Nejlepší způsob, jak využít to, co v kuchyni zbylo, je kompostování. A nemusíme mít ani zahradu. Vytříděním biologického odpadu snížíme až o 40 % množství odpadků, zbavíme se nepříjemného zápachu v odpadkovém koši a ještě připravíme kvalitní hnojivo.
Jak funguje vermikompostér?
klasický plastový vermikompostér
Malý domácí žížalový kompostér (vermikompostér) je velice chytrá věc. Koupit ho můžeme hotový nebo si ho sami vyrobit. Je to vlastně malá bedýnka o velikosti asi 50x40x40 cm s nepropustnými stěnami i dnem a s odklápěcím víkem. Bedýnka je vyplněná do dvou třetin kvalitní zeminou (u dna může být vrstva keramzitu, který poutá vlhkost) - do horní části pak ukládáme bioodpad. Základní podmínkou je mít v kompostu dostatečné množství žížal, stačí jich tak třicet, pokud budou mít dost potravy a vhodnou vlhkost, namnoží se samy. Druhou podmínkou je udržovat kompost neustále vlhký, nikoliv však mokrý. Vermikompostér může být přímo v kuchyni, případně na chodbě, záchodě a za vhodného počasí i na balkonu. Pokud dodržujeme pravidla pro kompostování, žížaly bioodpad dokonale zpracují, nedají mu čas, aby zahníval a v bytě zapáchal. Žížaly pracují bezhlučně, bez potřeby elektrické energie a vyrábějí vysoce kvalitní hnojivo. Je však nutné mít na paměti, že pokud odjíždíme z bytu déle než na tři týdny, je třeba na to žížaly připravit, dát jim dostatečnou zásobu, nebo zajistit, aby je někdo přikrmil.
Důležitá je také teplota, 20 °C. V zimě tedy nenecháváme vermikompostér venku bez izolace, v létě jej zase nevystavujeme přímému slunci, aby se nevypařila voda.
dřevěný vermikompostér
Časem sami poznáme, co žížalám nejvíce chutná. Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly pomřely, nejčastěji suchem. Pak je nutné si co nejdříve obstarat nové, jinak začne odpad v kompostéru hnít a zapáchat.
U nás se vyskytuje okolo 50 druhů žížal. K vermikompostování se využívají zejména žížaly hnojní, které se vyskytují běžně v kompostu a ve vyhnojené půdě na zahradách, a velmi výkonná žížala kalifornská (Eisenia andrei), velmi výkonná a dlouhá 5–9 cm.
Vermikompostér ze kbelíků
„Našel jsem na internetu návod, jak vermikompostér funguje, takže jsem si ho vyrobil. Nebylo to nic těžkého,“ říká mladý lektor a současně praktikující zemědělec Vít Brodský. Jako základ poslouží tři plastová vědra postavená na sobě a opatřená pevným víkem. Vrchní dvě mají děrované dno a spodní větší otvor ve víku. Vlastní proces probíhá ve střední části: vložíme do ní natrhaný papír a první násadu žížal jako základ. Ve středovém vědru žížaly přikrmujeme – prostě tam sypeme biologický odpad z kuchyně. „Do spodního vědra pak odkapává tekutá část žížalího produktu, slangově se jí říká žížalí čaj. Vrchní kbelík je v podstatě rezervní - jeho čas přijde ve chvíli, kdy do něj začneme odkládat odpad, protože ten střední je plný. Žížaly si otvory přelezou do horního, a jakmile v něm asi dva tři centimetry černého vermikompostu, můžeme středový kbelík odebrat a obsah využít,“ popisuje Vít Brodský.
Doporučuje také vložit pod vrchní proděravělé víko netkanou textilii, která zabrání, aby do bytu létaly octomilky, jež se mohou ve vermikompostéru vylíhnout z vajíček nakladených ve slupkách tropického ovoce. A na domácí vermikompostér můžeme ušít látkový obal, aby vypadal hezky.
Co vše můžeme žížalám předložit?
Kompostovat lze: zbytky a slupky ovoce a zeleniny, lógr z kávy a čajové lístky i sáčky, skořápky z vajíček a oříšků, zvadlé květiny i substrát, zbytky rýže, brambor, těstovin i knedlíků, papírové ubrousky, kapesníky a lepenkový papír, podestýlku býložravých domácích mazlíčků, peří, chlupy, vlasy, piliny, hobliny, popel ze dřeva.
Kompostovat nelze: kosti, odřezky masa, kůže, oleje a tuky, popel z uhlí a cigaret, prachové sáčky z vysavače, trus masožravců, rostliny napadené chorobami, barvy, laky a jiné chemikálie.
Živá továrna
žížaly
Žížala je jako biofiltr, který rozkládá organický odpad, těžké kovy a pevné látky z odpadních vod absorpcí stěnami těla. Některé výzkumy ukazují, že vermikompostování převádí dokonce infikovaný biomedicíncký odpad obsahující různé patogeny na neškodný odpad s mikroorganismy běžně se vyskytujícími v půdě. V závislosti na druhu žížal je prokázáno, že dokáží v různých druzích odpadu snížit i hladiny patogenů jako, jsou salmonela, fekální koliformní bakterie, vajíčka střevních hlístů i lidské viry.
Foto: Shutterstock, Urbanlive, Ecotierra, Ecoterrazas
