Největší nával nedobrovolných chlupatých bezdomovců zažívají zvířecí útulky po Vánocích. Jejich zaměstnanci se dlouho před svátky připravují na příliv nechtěných živých dárků, kterých se pak lidé zbavují, jak se dá. Opuštěné psy nacházejí kolemjdoucí uvázané u zábradlí či u stromů, případně jak slídí u popelnic po něčem k snědku. Občas se jich někdo ujme a dovede je do některého z útulků. K vyhozeným psům se však jejich majitelé pochopitelně dobrovolně nehlásí, takže musejí čekat na nějakou tu dobrou duši, která jim poskytne druhý domov.

Se stále zvyšujícím se počtem očipovaných psů by se měl počet takových nalezenců výrazně snížit. Implantovaný čip neomylně dovede pracovníky útulku, veterináře či policisty k pravému majiteli zvířete. A když stále selhává lidské svědomí a odpovědnost, snad pomůže tato hrozba, aby si nezodpovědní lidé psy vůbec nepořizovali, o nechtěných živých dárcích nemluvě.

Jak čipy fungují?

„ Každý čip má své číslo, které se zobrazí na speciální čtečce“ vysvětluje MVDr. Roman Masopust, zvěrolékař z Veterinární ordinace v Praze-Nuslích. „ Když se takový kód zadá do celorepublikového registru čipovaných psů, zjistí počítač okamžitě údaje o majiteli“ .

Nezodpovědní lidé, kteří se chtějí zbavovat zvířat, mají tedy o starost navíc. Poctiví chovatelé se však mohou zaradovat. Jejich pes už nikdy neskončí v útulku jako bezejmenný podnájemník. Hlavní město Praha se navíc rozhodlo pomoci svým obyvatelům k tomu, aby si mohli označení psa čipem dovolit. První dva roky po zavedení čipu odpustilo majitelům psů vždy po třech stech korunách z povinných poplatků za psy. Lidem se tak vrátí peníze, které do čipování vložili. Průměrná cena za označení psa čipem se totiž u pražských veterinářů pohybuje přibližně od 500 do 700 korun. V Praze a dalších městech je nyní nezaměnitelné označení psa povinné.

Není zavedení čipu pro psa bolestivé či nebezpečné?

Štěňata se čipují od šesti měsíců věku. Pejska tedy může dát čipovat chovatel nebo nový majitel, který si štěňátko od něho zakoupí. Pokud si pořídí psa již označeného, musí ho na příslušném úřadu registrovat do 30 dní a povinností původního majitele je ve stejné lhůtě psa odhlásit.

„Zavedení čipu do těla psa je otázkou několika sekund“ říká doktor Masopust. „Nebolí to víc než běžné očkování a nenese to s sebou žádné zdravotní riziko. Čip samotný je jen o něco větší než zrnko rýže, nemá žádné ostré hrany a je vyrobený z inertních látek, které nijak neovlivňují tělo zvířete. Nemůže se proto stát, že by poškodil tkáně ve svém okolí. Za několik dní se zapouzdří a může zůstat na svém místě řadu let“ vysvětluje zvěrolékař.

Čipy se psům umisťují na levou stranu krku. Každý, kdo se pak snaží čtečkou zachytit signál, ví, kde má hledat. Než se čip v podkoží zapouzdří, může se o několik málo centimetrů přemístit. To však nepředstavuje žádný problém. Zvířeti to nijak nevadí a čtečky mají takový rozsah, že drobné zařízení bez obtíží najdou. Značkovací čip mohou bez potíží nosit i živočichové velikosti křečka. Nemusejí se ho proto bát ani majitelé nejmenších psích plemen.

„Další možností, jak psa nezaměnitelně označit, je tetování. Čipování je však mnohem lepší. Tetování je bolestivější a zdaleka není tak operativní. Vytetované číslo navíc odkazuje na chovatele, u něhož se pes narodil, a nikoli na současného majitele“ doplňuje Roman Masopust.

Který čip vybrat?


Klient by si měl dát pozor i na typ čipu, který svému psovi pořizuje. Dnes se na trhu vyskytuje několik systémů čipů a každý z nich funguje na jiné vlnové frekvenci. Zákazník by proto měl požadovat čip odpovídající normě ISO. Dokonce i kód, který čip vysílá, může být dvojího typu:

  • obsahuje kódové číslo výrobce čipu
  • nebo označení země původu psa

Druhá možnost je pro majitele mnohem výhodnější. Psy opatřené národním kódem mohou vyhledat i zahraniční registry. Co víc by si mohl přát turista, kterému se domácí mazlíček zaběhne na dovolené.

Čip není vysílačka

„Ani od značkovacích čipů však nemůžeme čekat nemožné. Klienti se mě často ptají, jestli mohou svého psa nalézt i s pomocí satelitu nebo zaměřovací antény. Myslí si, že miniaturní čip pracuje podobně jako vysílačky, které na svém těle nosí zvířata při vědeckých pozorováních. Naše populární čápice Kristýna, kterou vědci sledovali po celou dobu jejího zimního tahu, i další zvířata označená vysílačkami, však nosí zcela jiný typ zařízení. Jsou to přístroje, které samy vysílají vlastní signál. Proto jsou také mnohem větší. Vnímavější milovníci přírody si mohli povšimnout, že takto označení živočichové vždycky nosí jakýsi batůžek či schránku, v nichž je zařízení schované“ upozorňuje MVDr. Masopust.

Značkovací čip je pasivní. To znamená, že vlastní signál nevysílá a není ho proto možné najít na dálku. Objeví ho až speciální čtečka, když se přiblíží k psímu krku. Zaběhlý hlídač se proto musí dostat do rukou někomu, kdo čtecí zařízení má. Většinou je však jen otázkou času, než tulák skončí na policii či v útulku, kde jsou samozřejmě čtečkami vybaveni. A tam už o něm zjistí všechno potřebné.