Jeho historie sahá do 18. století, kdy byl vyšlechtěn v Anglii, v oblasti poblíž hranic se Skotskem. Využíván byl především jako lovec, a to nejen drobné zvěře, ale i při honech na lišku. Díky své hbitosti a vytrvalosti byl schopný absolvovat hony a držet tempo s jezdci na koních a zároveň se díky své velikosti vešel i do liščích nor. Odolnost vůči počasí, nenáročnost na péči a vytrvalost mu zůstaly dodnes.
Chovatelé tvrdí, že z řad teriérů má border teriér mnoho kladných vlastností – například výbornou ovladatelnost, snášenlivost ve smečce a snahu spolupracovat se svým pánem. Samozřejmě se ale i u něj občas projeví typická teriéří povaha – nerad se nudí a potřebuje zaměstnat, jinak se zabaví například hrabáním děr nebo podlézáním plotů. Zároveň je potřeba počítat s tím, že mu nechybí lovecký pud a je potřeba s ním od mala pracovat na kvalitním přivolání. Dnes si jej lidé pořizují jako psa pro loveckou kynologii, ale i jako parťáka a sportovce. Psí sporty mu totiž rozhodně nejsou cizí.
Border teriér je velmi aktivní a temperamentní pes.
Hravý a dravý
Border teriér je velmi temperamentní pes s milou a hravou povahou. Miluje pobyt v přírodě a za dobré jídlo velmi ochotně cvičí. Jelikož nepohrdne žádnou aktivitou, můžete se s ním směle věnovat psím sportům, jako je třeba agility, tanec se psem nebo coursing – sport založený na jeho loveckém pudu. Když se do něčeho pustí, věnuje tomu veškerou svou pozornost a úsilí. Vitalitu si drží do vysokého věku, díky čemuž můžete mít doma po pár letech stále velmi aktivního psího seniora.
S aportem na něj nechoďte
Ne vždy je to rozený aportér, proto pokud hledáte přinašeče zvěře, aportovacích činek či jiných předmětů, můžete u tohoto plemene narazit. Nicméně s jeho inteligencí se dokáže ledasčemu naučit – navíc se poměrně rád přetahuje o hračky. Hodí se především pro aktivní majitele, kteří jsou rádi v přírodě a není jim zatěžko vymyslet svému psímu parťákovi každý den program a rozvíjet jeho inteligenci. Bývá i velmi dobrým rodinným psem – s dětmi má neuvěřitelnou trpělivost, nemělo by se toho však zneužívat.
Teriéři se neradi nudí a je nutné je aktivně zaměstnat, jinak si zábavu najdou sami - třeba v podobě hrabání děr.
Testovat se vyplatí
Co se týče zdraví, je na tom border teriér velmi dobře. Existují u něj však dvě dědičná onemocnění, typická jen pro toto plemeno, která je nutné hlídat. Pod zkratkou SLEM nebo také SPS, se skrývá v překladu syndrom třesu štěňat. Toto onemocnění je rozpoznatelné už před odběrem štěňat – tedy odchodem do nových domovů. Naštěstí na něj existují genetické testy, díky kterým lze zamezit tomu, aby byli v chovu nevhodně spojeni dva přenašeči tohoto onemocnění (nebo psi, kteří jsou přímo nemocní). I když onemocnění samo o sobě není smrtelné, postižení jedinci se většinou nedožívají dospělosti.
Křeče mohou potrápit
Dále se můžete setkat se zkratkou CECS, což je onemocnění způsobující křeče těchto psů. Zatím na něj neexistuje genetický test. Třesové záchvaty se podobají projevům epilepsie a někdy se objeví až u starých jedinců. Pes s tímto onemocněním žije podobně omezeným způsobem života jako pes s epilepsií. Dále je potřeba hlídat stav zubů, protože se u tohoto plemene často vyskytuje zubní kámen. Pokud je ale v dobré kondici, dožívá se toto plemeno často i patnácti let.
Úprava srsti
Srst border teriéra má být hustá, tvrdá a s přiléhající podsadou. Nevyžaduje příliš velkou údržbu – stačí ji čas od času vykartáčovat. Dvakrát do roka je pak potřeba srst vytrimovat, což je speciální technika vytrhávání odumřelé srsti. Pokud s trimováním nemáte zkušenosti, můžete se obrátit na psí salon. Jestliže plánujete se svým psem výstavní kariéru, je třeba srst trimovat podle potřeby. Zcela se nedoporučuje srst jakkoliv stříhat nebo holit strojkem – ztratila by svou strukturu, hrubost a někdy se změní i její barva. Stejně tak se nedoporučuje border teriéra koupat s použitím šamponů.
Zajímá vás chov plemene?
Pokud by vás lákalo zkusit chov tohoto plemene – tedy odchovávat štěňata, musíte splnit podmínky dané klubem chovatelů teriérů. Mezi ně patří například: vzhled a povaha odpovídající standardu, výstavní ocenění „výborná“ nebo „velmi dobrá“ získané ve věku nad dvanáct měsíců na výstavě pořádané Klubem chovatelů teriérů ČR a jakákoliv zkouška z loveckého výcviku včetně zkoušek vloh. Zároveň musí mít pes typ skusu požadovaný standardem a korektní postavení špičáků. Chybět mu mohou maximálně čtyři zuby (kromě 2x M3 zubů), nesmí chybět také řezák nebo špičák. Minimálně jeden z chovného páru musí být plnochrupý.
Pro oficiální chov teriérů je nutné splňovat přísná kritéria.
Co o něm říkají majitelé?
Na internetu můžete o border teriérovi dohledat několik milých a věcných citátů. Vybrala jsem pár z nich. „Border teriér = malý pes s velkou odvahou.“ „Když máš border teriéra, nikdy nejsi sám v koupelně.“ „Border teriér – ten malý pes s velkým srdcem a ještě větším egem.“ „Jsem šťastný, když mám border teriéra u nohou – vím, že mám malého strážce, který mě ochrání před nebezpečím… a vysavačem.“ „Je to velký pes zabalený v malém balíčku.“ „Pro border teriéra je každý den dobrodružstvím. Pro mě je každým dnem dobrodružstvím najít, kam mi schoval boty.“ „Když se podívám na svého border teriéra, vím, že jsem našel svého nejlepšího přítele a největšího dobrodruha.“
V kostce
Původ: Velká Británie
Velikost feny: cca 28–36 centimetrů
Velikost psa: cca 33–40 centimetrů
Váha feny: 5,1–6,4 kilogramů
Váha psa: 5,9–7,1 kilogramů
Barva: červená, pšeničná, šedivá s pálením nebo modrá s pálením.
Skupina FCI 3: teriéři.
Chovatelské kluby:
Klub chovatelů terierů, z. s. (kcht.cz)
Související články
Listopadové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář, kcht.cz