potrava nedostupná – tvoří ji rozmanití bezobratlí živočichové a jejich larvy. Teplota jeho těla klesne na 5 °C, dech i tep se zpomalí, aby do jara vystačil z tukových zásob. Na podzim ježci potřebují pomoc, jen pokud i ke konci listopadu váží méně než 600 g. Když se však probudí uprostřed zimy, jsou v nouzi. Bohaté zkušenosti s ježky má každá záchranná stanice pro hendikepované živočichy (jejich seznam je například na www.zvirevnouzi.cz). Postarat se o ně můžeme i sami, zvláště pokud jsou stanice zahlceny. Ale jen za předpokladu, že jim poskytneme opravdu vhodnou stravu a ubytování.

Vstupní prohlídka

Pokud se ježek nedovede stočit do klubíčka (a to by zvláště při prvním kontaktu s námi rozhodně měl), má zapadlá očka, z nosu nebo očí mu vytéká hnis nebo na těle vidíme zranění, je pomoc záchranné stanice nebo zkušeného veterinárního lékaře nezbytná. Pokud je zdravý, pouze hubený, můžeme mu jediné žádoucí ošetření provést sami – zbavíme ho vnějších parazitů. Klíšťata vyjmeme pinzetou (pokud jich není příliš mnoho), blechy lze vyčesávat kartáčkem nad nádobou s vodou, ze které již nevyskočí. Ježka přitom držíme nad hladinou, neměli bychom ho namočit. Koupel spolehlivé odblešení nezaručí a ježka zbytečně stresuje. Nebo použijeme sprej proti blechám – mezi nejméně toxické a osvědčené patří například Frontline nebo Fipronil. Příliš intenzivní ošetření by však mohlo ježkovi ublížit – stříkneme nejvýše dvakrát, vyhneme se při tom očím a čenichu. Blechy ježčí mohou pokousat i psy a kočky, ale trvale se na nich neudrží, stejně jako na nás. Ovšem silně zablešenému ježkovi se uleví, zvláště pokud je momentálně oslabený.

Ubytování a krmení

Ježek potřebuje klidné místo, bez hluku a nočního světla. Dokud bude přijímat potravu, vhodná je teplota kolem 15 °C. Až se vykrmí na 700 g, prospěje mu pokračování v zimním spánku, a tudíž teplota ideálně mezi 0–5 °C, nejvýše pak 10 °C. Pokud vhodnou chladnou místnost nemáme, můžeme ho zazimovat i na chráněném místě venku, ovšem za mrazů bude domek potřebovat důkladnou izolaci a kupu suchého listí nebo slámy navrch. Ven ježka přesunujeme pouze tehdy, když zrovna nemrzne.

Ježci jsou čiperní, a když nespí, potřebují pohyb. Přichystáme jim výběh alespoň 2 m2 velký, ohrazený stěnami alespoň půl metru vysokými. Zavalitě vyhlížející bodlináči překvapivě dobře šplhají. Výběh vysteleme novinami, které můžeme snadno a rychle měnit za čisté, když bude ježek spát. Hobliny ani piliny vhodné nejsou, mohou se dostat do jídla a lepit na tlapky. Dále bude náš host potřebovat úkryt – postačí kartonová krabice nebo dřevěná bedýnka o základně 30 cm vyplněná senem, suchým listím, slámou nebo zmuchlanými papíry. Zde ho úklidem nerušíme, ježek se vyprazdňuje obvykle mimo pelíšek. Pokud zachraňujeme více než jednoho ježka, připravíme výběh i domek pro každého zvlášť. Ježci jsou samotáři, nevyžádaná společnost je stresuje a mohlo by dojít k potyčkám.

Přirozená ježčí strava je bohatá na živočišné bílkoviny a chudá na tuky i sacharidy. Doma poslouží kvalitní konzervy a granule pro malé psy – takové, které neobsahují obilniny ani brambory a mají vysoký obsah masa. Dále můžeme jídelníček zpestřit kousky zcela libového drůbežího či hovězího masa a vařenými vejci. Půlkilogramový ježek zkonzumuje přibližně 100 g za den. Nejprve mu podáváme malé porce po pár hodinách ve dne i v noci, po několika dnech již můžeme celou denní dávku předložit večer. Ježek si ji během noci postupně sní. Uvítá i malý kousek jablka, hrušky nebo mrkve. V přírodě ježci ovoce, navzdory pověstem, nepojídají, nyní však může nahradit nedostatek býložravých červů. Žádoucím doplňkem jsou kosti, na kterých si ježci potrénují zuby (v přírodě drtí krovky brouků i ulity malých hlemýžďů). Nic jiného hostům nedáváme, pečivem či mlékem jim můžeme vážně ublížit. K dispozici musí mít také čerstvou vodu – nejlépe v těžší nízké misce, kterou nepřevrátí.

Zpátky na zahradu

V březnu či počátkem dubna se ježci obvykle probudí. Začneme je opět krmit, a až se posilní (vážit by měli stejně jako před uložením ke spánku), vypustíme je ven. Měli bychom tak učinit nejpozději do konce dubna, v závislosti na počasí (teplota by se měla držet nad 5 °C). S ježky se rozloučíme večer, na místě, které jim poskytne úkryt. A pokud takové na zahradě nemáme, je načase to napravit – skrýše pro letní odpočinek, odchov mláďat i zimování jsou tím nejdůležitějším, čím můžeme ježkům prospět. Ideální je zarostlý, klidný kout a v něm velká kupa listí překrytá klacky. Pod ní můžeme přichystat i speciální ježčí domek, zakoupený nebo doma vyrobený. K úkrytu ježkovi do začátku přichystáme také misku s potravou a vodou. Oplocení zahrady by mělo ježkům alespoň na některých místech umožnit průchod – snadno si jej zapamatují, paměť na svůj rajón mají mimořádnou. V zahradě dále nepoužíváme insekticidy ani jedovaté návnady na slimáky.

S LÉKY OPATRNĚ

Pokud ježek nepřibírá, mohou být na vině vnitřní parazité. Antiparazitika ale podáváme jen po poradě se zkušeným veterinářem. Mohou pomoci, nejsou však bez rizika – pokud parazity zahubíme všechny naráz, mohou při rozkladu v trávicím traktu ježka otrávit.

Zdroj: Časopis Receptář